31. KAPITOLA
„Určuji vás, oba, svými zástupci,“ řekl policejní náčelník Williams, když se nazítří posadil před udiveně hledícího Kinga a Michelle v jejich kanceláři. Dívali se na něho mírně ohromeni.
„Slyšel jsem dobře?“ zeptal se King. „Vždyť už jsem jednou byl vaším zástupcem, Todde. Nechci být znovu jmenován.“
„Nemáte žádnou jinou možnost. Potřebuji vás!“
„Zákon zakazuje smlouvy, které byly uzavřeny před dávnými časy,“ odsekl King.
„Co se děje, Todde?“ zeptala se Michelle.
„Federálové mě chtějí vytěsnit ze hry, to se děje.“
„Ale vždyť jste chtěl jejich pomoc,“ namítl King.
„Avšak také jsem nechtěl, abych byl odstaven z případu, který se odehrává zrovna tady, v mém městě. Nechci, aby si naši lidé mysleli, že nezvládám svoji práci. Jsem samozřejmě ochoten spolupracovat s federály. Dokonce nemám nic proti tomu, aby vyšetřování vedli společně se mnou. Ale budu zatraceně naštvaný, jestliže jim dovolím, aby mě vyšachovali z pátrání po řádění zločince v mém vlastním rajónu.“
King rozpačitě zavrtěl hlavou. „Todde, myslím, že jste se účastnil až příliš hodně pitev. Proč také nedáte jim takovou šanci? Mají na to lidi a zkušenosti. Přenechejte jim to bolení hlavy.“
„Víte Seane, existuje cosi, čemu se říká hrdost,“ opáčil Williams uraženě. „A vy oba jste už v této záležitosti vynaložili spoustu času. Uvažujete koncepčně a máte dobré nápady. Kdo říká, že když my tři budeme společně tahat za jedno lano, že případ nerozlouskneme rychleji než všemocná FBI? Chip Bailey se tedy, sakra, po okolí naparuje jako by byl mistr světa. Už jen čekám, že po mně bude chtít, abych mu vařil kafe. Taková je situace. Tohozabijáckého bastarda chci zastřelit jako první já.“V jeho očích byla vidět prosba. „Tak jdeme na to, ano? Vždyť vy oba máte tolik zkušeností, jako každý z těch Baileyho chlapů. Vím, že spolu to dokážeme. A mějte na paměti. Oni tady nežijí, ale my ano. Musíme udělat všechno, aby Wrightsburg bylo opět bezpečné místo pro život. Je to náš domov. Všichni na nás spoléhají.“
Michelle si s Kingem vyměnili pohledy.
Nejdříve promluvila Michelle. „Je to náročný návrh.“
„Řekl bych výzva k letu na rogalu,“ sykl King a dodal: „Tím nechci tvrdit, že bys to měla odmítnout.“
„No, tak Seane,“ řekla Michelle. „Případ tě zaujal, to přece nemůžeš popřít. Budeš o něm přemýšlet, bez ohledu na to, zda tu práci vezmeš nebo nevezmeš. Jako zástupci náčelníka budeme mít alespoň oficiální punc k vedení vyšetřování. Díky tomu může naše pátrání rychleji postupovat.“
„A co naše vlastní detektivní agentura?“
„Můžete ji vést souběžně,“ rychle odpověděl Williams. „Vždyť po vás nežádám, abyste dělali u mne na plný úvazek. Ale jsem připraven poskytnout vám přístup ke všemu. Nebudete se muset všude tahat se mnou. Můžete chodit a mluvit s lidmi, jak budete chtít a veškeré vaše pátrání bude probíhat s mým policejním odznakem. Mám k takovému kroku zplnomocnění. Mohu udělat svým zástupcem zatraceně každého, koho budu chtít.“
„A Bailey nebude dělat potíže?“ zeptal se King skepticky. „Tak mi to řekněte, Todde. Víte přece lépe než já, jak to chodí.“
„Myslíte, jako že by se stavěl proti? Nemůže říci ani slovo proti tmu, že budete mými zástupci. Ale jen to všechno nechte na mně. Budu si stát na svém, i kdybych měl jít za guvernérem.“
„Nevím,“ řekl King.“Může se z toho vyklubat pěkná mela a já už si své užil s těmi lidmi od tajné služby.“
Michelle ho žertovně šťouchla do ruky. „Prosím tě, cožpak to mohlo vážně bolet?“
„Ten psychopat by nás mohl zabít! Sázím se, že to by bolelo.“
Michelle se podívala na Williamse s zamrkala. „Beru to“.
Policejní náčelník pohlédl nervózně na Kinga. „Seane?“
„Tak dobrá,“ zamumlal po delší chvíli.
„V pořádku,“ řekl Williams a bylo vidět, že se mu ulevilo. Z kapsy vytáhl dva stříbrné odznaky, které jim předal po ocitování textu zákonné přísahy. „Dobře. Stali jste se oficiálně mými zástupci. Teď se podívejte na tohle.“
Vzal kus papíru a podal jim jej přes stůl. Začali současně číst.
„Dopis od Bobbyho vraha, snad ne od rádoby…
