KAPITOLA 53
Nad pensylvánskou krajinou kroužil černý vrtulník. Tom Hemingway zadal přesné souřadnice k přistání a sám pak na satelitním okruhu sledoval, co se děje na slavnosti. Zatím přesně podle plánu. Když se události začaly naplňovat, zabolelo ho silně u srdce. Ačkoli na svou akci myslel celé dny i noci a snad tisíckrát si detailně představoval její průběh, rozhodně to nebylo tak hrůzné jako ve skutečnosti. Byl ohromen i zděšen zároveň. Nakonec televizi raději vypnul.
Džamila se hnala centrem Brennanu, zatočila doleva a vzápětí zase doprava. Pak zajela do úzkého stromořadí, zatímco děti na zadním sedadle se stále smály a hlasitě povykovaly. Rychle se na ně podívala, pak ale musela prudce zabrzdit. Málem přejela určené místo. U dílny se zvedla garážová vrata a ven vyšel muž. Džamila zajela dovnitř a dveře se zase spustily dolů.
Jen půl bloku od nemocnice Milosrdných vyjel ze stromořadí traktor a zamířil na západ. Jako na potvoru mu však záhadně vypadl motor. Řidič vyskočil, otevřel kapotu a zcela spolehlivě zablokoval silnici v obou směrech.
O pár bloků dál, v opačném směru, se hnala Bestie takovou rychlostí, že zatáčky málem brala po dvou kolech. Alex sešlápl plyn až na podlahu. Nepohrdl by policejním vozem, který by mu čistil cestu, ale kde ho vzít? K dispozici žádný nebyl. Alex věděl, že jsou na všech cestách vedoucích do Brennanu postavené zátarasy a nedalo se pochybovat o tom, že se k městu už začaly stahovat bezpečnostní složky.
Bestie se zjevila za rohem, nad kterým se tyčila brennanská vodárna zdobená americkou vlajkou. Ještě před půlhodinou však na vodárně pracovali dva muži v hnědých overalech městských služeb. Oranžové kužele a páska vytvářely kordony na chodníku a odkláněly chodce do bočních uliček. Nikdo nechápal, k čemu je to dobré. Ve městě stejně zbyla jen hrstka občanů, kteří nešli na slavnost, a tak se vyznačenými cestami stejně nikdo neřídil. Bestie proletěla daným úsekem a okamžitě poté vybuchly dvě nálože položené u pylonů vodárny. Věž se zřítila přímo na silnici a vyvrhla asi padesát tisíc litrů vody z vodojemu. Naprosto spolehlivý zátaras, kterým nešlo projet.
O deset vteřin později se začal ulicí valit kouř z několika obchodů, lidé začali utíkat, požární sirény se hlasitě rozeřvaly. Arabský konstruktér s chemikem rozmístili ve městě dýmovnice. Těch pár dušiček, co nešlo na oslavu, najednou pobíhalo po ulicích v naprostém zmatku.
Alex smýkl Bestií a zastavil přímo před nemocnicí. Rozletěly se zadní dveře, dva agenti vyskočili ven a vynášeli polomrtvého prezidenta. Nedošli ani k prvnímu schodu, když je zasáhly střely a oba se bezvládně sesunuli na chodník. Také Brennan se svezl na asfalt.
„Hajzlové!“ zařval Alex do mikrofonu, když přes místo spolujezdce vylezl ven. „Ostřelovači v nemocnici! Snipeři v nemocnici! Padli jsme do pasti! Opakuji, je to past! Agenti jsou vyřazeni! Havraní dráp…“ Odmlčel se. „Havraní dráp…,“ začal znovu, ale ani tentokrát větu nedokončil, protože nevěděl, co chce vlastně říct.
Zběsile se snažil určit místo, odkud střílejí. Věděl, že musí Brennana za každou cenu dostat dovnitř nemocnice. Projížděl očima ulici a sledoval okolí. Pak to spatřil. O šest pater výš, v činžáku hned naproti. Žádné stopy po optice, jen záblesk dvou hlavní. Jsou tam dva.
Alex vytáhl zbraň, zatímco střelci zrovna likvidovali pneumatiky Bestie. Otvory se však okamžitě zacelily, samodohušťovací pneumatiky odváděly svou práci na jedničku. Střely zasahovaly limuzínu zepředu, zezadu i z boku. Jedna zasáhla sklo, ale poškodit ho nedokázala. Bestie vydrží mnohem, mnohem víc. A prezident Spojených států stejně nebyl uvnitř. Bezvládně ležel na chodníku vedle auta a zcela nepochybně, alespoň podle Alexe, umíral. Chraň toho muže, tento symbol, jeho úřad. Alex Ford byl nyní jediným agentem, který mohl hájit hlavní mantru tajné služby. Pokud by se rozhodl vynést prezidenta nahoru po schodech, stali by se pro snipery na vyvýšených pozicích snadným cílem. Brennan dýchal, jeho srdce ještě stále bi…
