35
LEE SAWYER POZOROVAL STAROBYLÝ HOTEL LAFFITE Z TEMNÉHO okna protějšího domu. FBI zřídila pozorovací stanoviště v opuštěné zděné budově, kterou hodlal její majitel do roka zrenovovat. Sawyer se napil horké kávy a mrkl na hodinky. Půl sedmé ráno. Do okna bubnovaly dešťové kapky, na celou oblast se snesla studená ranní sprška.
U okna stál stativ s fotoaparátem. Teleobjektiv byl dlouhý skoro třicet centimetrů. Přístroj zabíral vchod do penzionu LaFitte, což bylo vzhledem ke vzdálenosti a osvětlení na hranici možností. Sawyer přešel ke stolu a zadíval se na rozložené fotografie. Snímky nezkreslily obličej ani smaragdové oči. Pořídil je fotograf‘ neworleanské úřadovny FBI, když Sidney opouštěla letiště. Ačkoli o ničem nevěděla, vypadalo to téměř tak, jako by pózovala. Ušlechtilá tvář, dokonale upravené bujné vlasy. Sawyer jemně přejel prstem od štíhlého nosu k plným rtům. Náhle sebou trhl, odtáhl ruku od fotografie a rozpačitě se rozhlédl. Naštěstí nikdo z přítomných agentů nevěnoval jeho počínání pozornost.
Dokončil obhlídku úkrytu. Uprostřed velké, prakticky prázdné místnosti s holými cihlovými zdmi, začernalým dřevěným stropem a špinavou podlahou stál dlouhý stůl. Na čestném místě spočíval počítač, vedle něho zvlášť citlivý magnetofon. U nich a dalších přístrojů seděli místní agenti FBI. Jeden mladý agent si všiml Sawyerova pohledu a sundal sluchátka: „Naši lidé jsou na místě. Ona podle zvuků pravděpodobně stále spí.“
Sawyer pokývl a znovu přešel k oknu. Agenti zjistili, že v malém hotelu je obsazeno dalších pět pokojů. Ve všech případech páry. Žádný z mužů neodpovídal popisu Jasona Archera.
Několik následujících hodin ubíhalo pomalu. Sawyera, zvyklého na dlouhé sledování málokdy přinášející víc než zkažený žaludek a bolavá záda, nevyváděla nuda z míry.
Mladý agent pozorně naslouchal čemusi ve sluchátkách: „Teď odchází z pokoje.“
Sawyer vstal, protáhl se a podíval se na hodinky: „Jedenáct hodin. Možná se půjde nasnídat.“
„Jak si přejete zorganizovat sledování?“
Sawyer chvíli uvažoval.
„Tak jak jsme o tom mluvili. Ve dvou týmech. Jeden bude ten párek odvedle, druhý žena odnaproti. Můžou se střídat. Ať mají oči na šťopkách. Archerová je klíčem ke všemu. Udržujte neustále styk vysílačkami. Pamatujte, že nemá v hotelu žádné zavazadlo. Ať počítají se všemi způsoby dopravy, včetně toho, že najednou skočí do jiného letadla. Ať mají po celou dobu k dispozici auta.“
„Dobře.“
Zatímco týmy agentů dostávaly instrukce, Sawyer se znovu zadíval oknem. Měl nepříjemný pocit, že nic nechápe. Proč právě New Orleans? Proč riskovala něco takového tentýž den, kdy ji vyslýchala FBI? Rázně přerušil úvahy, neboť Sidney Archerová se objevila na schodech před hotelem. Ohlédla se přes rameno, oči plné stěží skrývaného strachu, ten pohled agent FBI okamžitě poznal. Sawyera zamrazilo v zádech, protože si náhle uvědomil, kde Sidney Archerovou viděl poprvé – na místě neštěstí. Přeběhl místnost a chopil se telefonu.
* * *
SIDNEY MĚLA NA SOBĚ BÍLÝ KABÁT, DŮKAZ TOHO, JAK SE OCHLADILO. Podařilo se jí nahlédnout do knihy hostí, aniž si jí recepční všiml. Po ní se ubytoval jen pár z Amesu ve státě Iowa. Dostali pokoj vedle ní. Přijeli asi těsně před půlnocí, ne-li později. Připadalo jí divné, že pár ze Středozápadu se ubytoval v době, kdy celý hotel hluboce spal. Její podezření zvýšilo to, že neslyšela, jak se do pokoje nastěhovali. Unavení cestovatelé si kolem půlnoci obvykle nepočínají vůči ostatním nocležníkům příliš ohleduplně. Musí předpokládat, že FBI obsadila sousední pokoj a pravděpodobně hlídá celou oblast. Navzdory veškeré obezřetnosti ji zřejmě našli. Nemělo by mě to vlastně překvapit, říkala si, když kráčela víceméně vylidněnými ulicemi. FBI se tím živí. Ona ne. A co když FBI utáhne smyčku? Od chvíle, kdy se dověděla, že její manžel žije, pochopila, že jeho naděje na přežití se podstatně zvýší, když se dostane pod ochranu zákona.
* * *
SAWYER PŘECHÁZEL PO MÍSTNOSTI, RUCE V KAPSÁCH. VYPIL TOLIK kávy, že jeho močový měchýř vysílal…
