KAPITOLA 45
Když si Katherine Solomonová přečetla, kdo jí to volá, nejdřív nechápala. Původně měla za to, že se konečně ozvala Trish a chce jí vysvětlit, proč jim to s doktorem Abaddonem trvá tak dlouho. Jenže nevolala Trish.
Volal úplně někdo jiný.
Katherine na rtech prokmitl úsměv. Jako by už takhle nebyl dnešní den dost zvláštní. Otevřela telefon.
„Budu hádat,“ prohodila rozpustile, „staromládenecký knihomol hledá osamělou badatelku v oboru noetických věd?“
„Katherine!“ Ten hluboký hlas nepochybně náležel Robertu Langdonovi. „Díkybohu, že jsi v pořádku.“
„Samozřejmě že jsem v pořádku,“ odpověděla udiveně. „Až na to, že ses mi od toho loňského večírku u Petera doma neozval.“
„Dneska večer se něco stalo. Poslouchej.“ Jeho obvykle tak vyrovnaný hlas zněl přerývaně. „Je mi moc líto, že ti to musím říct… ale Peter je ve velkých potížích.“
Katherinin úsměv se vytratil. „Co to povídáš?“
„Peter…“ Langdon zaváhal, jako by hledal slova. „Nevím, jak ti to mám říct, ale někdo ho… unesl. Nevím jistě, kdo nebo jak, ale –“
„Unesl?“ zeptala se Katherine. „Roberte, neděs mě. Jak to myslíš – unesl?“
„Drží ho jako rukojmí.“ Langdonovi zdrceně selhal hlas. „Zřejmě se to stalo někdy během dneška, možná už včera.“
„Tak moment, žerty stranou,“ vyhrkla rozzlobeně. „Můj bratr je v pořádku. Před čtvrt hodinou jsem s ním mluvila!“
„Vážně?“ Znělo to ohromeně.
„Ano! Psal mi, že míří do laboratoře.“
„On ti psal…“ přemýšlel Langdon. „Ale na vlastní uši jsi ho neslyšela.“
„To ne, ale –“
„Poslouchej. Ta zpráva, kterou jsi dostala, nebyla od tvého bratra. Někdo má Peterův telefon. Ta osoba je nebezpečná. Ať je to kdo chce, dneska večer mě vylákal do Washingtonu.“
„Vylákal? Já ti vůbec nerozumím!“
„Já vím. Moc se omlouvám.“ Langdon působil nezvykle zmateně. „Katherine, myslím, že jsi v nebezpečí.“
Katherine Solomonová věděla najisto, že o něčem takovém by Langdon nikdy nežertoval, ale i tak jí připadalo, že se asi pomátl. „Mně se nic stát nemůže,“ řekla. „Jsem zamčená v hlídané budově!“
„Přečti mi ten vzkaz, který jsi dostala z Peterova telefonu. Prosím!“
Katherine zaraženě našla vzkaz a přečetla ho nahlas. Když došla k závěrečné zmínce o doktoru Abaddonovi, zamrazilo ji. „Zkus sehnat dr. Abaddona a pozvat ho taky. Plně mu důvěřuji…“
„Panebože.“ Langdonův hlas byl prosycený děsem. „Tys toho člověka pozvala dovnitř?“
„Ano! Moje asistentka ho šla před chvilkou vyzvednout na recepci! Čekám, že tu každou chvíli –“
„Uteč, Katherine!“ zařval Langdon. „Okamžitě!“
Na druhém konci SMCP, v kóji pro ochranku, přehlušilo zvuky zápasu Redskins zvonění telefonu. Strážný si opět neochotně vytáhl z uší sluchátka.
„Recepce,“ řekl. „Tady Kyle.“
„Kyle, tady Katherine Solomonová!“ Mluvila nervózně a přerývaně.
„Paní Solomonová, váš bratr ještě ne –“
„Kde je Trish?“ zeptala se. „Vidíš ji na monitorech?“
Strážný se na židli otočil k obrazovkám. „Copak se ještě nevrátila do Kostky?“
„Ne!“ vykřikla Katherine slyšitelně vyděšeným hlasem.
V tu chvíli si strážný uvědomil, že Katherine Solomonová je bez dechu, jako kdyby běžela. Co se to tam vzadu děje?
Začal rychle manipulovat s joystickem a procházel si jednotlivé zrychlené videosekvence. „Moment, vydržte, projíždím záznam… Tady máme Trish s vaším hostem, jak vycházejí ze vstupní haly… jdou Ulicí… ano, tady se chystají do Mokré haly… Trish otvírá dveře kartou… oba vcházejí do haly… přetočím to dopředu… tady z Mokré haly vyšli a jdou dozadu… to bylo asi před minutou…“ Naklonil hlavu na stranu a zpomalil přehrávání. „Moment. To je zvláštní.“
„Co?“
„Ten pán vyšel z Mokré haly sám.“
„Trish zůstala uvnitř?“
„Ano, vypadá to tak… Teď sleduju vašeho hosta… je na chodbě a je sám.“
„A kde je Trish?“ zeptala se Katherine horečně.
„Na videu ji nevidím,“ odpověděl. Už i jemu se do hlasu vkrádal náznak nervozity. Vrátil se pohledem k obrazovce a všiml si, že ten člověk na monitoru jako by měl mokré rukávy saka – až k loktům. Co to proboha v té hale dělal? Strážný sledoval, jak muž rázuje po chodbě k …
