Počátek (Dan Brown)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

KAPITOLA 41

Velitel gardy Diego Garza uháněl zpět do princovy rezidence a v ruce stále svíral tablet Móniky Martínové.

V tabletu se nacházela nahrávka telefonního hovoru, konverzace mezi maďarským rabínem Jehudou Kövesem a jakýmsi dobře informovaným anonymem, a jeho obsah byl tak šokující, že neponechával veliteli Garzovi mnoho možností.

Nezáleželo na tom, jestli za vražedným spiknutím, o kterém anonym hovořil, stál nebo nestál Valdespino. Podstatné bylo, že jakmile nahrávka pronikne na veřejnost, Valdespinova pověst bude navždy zničená.

Musím prince varovat a ochránit ho před možnými důsledky.

A než se ta zpráva rozšíří, musí být Valdespino pryč z paláce.

V politice je veřejné mínění vším – a tihleti informační handlíři se Valdespina, ať už právem, nebo ne, právě chystali hodit přes palubu. Dnes večer prostě není vhodné, aby následníka trůnu někdo viděl s Valdespinem pohromadě.

Mónica Martínová Garzu zapřísahala, ať přinutí prince okamžitě učinit prohlášení, jinak to bude vypadat, že v tom je zapletený taky.

A Garzovi bylo jasné, že má pravdu. Musíme Juliána dostat do televize. Okamžitě.

Garza vyběhl po schodech, a když se celý udýchaný blížil ke dveřím Juliánových pokojů, ještě jednou sklopil oči k tabletu, který držel v ruce.

Kromě frankistického tetování a nahrávky rabínova telefonátu se ConspiracyNet ve své další dávce informací zřejmě chystal zveřejnit ještě třetí a finální odhalení – cosi, o čem Martínová tvrdila, že to způsobí největší pozdvižení.

Datová konstelace, říkala tomu a popisovala to jako soubor zdánlivě náhodně vybraných a nesouvisejících dat a faktoidů, které se konspirátorům předhazují, aby je mohli dle libosti analyzovat a propojovat, a vytvářet tak nejrůznější souvislosti.

Vždyť je to horší než astrologie! soptil Garza. Horší, než když se z náhodných shluků hvězd sestavují obrázky zvířat!

Data, která Garza měl možnost číst na tabletu, byla ovšem formulována tak, aby se z nich dalo vytvořit jen jediné souhvězdí. A to z perspektivy paláce vůbec nevypadalo pěkně.

ConspiracyNet.com
Vražda Edmonda Kirsche
Co zatím víme
• Edmond Kirsch se se svým vědeckým objevem svěřil třem duchovním autoritám – biskupovi Antoniu Valdespinovi, állimovi Sajidovi al-Fadlovi a rabínu Jehudovi Kövesovi.
• Kirsch a al-Fadl jsou mrtví, rabín Jehuda Köves nebere telefon a vše nasvědčuje tomu, že zmizel.
• Biskup Valdespino je živ a zdráv. Naposledy byl viděn, jak míří od madridské katedrály ke královskému paláci.
• Kirschův vrah – jenž byl identifikován jako admirál Luis Ávila – má tetování, které naznačuje spojení s ultrakonzervativními frankisty. (Je snad biskup Valdespino, známý svými konzervativními postoji, rovněž frankista?)
• A konečně podle zdrojů blízkých Guggenheimovu muzeu byl seznam hostů uzavřený, ale přesto na něj byl na poslední chvíli vrah Ávila doplněn na žádost přímo z královského paláce. (Osobou, která na místě tuto žádost splnila, pak byla budoucí španělská královna Ambra Vidalová.)
ConspiracyNet děkuje za stálý přísun informací k tématu
strážci občanských hodnot monte@iglesia.org

Monte@iglesia.org?

Už teď byl Garza přesvědčený, že ta e-mailová adresa musí být falešná.

Iglesia.org byl významný španělský evangelizační portál, internetová komunita kněží, laiků i badatelů, kteří byli oddaní Kristovu učení. Informátor zřejmě doménu zneužil, aby to vypadalo, že obvinění pocházejí právě z těchto stránek.

Chytré, pomyslel si Garza, kterému bylo známo, jaký obdiv k Valdespinovi cítí hluboce věřící provozovatelé těchto stránek. Vrtalo mu hlavou, jestli je tenhle jejich „spolupracovník“ týž člověk, který zatelefonoval rabínovi.

Když dorazil ke dveřím princova apartmá, začal přemýšlet, jak princi tu zprávu oznámí. Tenhle den začal celkem normálně, a teď najednou jako by byl palác ve válce s duchy. Anonymní informátor, který si říká Monte? Ta snůška rozmanitých údajů? A k dovršení všeho Garza pořád neměl žádné zprávy o Robertu Langdonovi a Ambře Vidalové.

Jestli se tisk dozví o Ambřiných dnešních vylomeninách, tak nám pomáhej Bůh.

Velitel vešel bez klepání. „Princi Juliáne?“ zavolal cestou do salonu. „Potřeboval bych s vámi chvilku soukromě mluvit.“

Vešel do pokoje a zůstal zaraženě stát.

Místnost byla prázdná.

„Done Juliáne?“ zavolal, otočil se a spěšně zamířil do kuchyně. „Biskupe Valdespino?“

Prohledal celé apartmá, ale princ a Valdespino byli pryč.

Navolil princovo číslo a překvapeně si uvědomil, že odkudsi slyší vyzvánění. Znělo slabě, ale zřetelně někde v princově apartmá. Garza se za tím tlumeným zvukem vydal a povedlo se mu ho sledovat až k nevelkému obrazu na zdi, za kterým, jak věděl, se skrýval domácí trezor.

Julián zavřel svůj telefon do trezoru?

Garza nebyl s to uvěřit, že by princ odložil telefon právě ve chvíli, kdy je komunikace tak důležitá.

A kam se poděli?

Zkusil zadat Valdespinovo číslo a doufal, že to zvedne alespoň biskup. K jeho nezměrnému překvapení se z trezoru ozval další tlumený vyzváněcí tón.

Takže Valdespino tu telefon nechal taky?

S rostoucí panikou a těkajícím pohledem se Garza vyřítil z bytu. Několik dalších minut nazdařbůh běhal po chodbách, volal a hledal ty dva v patře i v přízemí.

Přece se nevypařili!

Konečně se celý udýchaný zastavil pod elegantním Sabatiniho schodištěm. Sklesle svěsil hlavu. Tablet v jeho ruce přešel do režimu spánku a v potemnělém displeji se odrážela stropní freska, kterou měl přímo nad hlavou.

Byl to krutý paradox. Šlo totiž o Giaquintovo mistrovské dílo, nazvané Náboženství pod ochranou Španělska.

Informace

Bibliografické údaje

  • 21. 3. 2024