Inferno (Dan Brown)

Kapitola 81

Atelier Pietro Longhi, který se nachází jen kousek východně od úchvatného kostela Frari, odjakživa patřil k hlavním benátským půjčovnám historických kostýmů, paruk a doplňků. Mezi jeho klienty byste našli filmové společnosti, divadelní spolky i vlivné osoby společenského života, které si od zdejších odborníků nechávaly radit s výběrem oděvů na ty nejextravagantnější bály benátského karnevalu.

Prodavač se právě chystal jít zamknout, když se hlasitě rozcinkal zvonek nade dveřmi. Zvedl se a spatřil vcházet přitažlivou ženu s blond culíkem. Sotva popadala dech, jako by právě uběhla bůhvíkolik kilometrů. Se zoufalým pohledem v hnědých očích spěchala k jeho pultíku.

„Přála bych si mluvit s Giorgiem Vencim,“ vypravila ze sebe.

To by si přál každý, pomyslel si prodavač. Jenže k mágovi nikdo nesmí.

Giorgio Venci – hlavní návrhář studia – provozoval své čáry výhradně v soukromí a se zákazníky mluvil jen velmi zřídka, navíc pouze tehdy, pokud měli předem domluvenou schůzku. Když je člověk bohatý a vlivný jako Giorgo, svět mu musí tolerovat jisté výstřednosti, včetně vášně pro samotu. Obědval sám, létal sám a v jednom kuse si stěžoval na rostoucí počty turistů v Benátkách. Nepatřil k lidem, kteří vyhledávají společnost.

„Je mi líto,“ pronesl prodavač s nacvičeným úsměvem. „Signor Venci tu bohužel není. Co byste potřebovala?“

„Ale je tu,“ nedala se odbýt. „Bydlí nahoře. Viděla jsem, že se u něj svítí. Jsem jeho známá. Je to naléhavé.“

Skutečně z ní vyzařovala palčivá naléhavost. Prý známá… „Smím Giorgiovi sdělit vaše jméno?“

Vzala z pultu lístek a naškrábala na něj několik písmen a číslic.

„Stačí, když mu dáte tohle,“ podala lístek prodavači. „A pospěšte si prosím. Nemám moc času.“

Prodavač lístek váhavě odnesl do prvního patra a položil ho na podlouhlý krejčovský stůl, kde se Giorgio soustředěně hrbil u šicího stroje.

„Signore,“ zašeptal, „je tu za vámi nějaká dáma. Povídala, že je to naléhavé.“

Giorgio nepřerušil práci, dokonce ani nezvedl hlavu od stroje, jen natáhl ruku, vzal lístek a přečetl si, co je na něm napsáno.

Šicí stroj dorachotil.

„Okamžitě ji pošlete nahoru,“ přikázal slavný návrhář a roztrhal lístek na kousky.