Nápady svaté Kláry

XI

Lavina se valí. – Mytím rukou ke světové revoluci. – Věřící odzvánějí náboženskému tmářství. – Makové buchty namísto popravy. – Hospodin by potřeboval telefon. – S. bude mít čtyřčata. – Jsou nepolíbené dívky v pubertě obdařeny zázračnou mocí? – Svetr na meruňku. – Kvůli předsedovi Karasovi nepřijdou sucha, nýbrž povodeň a zemětřesení. – Tomu dítěti bude poskytnuta veškerá lékařská péče! – Ora pro nobis…

Ve chvíli, kdy lavina minula pomyslný předěl, u něhož ještě možno, když už ne zastavit její pád, tedy alespoň vykřiknout Varúúj! a sám se uklidit z její dráhy, stál předseda městského národního výboru v S. Karas u umyvadla za svým psacím stolem a myl si ruce. Avšak i kdyby se byla řítila o hodinu dříve či o den později, byla by ho s pravděpodobností rovnající se jistotě zastihla při stejné činnosti. Karas si myl ruce nejen před jídlem a po jídle, ale i před a za každou cigaretou, před i za každým podpisem, před i za každým jiným životním úkonem.

Komunista Karas, křesťansky křtěný Bedřich, to jak zbožný rebel Karas starší věřil, že Engels přišel na svět jako mladší bratr Krista, se narodil v bídné chatrči pod vrcholem Trucováku; jeho otec, bratři, strýcové i děd, všichni mužští rodu odnepaměti foukali v huti sklo. Za takzvaných starých zlatých časů sfoukla polovinu z nich ještě před pubertou stará zlatá choroba sklářů – tubera. Z protiopatření bylo nejúčinnější, protože cenově nejdostupnější, mytí rukou. Když malý Bedřich zásluhou otce a jeho soudruhů pochopil velkého Bedřicha a skrze něho prohlédl šalebnou hru mocných, myl si ruce ještě horlivěji, aby přežitím pojistil svou účast na světové revoluci. Poté, co se mu to poštěstilo alespoň v Čechách, myl si je prostě ze setrvačnosti, snad i z vděku.

Karas nepatřil k revolucionářům, kteří s vanou poražené společnosti vylévají i dítě obecné kultury, a nepatřil ani k funkcionářům, kteří dovršenou revoluci udržují uměle ve stavu permanentního porodu, aby fíkovým listem mimořádných opatření zakrývali impotenci jejích orgánů. Většina takových, jejichž jedinou schopností byla ctižádost, odcházela už naštěstí do zaslouženého důchodu či nezasloužených funkcí, tak špičkových, že v nich téměř nemohli nic zkazit. Zdola, tlačena zdravou i dravou mízou nových poměrů, naskakovala do sedel generace lidových lídrů, jejichž hlavní ctižádostí byla schopnost.

Po počátečním tápání, kdy rovněž věřil, že jeho světlou budoucnost spolehlivě střeží sbor ušlechtilých rytířů revoluce, vedený soudruhem Stalinem, který se občas osobně informuje, jak si vede soudruh Bedřich Karas v S., dorostl – díky jedné mladé a vnadné soudružce, nyní už dvacet let jeho ženě, jejíhož otce-komunistu postupně odsoudili k smrti a na doživotí, amnestovali i plně rehabilitovali, dík třem sjezdům v Moskvě, na nichž byl soudruh Stalin postupně prohlášen za svatého, za zločince a konečně za velkého státníka, který se dopustil menších přehmatů, ale především dík půltuctu svazáckých, odborářských a stranických důtek, které si vykoledo…