Cersei
Tři ubozí blázni s koženým pytlem, pomyslela si královna, když klesli na kolena u jejich nohou. Pohled na ně ji nepovzbudil. Snad je tu ale přece jen šance.
„Vaše Výsosti,“ řekl Qyburn tiše, „malá rada…“
„…čeká na moji přítomnost. Je docela možné, že jim budeme moci přinést zprávu o zrádcově smrti.“ V dálce za městem zpívaly svou smuteční píseň zvony Baelorova septa. Pro tebe žádné zvony vyzvánět nebudou, Tyrione, pomyslela si Cersei. Namočím tvou hlavu do dehtu a tvoje znetvořené tělo předhodím psům. „Vstaňte,“ řekla uchazečům o panský titul. „Ukažte, co jste mi přinesli.“
Vstali; tři odpudiví muži, celí rozedraní. Jeden měl na krku nežit a žádný z nich se snad už půl roku nemyl. Vyhlídka, že by měla taková individua povýšit do panského stavu, ji pobavila. Mohla bych je při hostinách usazovat vedle Margaery. Když ten hlavní blázen povolil tkanice pytle a vyndal hlavu ven, přijímací síň zaplnil pach hniloby. Hlava, kterou přinesli, byla šedozelená a hemžila se larvami. Páchne jako otec. Dorcas zalapala po dechu a Jocelyn si přikryla ústa a začala dávit.
Královna bez jediného škubnutí pozorovala jejich úlovek. „Zabili jste nesprávného trpaslíka,“ řekla nakonec, cedíc každé slovo mezi zuby.
„To není pravda,“ odvážil se namítnout jeden z bláznů. „Musí to být on, jen podívejte. Trpaslík. Vidíte? Je trochu nahnilý, to je všechno.“
„Také mu narostl nový nos,“ poznamenala Cersei. „Poněkud objemný, řekla bych. Tyrionovi usekli nos v bitvě.“
Tři blázni si vyměnili pohled. „To nám nikdo neřekl,“ pověděl ten s hlavou v ruce. „Tenhleten jeden si tam chodil kolem, drzý až hrůza, prostě ošklivý trpaslík, a tak jsme si mysleli…“
„Říkal, že je vrabčák,“ dodal ten s nežitém, „a ty jsi říkal, že lže.“ To bylo adresováno třetímu muži.
Královna v duchu zuřila, když si pomyslela, že nechává svoji malou radu čekat kvůli téhle frašce. „Okradli jste mne o čas a zabili jste nevinného člověka. Za to bych vám měla nechat utít hlavy.“ Jenže kdyby to udělala, další člověk by pak mohl zaváhat a nechat Tyriona proklouznout sítí. A raději by nechala pobít všechny trpaslíky v království, než by tohle dopustila. „Kliďte se mi z očí.“
„Ano, Výsosti,“ řekl nežit. „Prosíme za prominutí.“
„Chcete si tu nechat tu hlavu?“ zeptal se muž, který ji držel.
„Dejte ji rytíři Merynovi. Ne, v pytli, vy zabedněnci. Sere Osmunde, vyprovoď je.“
Trant odnesl hlavu a Černokotlý odvedl vrahy. Za sebou nechali jako důkaz své návštěvy pouze vyzvracenou snídani lady Jocelyn. „Okamžitě to po sobě ukliď,“ poručila jí královna. To byla už třetí hlava, kterou jí přinesli. Tohle byl alespoň trpaslík. To poslední bylo prostě jen ošklivé děcko.
„Někdo trpaslíka najde, nebojte se,“ ujistil ji ser Osmund. „A až to udělají, zabijeme jej nadobro.“
Opravdu? Minulou noc se Cersei zdálo o stařeně s vrásčitými tvářemi a skřehotavým hlasem. Maggy Žába, tak jí v Lannisportu říkali. Kdyby otec byl věděl, co mi řekla, nechal by jí vytrhnout jazyk. Cersei to ale nikdy nikomu neprozradila, dokonce ani Jaimemu. Medora řekla, že když nebudeme o jejích proroctvích mluvit, zapomeneme na ně. Řekla, že zapomenuté proroctví se nemůže vyplnit.
„Mám informátory, kteří Skřeta všude hledají, Výsosti,“ řekl Qyburn. Oblékl se do čehosi velmi podobného mistrovskému rouchu, ale bílého místo šedého, neposkvrněného jako pláště Královské gardy. Lem, rukávy a vysoký tuhý límec byly ozdobeny spirálkami ze zlata a kolem pasu měl uvázanou zlatou šerpu. „Ve Starém městě, Rackoměstě, Dorne, dokonce i ve Svobodných městech. Ať utekl kamkoli, moji informátoři ho najdou.“
„Ty vycházíš z předpokladu, že utekl z Králova přístaviště. Podle všeho, co víme, by se klidně mohl ukrývat v Baelorově septu, houpe se na provazech od zvonů a dělá ten příšerný kravál.“ Cersei protáhla obličej a nechala Dorcas, aby jí pomohla vstát. „Pojď, můj pane. Moje rada čeká.“ Vzala Qyburna za paži a společně se vydali dolů po schodech. „Postaral ses o ten malý úkol, co jsem ti dala?“
„Postaral, Výsosti. Je mi líto, že to…
