9
Za zatáčkou se vynořil podsaditý černoch a rozběhl se po stezce mezi stromy v parku na předměstí Washingtonu. Nebyl zdaleka sám. V půl sedmé ráno se po parku proháněla celá armáda běžců pro zdraví, kteří sbírali psychické síly na nové kolo každodenní byrokratické války v kancelářích metropole Spojených států. Tělnatý černoch si vzhledem k chladnému říjnovému jitru oblékl dlouhou teplákovou soupravu s emblémem vojenského námořnictva. Od úst se mu vznášely obláčky páry.
Zaslechl za sebou rytmický dusot kroků a mírně zvolnil, aby jej mohli rychlejší běžci snáze předběhnout. Za okamžik ho doběhli bílý muž a žena, oba v šedých cvičebních soupravách. Udržoval mírné tempo a čekal, že se dvojice rychle vzdálí. Muž a žena však přizpůsobili krok a vzali ho mezi sebe.
Když se podíval z jednoho na druhého, zavrávoral a málem upadl.
„Já věřím,“ zašeptal černoch.
„Povím ti, čemu věřím já,“ odvětil Cavanaugh.
„Nejsem si jistý, jestli to chci vědět.“ Afroameričan se jmenoval John Rutherford a vyrůstal na Jihu v baptistické rodině.
„Věřím v puškový olej a spoustu munice.“
„Ulevilo se mi. V první chvíli jsem čekal, že mi řekneš něco šokujícího.“
„Bull Durham,“ ozvala se Jamie.
Rutherford přikývl a zamířil na stezku kolem rybníčku, na jehož hladině plavaly kachny. „Baseball je příjemný způsob trávení volného času.“
„Stejně jako sladké polibky Kevina Costnera na filmovém plátně,“ podotkla Jamie.
„Jestli si vy dva myslíte, že mě tohle bude šokovat,“ Rutherford se zadýchával, „musím vám připomenout, že jsem byl ženatý. Moje nebožka, bůh buď milostiv její duši, také věřila na sladké polibky. Jak se vede, Jamie?“ Z jeho úsměvu sálala upřímnost. „Když jsem tě viděl naposled, leželas zraněná na nemocničním lůžku. Jsem rád, že ses už zotavila.“
„A jak se vede tomu chlapovi, co mě postřelil?“
„Obávám se, že moc dobře ne. Vězení mu nesvědčí. Zdá se, že před tím zástupem spoluvězňů, kteří se s ním chtějí spřátelit, dává přednost samotce.“
„Chudák,“ ušklíbl se Cavanaugh. „A co ty, Johne? Jak se daří tobě? Podle toho, co jsem slyšel, bych ti měl pogratulovat.“
„Myslíš k povýšení?“
„Šéf protiteroristické divize FBI. Jsem na tebe hrdý.“
„To jistě.“
Proběhli kolem bezdomovce, který spal na lavičce.
„Hrozně nerad se na to ptám, protože až dosud nám spolu bylo náramně dobře.“ Rutherford se na okamžik odmlčel. „Jak se daří tobě.“
„Potřebuju trochu pomoct, Johne.“
„Bože, a já si myslel, že jste se přistěhovali do sousedství. Že jste si vyběhli ráno do parku, abyste mě pozdravili a zavzpomínali se mnou na staré časy, zatímco si budeme protahovat znavená těla.“
„Přesně to jsme měli na mysli,“ potvrdil Cavanaugh. „Ale když už jsme tady…“
„Nech mě hádat. Chceš mluvit o zavražděných agentech Global Protective Services.“
„Ty o nich víš?“ podivil se Cavanaugh.
„Nejsou jediní. Někdo systematicky zabíjí ochránce z vládních agentur.“
„Co to říkáš?“ Cavanaugh zpomalil, uhnul ze stezky a zastavil se.
Rutherford a Jamie se k němu připojili.
„Tajná služba. Sbor federálních šerifů. Diplomatická bezpečnostní služba. Před třemi dny si z nich někdo najednou udělal terče.“ Rutherford si sundal ručník přehozený kolem krku a utřel si pot z obličeje. „Zprvu to vypadalo, že to schytali místo lidí, které chránili. Ale počet obětí narůstal a k většině útoků došlo v době, kdy byli agenti mimo službu. Brzy jsme dospěli k závěru, že…“
„Cílem byli ochránci.“
„Napadlo nás prověřit soukromé bezpečnostní agentury.
V těch malých nevěděli, o čem mluvíme. Ale ty velké, jako třeba Global Protective Services…“
„Ztratili jsme řadu lidí,“ potvrdil Cavanaugh.
„Říkáš my?“ zeptal se Rutherford překvapeně. „Myslel jsem, že jsi tuhle profesi opustil.“
„Jak zní ta věta z jednoho dílu Kmotra?’Právě když jsem si myslel, že jsem z toho venku, vtáhli mě zpátky.‘ Nejen že jsem zpátky, já teď tu firmu vlastním.“
Cavanaugh popsal, co se stalo v sídle Global Protective Services na Manhattanu a později v Eddieho autě.
„Eddie Macintosh?“ vyhrkl šokovaný Rutherford. „Nejlep…
