Hunger Games 3 – Síla vzdoru. (Suzanne Collinsová)

Cressida svým tahem urovnala napětí v tvůrčí skupině. Ocenila Fulvii za nápad, který je opravdu velice dobrý, a uvolnila si ruce pro práci s reprodrozdem v terénu. Plutarch se kupodivu nesnaží připisovat si jakékoliv zásluhy. Jako kdyby jenom chtěl, aby televizní ofenziva fungovala. Pak si však uvědomuji, že Plutarch je hlavní tvůrce her, nikoliv obyčejný člen týmu. Není pěšák. Jeho cenu neurčují jednotlivosti, nýbrž úspěch celku. Ovace přijme až po případném vítězství. A tehdy bude taky očekávat svou odměnu.

Prezidentka posílá všechny do práce a Hurikán mě odváží zpátky do nemocnice. Smějeme se tomu, jak ostatní ututlali naši neposlušnost. Podle Hurikána nikdo neměl chuť přiznat, že nás nedokázal zvládnout. Já navrhuji laskavější vysvětlení: nikdo nechtěl ohrozit šanci, že nás zase bude smět vzít do terénu, když konečně získali pár slušných záběrů. Pravdu máme nejspíš oba. Hurikán musí jít za Diodem do Speciální obranné sekce a já usínám.

Mám pocit, že jsem zavřela oči jen na minutku, ale když je otvírám, polekaně si všímám Haymitche, který sedí pár desítek centimetrů od mé postele a čeká. Jestli hodiny nelžou, možná i pěkně dlouho. Napadá mě, jestli bych neměla zavolat nějakého svědka, ale soukromému rozhovoru se stejně nevyhnu, dřív nebo později.

Haymitch se předklání a houpá mi před obličejem nějakou věcičkou na bílém drátku. Těžko se mi zaostřuje, ale tuším, co to je.

Pouští předmět na mou přikrývku. „Tvoje sluchátko. Dám ti s ním ještě jednu šanci. Ne víc. Jestli si ho zase vyndáš, dostaneš tohle.“

Zvedá jakousi kovovou konstrukci, kterou okamžitě v duchu pojmenovávám chomout. „To je náhradní přijímací jednotka, která se ti zaklapne kolem hlavy a pod bradou. Otvírá se klíčem a ten budu mít jenom já. Kdyby se ti ji přece jen podařilo nějak sundat…“

Haymitch pokládá chomout na postel a ukazuje mi maličký stříbrný čip. „Nechám ti chirurgicky vpravit do ucha tenhle vysílač, abys mě slyšela dvacet čtyři hodin denně.“

Představa, že bych celé dny musela poslouchat Haymitche, mě děsí. „Příště si to sluchátko nevyndám,“ mumlám.

„Prosím?“ Přikládá si dlaň k uchu.

„Příště si to sluchátko nevyndám!“ opakuji dost hlasitě, abych vzbudila polovinu nemocnice.