„To přiznávám,“ přikyvuje Caesar. „Ten večer před Čtvrtohrami… Kdo by si byl pomyslel, že tě ještě uvidíme?“
„Rozhodně jsem to neměl v plánu, to je jisté,“ říká Peeta zamračeně.
Caesar se trochu předklání. „Myslím, že nám všem bylo jasné, co jsi měl v plánu. Obětovat se v aréně, aby Katniss Everdeenová s vaším dítětem mohly přežít.“
„Přesně tak. Nebylo na tom nic složitého.“ Peeta přejíždí prsty po polstrování opěradla. „Jenže další lidé měli taky svoje plány.“
Ano, to měli, pomyslím si. Uhodl tedy Peeta, že nás vzbouřenci využili jako pěšáky ve své hře? Že od počátku plánovali můj útěk? A že nás oba instruktor Haymitch Abernathy zradil ve jménu povstání, o které se údajně vůbec nezajímal?
V následujícím tichu Peetovi naskakují vrásky nad obočím.
Uhodl to, nebo mu to řekli. Ale Kapitol ho nezabil, a dokonce ho ani nepotrestal. To prozatím překonává mé nejdivočejší naděje. Očima se pasu na jeho zdraví, na nepoškozeném těle i mysli, a celým tělem se mi rozlévá radost jako z morfinových injekcí, které mi v uplynulých týdnech dávali v nemocnici proti bolesti.
„Povíš nám o té poslední noci v aréně?“ ptá se Caesar. „Abychom si ujasnili pár věcí?“
Peeta přikyvuje, ale s odpovědí si dává načas. „Ta poslední noc…
Pokud jde o poslední noc… Nejdřív si musíte představit, jaké to je v aréně. Máte pocit, že jste hmyz přiklopený pod mísou naplněnou horkým vzduchem. A všude kolem vás roste džungle… zelená, živá džungle. Obří hodiny vám odtikávají poslední chvíle života. Každá nová hodina je příslibem nové hrůzy. Musíte si představit, že za uplynulé dva dny zemřelo šestnáct lidí –a někteří při tom, když se vás snažili bránit. Při takovém tempu zbývajících osm nedožije rána.
Až na jednoho. Na vítěze. A vy si plánujete, že jím nebudete vy.“
Při té vzpomínce mě zalévá studený pot. Ruka mi sklouzává z obrazovky a bezvládně visí u mého boku. Peeta nepotřebuje štětec a barvy, aby dokázal malovat hrůzné výjevy z her. Umí to i se slovy.
„Když jste v aréně, zbytek světa ustupuje do pozadí,“ pokračuje.
„Všichni lidé i všechny věci – všechno, co pro vás bylo důležité, přestává existovat. Růžová obloha, příšery v džungli a splátci, kteří prahnou po vaší krvi, jsou tím jediným, na čem kdy záleželo. Ničí vás to, ale musíte navíc i zabíjet, protože v aréně máte jediné přání. A to přání člověka hodně stojí.“
„Stojí tě život,“ říká Caesar.
„Kdepak. Stojí daleko víc než život. Musíte vraždit nevinné,“
odporuje Peeta. „Platíte vším, čím jste.“
„Vším, čím jste,“ opakuje Caesar tiše.
V konferenční místnosti se se začátkem rozhovoru rozhostilo ticho a já si představuji, jak se šíří po celém Panemu. Celý národ visí Peetovi na rtech. Protože ještě nikdy nikdo nevyprávěl o tom, jaké to doopravdy v aréně je.
Peeta pokračuje: „Takže se držíte svého přání. A tu poslední noc jsem si přál zachránit Katniss. I když jsem nevěděl o vzbouřencích, měl jsem špatný pocit. Všechno bylo příliš složité. Začal jsem litovat, že jsme se dřív toho dne neodtrhli od ostatních, jak Katniss navrhovala. Teď už jsme ale nemohli.“
„Příliš jste se zapletli do Diodová plánu přivést elektřinu do slaného jezera,“ říká Caesar.
„Příliš jsme se zapletli do té hry na spojence. Nikdy jsem jim neměl dovolit, aby nás rozdělili!“ vyhrkne Peeta. „Tehdy jsem ji ztratil.“
„Když jsi zůstal u toho stromu a Katniss s Johannou Masonovou vyrazily s cívkou drátu dolů k vodě,“ doplňuje Caesar.
„Já jsem nechtěl!“ Peeta se vzrušením rdí. „Jenže jsem nemohl odporovat Diodoví, když jsem nechtěl prozradit, že se chystáme ukončit spojenectví. Pak se ten drát přerušil a nastal chaos.
Vzpomínám si jenom na útržky. Snažil jsem se najít Katniss. Viděl jsem, jak Brutus zabil Pleva. Já jsem zabil Bruta. Vím, že mě Katniss volala. Potom do stromu udeřil blesk a silové pole kolem arény vybuchlo.“
„Do povětří ho vyhodila Katniss, Peeto,“ opravuje ho Caesar.
„Díval ses na záznam.“
„Nevěděla, co dělá. Nikdo z nás nedokázal plně pochopit Diodův plán. Viděl jste přece, jak se Katniss snaží přijít na…
