Hunger Games 1 – Aréna smrti (Suzanne Collinsová)

„Mně je jedno, jestli jsme bohaté. Chci jenom, aby ses vrátila domů. Zkusíš to, viď? Doopravdy to zkusíš?“ ptá se Prim.

„Jistě, přísahám, že to opravdu zkusím,“ přikyvuji. A vím, že už kvůli Prim mi ani nic jiného nezbývá.

Pak se ve dveřích objevuje mírotvorce a posunkem naznačuje, že nám vypršel čas. Objímáme se tak pevně, až to bolí, a já jenom pořád opakuji: „Mám vás ráda. Mám vás obě ráda.“ Ony mi říkají totéž, v další chvíli je mírotvorce vyvádí ze dveří a zavírá za nimi. Bořím hlavu do jednoho ze sametových polštářků, jako bych tím dokázala celou skutečnost nějak zahnat.

Do místnosti vstupuje někdo další. Vzhlédnu a překvapeně zjišťuji, že za mnou přišel pekař, otec Peety Mellarka. Nemohu uvěřit, že mě navštívil. Koneckonců, brzy se budu snažit zabít jeho syna. Trochu se ale známe a mou sestru zná ještě lépe. Když prodává kozí sýry na černém trhu, nechává mu vždycky dva stranou a on jí na oplátku dává štědrý příděl chleba. Vždycky obchodujeme s ním, když nikde poblíž není ta jeho semetrika, protože se pak chová mnohem příjemněji.

Jsem si jistá, že by nikdy neudeřil svého syna tak, jako to udělala ona, když spálil chléb. Proč ale za mnou přišel?

Pekař rozpačitě usedá na okraj jednoho z přepychových křesel. Je to velký muž se širokými rameny a s jizvami po spáleninách od mnohaleté práce u pecí. Určitě se právě rozloučil se svým synem.

Vytahuje z kapsy kabátu bílý papírový balíček a podává mi ho.

Otvírám ho a uvnitř jsou sušenky. To je luxus, jaký si nikdy nemůžeme dovolit.

„Děkuji,“ říkám. Pekař není hovorný ani za nejlepších časů a dnes podle všeho nenachází žádná slova. „Dnes ráno jsem měla kousek vašeho chleba. Můj kamarád Hurikán vám za něj dal veverku.“

Přikyvuje, jako by si vzpomněl. „To nebyl váš nejlepší obchod,“

dodávám. Krčí rameny, jako by na tom vůbec nezáleželo.

Nenapadá mě nic dalšího, a tak sedíme mlčky, dokud pro něj nepřichází mírotvorce. Pan Mellark vstává a odkašlává si, aby si pročistil hrdlo. „Budu dávat pozor na tu holčičku. Postarám se, aby měla co jíst.“