CO JSEM SI ZAPAMATOVAL Z KNÍŽEK O ZVÍŘATECH
F. Čech, 8. A
oprava: F. R. Čech, 52. A
Lidi, sím, pančelko, velmi často používají v hanlivém smyslu výrazy ty zvíře, konkrétně – ty svině… ty hyeno… ty prase… ty vole… ty krávo… ty bejku, atd.
Mohu říci, že jsem nenašel ani jednu podobnost mezi významem použité nadávky a člověkem! Velmi zevrubným studiem populárně-vědecké literatury jsem dospěl k definitivnímu závěru, že zvířata vycházejí z tohoto srovnání naprosto vítězně!
Mohu tedy zodpovědně prohlásit, že svině je menší svině než člověk, hyena se chová méně hyenovitě než člověk a mezi lidmi je mnohem více volů a krav než v největším stádu světa!
Když už je tu někdo prase, pančelko, tak je to zase homo sapiens, ten kokot všech kokotů!
Nechci hledat viníka a nastolovat otázku, kdo za to může a kdo to tak chtěl Bůh? Příroda? Rozsévači života z vesmíru, či snad (pozor, taky něco pro blbý) evoluce ve vývoji?
Dovolte mi, pančelko, aby – když už jsme u toho – ze mě zase ukápla kapka jedu! Jedovatá slina (Š/G).
JEDOVATÁ SLINA POPISUJÍCÍ EVOLUČNÍ HISTORICKÝ OKAMŽIK VÝVOJE, KDY POPRVÉ NAPADLO RYBU VYLÉZT Z MOŘE A ZAHÁJIT VÍTĚZNÉ TAŽENÍ DARWINISTŮ-MARX-LENINISTŮ PROTI NÁBOŽENSKÝM TMÁŘŮM! HURÁ! HURÁ! HURÁ!
1. obraz
Na souši není nic! Veškerý život je v moři. Ryby, raci, korýši, plankton, žralok, velryba a mořské želvy… všichni žijí v moři miliardy let a v moři se evolučně vyvíjejí.
Ryby, raci, korýši, atd. si žijí a občas pokukují na souš!
Co vidí? Nic! Na souši ještě nic není (možná vegetace jakási?!)
Ptáte se, jak se dostala zvířata do moře? Jednoduše. Vznikla evolučním vývojem z prapolévky. (Prapolévka – voda, sluneční svit, záření z vesmíru, vraž tam nějakou kyselinu, nejlépe amino, přidej něco DNA, též náhodně a evolučně, a polévka, základ života, je hotova!)
Nyní už jen stačí mnoho miliard let evolučního vývoje a ryby, raci, korýši, atd. jsou na světě (tedy v moři). A jak se tak motaj u břehu, čuměj na pevninu a říkaj si – co to tam asi je? Uběhnou miliardy let…
2. obraz
Na souši není nic, trocha trávy a tu a tam keř, evolučně vyvinutý z ničeho. Veškerý život je v moři! Ryby, raci, korýši, plankton, žralok, velryba a mořské želvy, všichni žijí v moři miliardy let a v moři se evolučně vyvíjejí.
Ryby, raci, korýši, atd. si žijí a pokukují na souš! Nyní, po miliardách let, pokukují mnohem více a některé druhy stále víc krouží blíže a blíže ke břehu!
Co vidí? Nic! Na souši je pratráva a prakeře. Zvědavost ryb a korýšů však roste miliardu let k miliardě let stále více! Vnitřní evoluční hlas pořád opakuje – vylez na břeh, vylez na břeh, vylez na břeh! Uběhnou miliardy let…
3. obraz (Už to bude brzo! Vydržte!)
Na souši není nic, trocha té trávy, tu a tam keř a semo tamo vyvinutá přeslička.
Vysvětlím vznik přesličky. Přeslička: Co kdyby něco vylezlo z moře? No? Co kdyby něco evolučně darwinovsky vylezlo a rozhodlo se samozřejmě vývojem žít na pevnině? Co by to žralo, když tu nic není? Co? No přece mě! Přesličku!
A je to! Vidíte, děti, jak to hezky do sebe zapadá? Pionýři, pionýři, malované děti, tleskejte přece a volejte se mnou: Pryč s jezuitskými tmáři! Ať žije Trofim Denisovič Lysenko a jeho jarovizace!
Žrádlo nám tedy pěkně roste, ale co se děje v moři? Inu, život tam kypí a vyvíjí se. Kolem břehu je ale v průběhu těch mnoha a mnoha miliard let stále větší tlačenice… stále více živočichů vykukuje z vody a chystá se na břeh…
Vnitřní hlas puzení je už téměř k nevydržení – vyviň se, vyviň se! Vylez, no! Tak bude to?
Když se podíváte z břehu, tlamička na tlamičce ochutnává vzduch lahodnými doušky. Ale dopřejte vývoji ještě něco málo miliard!
Uběhnou miliardy let…
4. obraz (Vítězství materialismu)
Je krásné slunečné ráno. Slunce laská vlnky a pohrává si na břehu mořském se stíny kapradin a přesliček… ale pozor! V moři se cosi děje. Nejstatečnější ryba začíná pomalu, pomalinku, co ploutev ploutev mine, vylézat na břeh. No… no… první nadechnutí, moc nám to nešmakuje, ale jde to… druhé nadechnutí… no, voda t…
