90
Joe Knox byl mohutný padesátník, který si stále udržoval postavu hráče amerického fotbalu, jímž kdysi býval. Se Stonem strávili nějakou dobu ve věznici s maximální ostrahou, aniž předtím došlo k procesu či k jejich odsouzení. Knox předtím dostal příkaz Stonea vystopovat, nakonec se však ukázalo, že za vším byly jen osobní zájmy nepoctivého vysoce postaveného pracovníka CIA. Strádání ve věznici oba přežili jen díky tomu, že se spoléhali jeden na druhého, a vzniklo tak mezi nimi silné přátelské pouto.
„Celé jsem to sledoval,“ vysvětlil Knox Stoneovi, když se proti sobě posadili ve Stoneově domku pro hrobníka. „Buď v novinách, nebo prostřednictvím šeptandy – oficiální i neoficiální – v agentuře.“ Alex Ford pomohl Knoxově dceři najít otce, poté co ho unesli a zavřeli do věznice, a Knox na to nikdy nezapomněl. Z výrazu jeho tváře bylo jasně poznat, že touží dostat ty, kdo Alexe málem zabili.
„Tak nebudeme marnit čas,“ odpověděl Stone. „Který mexický kartel v poslední době přesunoval velké finanční sumy do řetězce bank v Karibiku a pak stáhl půl miliardy dolarů zpátky?“
„To nevypadá dobře, Olivere.“
„Montoya?“
Knox přikývl. „Když přišli Rusové, rozsekali jeho matku, manželku a děti na kusy a pohodili je do škarpy. Servítky si tam nikdo nebere. Má teď základnu na předměstí Mexico City. A ačkoli se jeho obchody smrskly o dobrých devadesát procent, pořád má dost síly, aby mohl zasáhnout kdekoli na světě.“
„To nám ale celkem hraje do karet. Friedmanová bude muset být maximálně opatrná. Což ji na útěku zpomalí.“
Knox o jeho slovech chvíli přemýšlel. „Má ještě jeden problém.“
„Potřebuje ochranu.“
„Jasně, ale tu jí Latinoameričané neposkytnou. Nikdo si kvůli ní nebude chtít Montoyu rozhněvat. A Američané se od ní také budou držet dál. Nezapletou se přece s někým, kdo se pokusil o atentát na prezidenta. Tresty jsou za to tvrdé a federálů moc. Mohla by se obrátit na někoho z východní Evropy, třeba Rusům je jedno, pro koho dělají, nebo to může být někdo z Dálného východu.“
„Což znamená, že musíme zjistit, jestli jich do země v posledních dnech neproklouzlo tak kolem šesti, možná o něco víc. Myslíš, že to můžeš zařídit?“
„I kdybych měl hodně špatný den,“ ušklíbl se Knox. Odmlčel se a rozpačitě se zadíval na své ruce. „Jakou má Alex naději?“
„Nic moc,“ přiznal Stone.
„Je to prvotřídní agent i člověk.“
„Ano,“ přitakal Stone. „To tedy je.“
„Zachránil nám zadky.“
„Což znamená, že tohle musíme dokončit. Kvůli němu.“
Knox vstal. „Do šesti hodin bych pro tebe mohl něco mít.“
Když jeho přítel odešel, Stone vyšel z domku a procházel se po cestičkách mezi hroby. Došel až k lavičce pod mohutným dubem a posadil se na ni. Ztratil už jednoho blízkého přítele. Každým okamžikem k němu mohl přibýt druhý.
Podíval se na jeden z náhrobních kamenů. Na hřbitově ležícím nedaleko odsud spočíval Milton Farb. Alex Ford by na tom mohl být brzy stejně.
Buď Friedmanová, nebo on. Oba nemohou střet přežít. Ne po tom, co ta dáma provedla.
Buď odejde po souboji on, nebo ona. Jinak to skončit nemůže.
