31
„Oceňuji, že jsi přišel,“ řekla Joan.
Jefferson Parks se v hale Joanina hotelu posadil proti ní. Teď na ni hleděl s obezřetným výrazem.
„Je to už tak dávno.“
„Šest let,“ řekla. „Speciální oddíl Michigan. Tajná služba s federální policií se tam FBI dostala na kobylku.“
„Pokud si dobře vzpomínám, tak jsi celý ten případ otevřela a postarala ses, aby všichni věděli, že jsi to byla právě ty.“
„Horká kaše se má jíst doma a já mám na tohle nos. I kdybych byla chlap, tak bych to ocenění stejně dostala.“
„Fakt si to myslíš?“
„Ne, Jeffersone, já to vím. Mám snad citovat některé z tvých oblíbených rčení? Mám jich na jazyku tisíce.“
A přidáš k tomu litry kyseliny, zabručel si pro sebe Jefferson. „Proč jsi vlastně chtěla, abychom se sešli?“ řekl pak nahlas.
„Kvůli případu Howarda Jenningse,“ odvětila Joan.
„Co je s ním?“
„Jen mě zajímalo, jak si stojíš. To víš, profesionální zdvořilost.“
„Nemůžu s tebou mluvit o probíhajícím vyšetřování. Vždyť to znáš.“
„Určité věci, které nejsou důvěrné, mi ale říct můžeš.“
Parks pokrčil rameny.
„Nejsem si jist, kam míříš.“
„Tak například – dosud jsi nezatkl Seana Kinga. Nejspíš proto, že navzdory některým okolnostem, které ho staví do role podezřelého, nevěříš, že je vinen. Nepochybně máš stopy vedoucí někam jinam. Nemohl zabít Susan Whiteheadovou, protože tam nebyl. Spíš věřím, že ty sám jsi mu vytvořil alibi.“
„Jak to můžeš vědět?“
„Jsem vyšetřovatel, tak vyšetřuju,“ odvětila Joan.
„Vrahem Howarda Jenningse a Susan Whiteheadové nemusí být nutně jedna a táž osoba. Ty zločiny spolu nemusejí vůbec souviset.“
„To si nemyslím a ty taky ne. Mně, i když způsob byl jiný, naopak připadá, že jsou skoro stejné.“
Parks zavrtěl ostražitě hlavou.
„Já vím, že ti to pálí, a já taky nejsem hlupák, ale čím víc mluvíš, tím méně rozumím tomu, kam tím vším míříš.“
„Připusť, že Jennings nebyl zabit proto, že byl v ochraně svědků. Ale proto, že pracoval pro Seana Kinga.“
„Proč?“
Jeho otázku ignorovala.
„Pak kdesi zabili Susan Whiteheadovou a její tělo převezli do Kingova domu. Ani v jednom případě neexistují důkazy, že by byl King vrahem, a v tom druhém má dokonce alibi.“
„Které ale v případě Howarda Jenningse nemá. Navíc se vraždilo jeho pistolí,“ oponoval federální policista.
„Ano, vysvětlil mi svou teorii o výměně zbraní a předpokládám, že s ní souhlasíš i ty.“
„Ano i ne. Může to být třeba i takhle. Jennings byl zabit jedním ze svých bývalých parťáků a z vraždy se pokusili obvinit Kinga. Jeho pistole, žádné alibi, tělo v jeho kanceláři, přímo klasické místo činu.“
„Jak by si však mohli být jisti?“ podivila se Joan.
„Jisti čím?“
„Tím, že Sean žádné alibi mít nebude? Klidně mohl řešit nějakou krizovou situaci anebo ho mohl někdo vidět právě v době, kdy byl Jennings zabit.“
„Pokud neznali profil jeho obchůzky, jednoduše počkali, až se dostane do centra města, a pak Jenningse zabili. V blízkosti místa činu byl viděn kolem třetí ráno,“ odvětil Parks.
„Viděn? No dobrá. Pořád ale platí, že pokud by náhodou někoho potkal anebo kdyby měl zrovna v té době telefonát, tak to alibi mít mohl. A celá past by pak nevyšla.“
„Kam nás to tedy vede?“ zeptal se Parks.
„K těm šikulům, kteří se zas tak moc nesnažili, aby byl Sean uvězněn za zločin, který neudělal. Podle mě jsou to lajdáci. Když už se tak honili, aby tu zbraň ukradli a zkopírovali do posledního detailu, když už zabili Jenningse a vrátili pistoli do Seanova domu, pak měli určitě dost času na to, aby zvolili pro vraždu takové místo a dobu, které by Kingovu možnost mít alibi jednoznačně vyloučily. Když to vezmu kolem a kolem, vůbec mi to nejde dohromady – tak pečlivá příprava s tou pistolí a takové lajdáctví s tím alibi. Vrahové bývají jen zřídkakdy tak schizofreničtí.“
„Pak si to mohl vymyslet sám King, aby nás zmátl.“
„A s jakým motivem? Že už ho nebaví ten prima život, co si žil?“
„Dobrá, chápu tě, jen mi není jasné, proč se o to všechno pořád tolik zajímáš.“
„Pracovala jsem se Seanem a dá se říct, že mu něco dlužím. Takže pok…
