2
Teddy Riner to schytal jako první. Trvalo mu dvě vteřiny, než padl k zemi, ale mrtvý byl již během první z nich. Na druhé straně se Cal Plummer zhroutil, jako by ho pálkou srazil obr. Web bezmocně sledoval, jak souvislá palba velkorážnou municí proráží kevlarové chrániče a tkáně. Připadalo mu divné, že by lidé mohli umírat tak tiše.
Než začaly pušky pálit, upadl Web na tu svou a zůstal na ní ležet. Jen stěží dýchal, vesta a zbraně ho tlačily na hrudníku. Cosi mu znečistilo masku. Nemohl vědět, že to byl kus Teddyho Rinera vytržený kulkou, která prorazila v jeho neprůstřelné vestě otvor o velikosti dlaně a poslala tkáně z Rinerova těla zpátky do míst, kde ležel Web, poslední živý člen týmu C.
Web si stále připadal paralyzovaný, žádná z jeho končetin nereagovala na zoufalé signály vysílané z mozku. Mohl snad v sedmatřiceti utrpět mozkovou mrtvici? Najednou mu výstřely z pušek vyčistily hlavu, do rukou a nohou se mu vrátil cit, dokázal si strhnout masku a převrátit se na záda. Vydechl a zasténal úlevou. Viděl přímo na oblohu protkanou oštěpy blesků, přes štěkot výstřelů však neslyšel hromy.
Pocítil silnou, ale šílenou potřebu zvednout ruku do vření nad sebou, snad aby si potvrdil přítomnost kulek létajících kolem, jako malý chlapec, kterému řekli, že nemá sahat na rozpálená kamna a který pak nedokáže myslet na nic jiného. Místo toho však sáhl k pasu, otevřel postranní kapsu a vytáhl z ní termovizor. I za nejtemnější noci dokázal přístroj zobrazit celý svět kolem – neviditelný pro neozbrojené oko – a zaměřit se na tepelnou stopu zastiňující vše ostatní.
Ačkoli je nemohl vidět ani termovizorem, Web velmi dobře cítil tlakové vlny způsobené kulkami přelétávajícími nad ním. Také si všiml, že hustá palba přichází ze dvou směrů, od činžovního domu vpředu a z pobořené stavby vpravo od něj. Podíval se přístrojem na druhou budovu, ale viděl jen rozbité sklo. A pak spatřil cosi, kvůli čemu se napjal ještě víc. Záblesky na koncích hlavní se ve všech rozbitých oknech objevovaly zároveň. Pohybovaly se, na několik vteřin se zastavily a poté se znovu vracely zpět, když pušky, které zatím neviděl, dokončovaly nastavený palebný oblouk.
Jakmile palba začala nanovo, Web se otočil na břicho a přístrojem zkoumal cílovou budovu. 1 na ní objevil řadu oken a v nich záblesky výstřelů ve stejně synchronizovaných palebných obloucích. To už viděl i dlouhé hlavně kulometů. V termovizoru se jevily jako tmavě červené, protože byly díky množství munice, která z nich létala, rozehřáté. Přesto v termovizoru nezahlédl žádné obrysy postav, a pokud by se nějaké v dohledu vyskytovaly, přístroj by je zaznamenal. Byl si jistý, že se dívá na jakási dálkově ovládaná palebná postavení, a došlo mu, že jeho tým padl do připravené pasti, aniž by nepřítel riskoval život jediného svého člověka.
Kulky se odrážely od cihlových zdí za ním a vpravo od něj a nejméně tucet si jich našel cestu až k jeho neprůstřelné vestě. Naštěstí již po odrazu ztratily svou smrtonosnou sílu. Nechráněné paže a nohy držel co nejníž u asfaltu. Ani vesta by však nevydržela přímý zásah, protože zbraně pravděpodobně chrlily kulky ráže .50, z nichž každá měla délku kapesního nože a nejspíš byly také protipancéřové. Web tak usuzoval ze zvuků výstřelů a záblesků u ústí hlavní. I tlaková vlna za kulkami ráže .50 byla nezaměnitelná. Byla cítit dřív, než člověk kulku zaslechl. Ježily se z ní všechny chlupy na těle, podobně jako před úderem blesku.
Web jedno po druhém vykřikoval jména ostatních členů týmu. Žádná odpověď, žádný pohyb, žádné sténání, žádné cukání, z něhož by bylo patrné, že některý z nich přežil. Web přesto jako šílený křičel jejich jména znovu a znovu. Všude kolem něho vybuchovaly popelnice, tříštilo se sklo, z cihlových stěn odlétaly úlomky, jako by v nich řeka vymílala kaňon. Jako na pláži v Normandii Web právě ztratil celou jednotku. Ze dvora vymizel všechen život, nezůstaly ani krysy.
Žádný městský inspektor by neodvedl tak dobrou práci jako rytmická palba z kulometů.
Web …
