20.
„Tamhle přichází,“ řekla Proleva. Už několikrát vyšla před příbytek a vyhlížela Ajlu, a teď byla ráda, že ji konečně vidí. Obávala se, aby se ženy, které pozvala, pomalu nezačaly nudit a nenacházely výmluvy, proč musejí odejít, i když byly určitě zvědavé. Pověděla jim jen to, že s nimi chce Ajla mluvit. Skutečnost, že je k sobě pozvala družka náčelníka, však pro ně byla dostatečně vzrušující. Proleva podržela závěs a požádala Ajlu, aby s dětmi vstoupila. Ajla nejdřív poslala domů Vlka, potom dala přednost Lanoze s maličkou.
Uvnitř sedělo devět žen a příbytek vypadal malý a stísněný. Šest žen drželo novorozence nebo několik týdnů staré kojence v náručí, tři byly ve vysokém stupni těhotenství. Na zemi si hrály dvě malé děti. Všichni se více méně mezi sebou znali, mnohé ženy přirozeně jen od vidění. Dvě byly sestry.
Zábava se nenuceně rozvíjela. Ženy srovnávaly své děti a vzrušeně mluvily o svých porodech, kojení a o tom, jak se učí žít u ohniště s novou, často velmi náročnou malou bytostí. Když vešla Ajla s dětmi, ženy ztichly a s napětím k nim vzhlédly.
„Všechny už znáte Ajlu, proto upustíme od obřadného pozdravu,“ řekla Proleva. „Později se můžete samy mezi sebou seznámit.“
„Kdo je ta dívka?“ zeptala se jedna žena. Byla starší než ostatní a jedno z malých dětí při zvuku jejího hlasu vstalo a šlo k ní. „A to dítě?“ zeptala se jiná.
Proleva pohlédla na Ajlu, která při pohledu na všechny matky přece jen trochu znejistěla. Nesmělé nebyly, to jí bylo hned zřejmé. Jejich otázky jí umožnily hned přejít k věci.
„To je Lanoga, nejstarší dcera Tremedy. Ta maličká je její nejmladší, Lorala,“ vysvětlovala Ajla, která byla přesvědčená, že některé ženy už děti znaly.
„Tremedy! Tohle jsou děti Tremedy?“ zvolala ta starší žena.
„Ano. Nepoznáváš je? Patří k Deváté jeskyni,“ řekla Ajla.
Ženy si mezi sebou šeptaly. Ajla zachytila poznámky o své nezvyklé výslovnosti a o dětech.
„Lanoga je její druhé dítě, Stelono,“ řekla Proleva. „Jistě si ještě pamatuješ, že jsi pomáhala při porodu. Lanogo, přines Loralu sem a posaď se vedle mě.“
Ženy sledovaly, jak jde dívka k družce náčelníka. Zvedla dítě z boku a posadila se s ním na klíně vedle ní. Nedívala se na ostatní ženy, jen na Ajlu, která se na ni povzbudivě usmívala.
„Lanoga přišla k zelandoně, protože Bologan byl zraněný. Ve rvačce utržil ránu na hlavě,“ řekla Ajla. „Teprve tehdy jsme objevily něco, co nám dělá ještě větší starost. Tohle dítě je teprve několik měsíců staré a jeho matce se nedostává mléko. Lanoga se o ně starala, ale znala jen rozdrcené kořeny jako potravu pro kojence. Myslím, že všechny víte, že žádné dítě nemůže žít a růst, když dostává jen kaši z kořenů.“ Ajla viděla, jak k sobě ženy pevněji přitiskly své děti. Byla to snadno zdůvodnitelná reakce. Začínaly tušit, kam Ajla směřuje.
„Já přicházím z místa, které je velmi daleko od země Zelandonců, ale je naprosto lhostejné, odkud pocházíme nebo kde jsme vyrostly – jedno víme všechny: malé dítě potřebuje mléko. U lidí, kteří mě vychovali, ženy pomáhaly těm, které už neměly mléko, kojit jejich děti.“
Všechny ženy věděly, že mluví o ploskolebcích, které většina Zelandonců považovala za zvířata.
„Dokonce i ženy se staršími dětmi, které už neměly příliš mnoho mléka, si je tu a tam přikládaly k prsu. Jednou se stalo, že mladé ženě došlo mléko a jiná, která ho měla přebytek, kojila cizí dítě téměř jako své vlastní, jako by se obě děti narodily společně.“
„A dítě té ženy? Co se stane, když matka už nemá dost mléka pro své vlastní dítě?“ zeptala se těhotná žena. Byla ještě velmi mladá a čekala zřejmě své první dítě.
Ajla se na ni přívětivě podívala, pak se usmála na všechny ostatní ženy. „Není přímo zázračné, že mateřské mléko teče bohatěji, když je to nutné? Čím víc žena kojí, tím víc mléka vzniká.“
„To je pravda, především na začátku,“ ozval se hlas od vchodu, který Ajla okamžitě poznala. Otočila se k statné tělnaté ženě. „Nemohla jsem bohužel přijít dřív, Prolevo. Laramar navštívil Bologana a začal se ho vypt…
