V hlavním zpravodajství jen upřesnili ztráty tézet u zničeného podmořského dolu, sbírka Malých Šéfů odsoudila hnusný teroristický čin Svobodných, obyvatelstvo má být přes vážný stav klidné, a dále se pátrá po nejnebezpečnějším zločinci v dějinách Majesty. Reklamy.
„Tak poslouchej,“ Otvírák si protahoval záda a aerobicky kroutil hlavou, „taky bys moh nalejt - já tady dřu a ty jen civíš!“
„Promiň,“ nalil jsem palivo a to jeho mu podal.
„Dík,“ složil se do křesla, zamyšleně se podíval na emitor, vypnul zvuk a pustil hudbu. Kupodivu nikoli Britney - hned mi byl o kousek sympatičtější.
„Takže jak na Titan,“ klapl dálkovým ovladačem a místo řasového jogurtu se objevil 3D plán raketoplánu: „Na povrchu je to hloupost - to nemá šanci vydržet ani tohle tělo. Dovnitř do kabiny nebo obytnejch prostor se nedostaneš, jako nikdo před tebou, takže…“ odmlčel se.
„Takže?!“ Lidé se zálibou v dramatických pauzách mi lezli krkem odjakživa.
„Takže zbejvají palivový nádrže,“ další dramatická pauza. „Můžeš si vybrat: buď palivo, nebo okysličovadlo. Ten chlad by ti neměl vadit, chemický složení by ti naopak mělo prospívat, takže zůstávaj dva problémy: nesmíš ucpat přívod ke tryskám a musíš se tam nějak dostat… Netrpíš klaustrofobií, náhodou?“
„Ne-e… Jen si nejsem jistej, jestli je to dobrej nápad.“
„Ty chceš na Titan.“
„Nemyslím cestu na Titan, myslím kraulování v tekutým kyslíku.“
„Nekrauloval bych v tom, to rozhodně ne. A pokud můžu doporučit - palivo - vodík - bych bral raději - v kyslíku stačí něco trochu mastnýho a místo na Titan letíš rovnou na Pluto, a to tak, že prdelí napřed,“ Otvírák se zachechtal - už mě s tím štve.
„Palivo je jen vodík?“
„Pro hlavní motory jo. Na manévry a stabilizaci je tam monometylhydrazin a oxid dusičitej - ale do toho bych se moc nehrnul.“
„Naopak - to bude přesně ono.“
„Inu… tvoje volba.“
„Jak se ty nádrže plní?“
„Tak to jsem bohužel nenašel - asi pancéřový hadice.“
„To bych fakt neuhod.“
Otvírák po mně šlehl pohledem, ale pokračoval kupodivu konstruktivně: „K těm nádržím musí bejt přístup ze servisních pater - když je raketoplán v doku - navíc do nich musej bejt průlezy - technici je musej prohlížet i zevnitř.“
„To by šlo - bude to chtít akorát nějaký nářadí plus úpravy, aby se to dalo otevřít, ale hlavně zavřít zevnitř.“
„No problemo - pro mě,“ ukázal na velký omlácený stroj u stěny - soustruh se tomu tuším říká.
„Takže by neměl bejt ani problém najít detail toho poklopu a šroubení.“
„Jak říkám - pro mě ne.“
„Tak proč už nesoustružíš?!“
* * *
Otvírák se pomocí Mašiny dostal až k podrobným plánům raketoplánu, takže zjistil počet šroubů (osm), jejich rozměry i materiál.
„To víš,“ nadul se, „oni prostě nepočítaj, že by někdo moh použít jiný prostředky než prostředky OOS - tak to nemaj zabezpečený. Jako když máš hlavní dveře pancéřovaný, a místo zadních igelit.“
„Aha,“ řekl jsem.
To už se Otvírák přehraboval v rezavých tyčích a dělal do nich rýhy malým pilníkem, až řekl: „To by šlo.“ Obavy o jeho šikovnost jsem měl zbytečně - soustruhu stačilo dát materiál a poslat nákres šroubu plus úpravy a bylo.
„Tady máš klíč a imbuskličku. A pořádně to utáhni - kdyby unikaly páry, zrušej let. Tankovat se začíná čtyři a půl hodiny před startem - to už musíš bejt uvnitř.“
„Dík,“ nasypal jsem si horké kusy kovu do kapsy a ovladačem v druhé ruce hledal v textovém zpravodajství letový řád raketoplánů: „Pozejtří v šest odpoledne, hele. Další až za čtrnáct dní.“
„To aby ses hnul - nebude snadný se tam propasírovat tak rychle.“
„Neboj, ráno vypadnu,“ pochopil jsem narážku.
„Nic osobního, ale kdyby kvůli tobě odhalili mý doupě, tak…“
„Chápu. Neomlouvej se.“
„Jak tě napadlo, že se omlouvám?!“
„Už ti někdo řek, že seš vážně sympaťák? Otvíráku?“
Otvírák na mě udělal prostředníčkové gesto, a palivo zaklokotalo ve skle. Do půlnoci jsme vypili dvě lahve a Otvírák usnul - přemýšlel jsem, jestli ho mám zlikvidovat nebo ne - a nejen proto, jak chrápal. Deset tisíc liber je deset tisíc liber i pro asociál…
