32
Druhá schůzka u Marlee v kanceláři začala hodinu poté, co skončila ta první. Fitch se dostavil opět pěšky a přinesl si kufřík a velkou konvici kávy. K jeho pobavení mu Marlee prozkoumala kufřík, zda v něm nejsou skryté přístroje.
Když byla hotova, Fitch kufřík zavřel a pustil se do kávy. „Mám otázku,“ oznámil.
„Jakou?“
„Před šesti měsíci jste ani vy, ani Easter v tomto okrsku a pravděpodobně ani v tomto státě nežili. Přišli jste sem sledovat proces?“ Odpověď samozřejmě znal, ale chtěl vědět, kolik toho Marlee připustí, když už teď byli obchodními partnery a pravděpodobně spolupracovali na téže straně.
„Lze to tak říci,“ připustila Marlee. Ona i Nicholas předpokládali, že je Fitch sledoval až do Lawrence, což však vcelku nebylo tak zlé. Musel si přece ověřit jejich schopnost zosnovat takové intriky i zdatnost při jejich realizaci. O spánek ho však připravovala doba, než Marlee přišla do Lawrence.
„Oba užíváte pseudonymů, že ano?“ zeptal se.
„Ne. Používáme svých pravých jmen. A konec otázek k naší minulosti, Fitchi. Na nás nezáleží. Máme málo času a je třeba pracovat, abychom to dodělali.“
„Snad bychom mohli začít tím, jak daleko jste zašli u druhé strany. Kolik toho ví Rohr?“
„Rohr neví nic. Motali jsme se kolem něho a předstírali zájem, ale nikdy jsme se s ním nespojili.“
„Byli byste se s ním domluvili, kdybych byl nechtěl já?“
„Ano. Já v tom jedu kvůli penězům, Fitchi. Nicholas je v té porotě proto, že jsme to tak plánovali. Pracovali jsme pro tento okamžik. Bude to ještě těžká práce, protože všichni hráči jsou zkorumpovaní. I vy jste zkorumpován, vaši klienti, můj partner i já. Zkorumpovaní, ale chytří. Špiníme celý ten systém takovým způsobem, že nemůžeme být sledováni.“
„A co Rohr? Bude podezřívat, prohraje-li. Skutečně bude mít podezření, že jste se s tabákovými společnostmi dohodli.“
„Rohr mne nezná. Nikdy jsme se nesetkali.“
„Ale běžte!“
„Přísahám, Fitchi. Dělala jsem všechno pro to, abyste si myslel, že se s ním setkávám, ale nikdy k ničemu takovému nedošlo. Ale bylo by se to stalo, kdybyste nebyl ochoten jednat.“
„Vy jste ale věděli, že chci.“
„Samozřejmě. Věděli jsme, že máte víc než eminentní zájem koupit si rozsudek.“
Fitch by byl měl tolik otázek! Jak se dověděli o jeho existenci? Jak získali jeho telefonní čísla? Jak zajistili, aby Nicholas byl vybrán do poroty? Jak ho vůbec do poroty dostali? A jak se, dočerta, dověděli o Fondu?
Když už to bylo za nimi a tlak opadl, byl by se vyptával celý den. Byl by si hrozně rád popovídal s Marlee a s Nicholasem při nějaké dlouhé večeři a dostal z nich odpovědi na všechny svoje otázky. Jeho obdiv k nim každým okamžikem rostl.
„Slibte mi, že neodstřelíte Lonnieho Shavera,“ požádal.
„Slíbím vám to, Fitchi, až mi řeknete, proč jste do Lonnieho tak zamilovaný“
„On je na naší straně“
„Jak to víte?“
„Máme své cesty.“
„Podívejte, Fitchi! Máme-li spolupracovat na témž verdiktu, proč k sobě nemůžeme být poctiví?“
„Víte, máte pravdu! Proč jste odpráskli Herreru?“
„Povím vám to. On je osel. Neměl rád Nicholase a Nicholas neměl rád jeho. A kromě toho Henry Vu a Nicholas jsou kámoši, takže jsme o nic nepřišli.“
„Proč jste vyřadili Stellu Hulicovou?“
„Jen proto, abychom ji dostali ze soudní síně. Byla hrozně nepříjemná a všechno kolem sebe rozvracela.“
„Kdo bude další?“
„Nevím. Zbývá nám ještě jeden. Koho bychom měli odrovnat?“
„Jen ne Lonnieho!“
„Tak mi řekněte proč?“
„Mohu pouze říci, že Lonnie byl koupen a předem zaplacen. Jeho zaměstnavatelem je někdo, kdo nám je zavázán.“
„Koho ještě jste koupili a zaplatili předem?“
„Nikoho.“
„Ale jděte, Fitchi! Chcete vyhrát, či ne?“
„Samozřejmě, že chci!“
„Pak jednejte čistě! Já jsem pro vás nejsnazší cesta k rychlému verdiktu.“
„A nejdražší!“
„Přece nečekáte, že budu levná? Co tím získáte, že mi odpíráte informace?“
„A co získám, když vám je dám?“
„To se uvidí. Když mi to povíte, řeknu to Nicholasovi. On má lepší přehled o tom, kde jsou hlasy. Ví, kde je třeba ztrácet čas. Co s Gladys Cardov…
