Rodinné sídlo Rock Hill bylo zamořené hady, zvláště kobrami. Poblíž domu nebyla zahrada tak nebezpečná, ale stačil ještě jeden krok a už jste jich několik viděli. Kuřata, která otec choval v pozdějších letech, byla ještě větším magnetem. Hadi chodili na vajíčka. Jediný odpuzující prostředek, na který otec přišel, byly ping-pongové míčky. Nechal si jich do Rock Hillu dovézt několik beden… / …

Více
  • 16. 9. 2024

Končila první zima našeho bydlení s Molem, když mě Rachel přiměla, abych s ní sešel do sklepa, a tam pod plachtou a několika krabicemi, které odtáhla stranou, byl matčin lodní kufr. Vůbec ne v Singapuru, ale tady. Vypadalo to jako kouzlo, jako kdyby se kufr vrátil do domu z cest. Nic jsem neřekl. Vyšel jsem po schodech ze sklepa. Myslím, že jsem se bál, že tam najdeme její tělo vmáčknuté…

Více
  • 16. 9. 2024

Do Dubna se jezdí Sameškinovým povozem, do Moskvy železnicí a do Ameriky nejenže se jezdí lodí, ale také s dokumenty. Aby je člověk dostal, musí do Dubna. / A tak se Debora vypraví k Sameškinovi. Sameškin však nesedí na lavici u kamen, vůbec není doma, poněvadž je čtvrtek a koná se dobytčí trh; Sameškin se vrátí asi za hodinu. / Debora přechází sem a tam před Sameškinovou chalupou a přemýšlí jen o Americe. / Dolar je…

Více
  • 16. 9. 2024

Fatální záležitost poručíka Trotty s pečlivou nenápadností sprovodili ze světa. Major Zoglauer řekl jen: „Vaše aféra byla urovnána z nejvyšších míst. Váš pan otec poslal peníze. Dál o tom nemusíme mluvit.“ Potom Trotta napsal otci. Psal, že nebezpečí, které hrozilo jeho cti, bylo zažehnáno z nejvyšších míst. Prosil za odpuštění, že tak hříšně dlouhý čas mlčel a neodpovídal okresnímu hejtmanovi na…

Více
  • 16. 9. 2024

V dubnu příštího roku se Alžbětě narodilo dítě. Nepřivedla je na svět na klinice. Matka chtěla, vyžadovala, nařídila, aby porodila doma. / Já to dítě zplodil, chtěl, vyžadoval, nařídil. Alžběta si je přála. Tenkrát jsem Alžbětu miloval, a proto jsem byl žárlivý. Nemohl jsem – namlouval jsem si tehdy – paní profesorku Jolantu Szatmaryovou zapudit a vyhladit z Alžbětiných vzpomínek jinak než tím, že jsem…

Více
  • 16. 9. 2024

Vzbudil se naráz uprostřed noci, když na budíku stálo 4.43. V místnosti bylo horko, téměř k zalknutí. Vzbudil ho hluk bojleru, ne však obvyklý škytot, nýbrž táhlé, hluboké, takřka infrazvukové vrcení. Prudce otevřel okno v kuchyni, jehož tabulky pokryla jinovatka. Do místnosti vtrhnul ledový vzduch. O šest pater níže proniklo nocí zvířecí zachrochtání. Rychle zavřel. Na dvůr se… / Jed…

Více
  • 14. 9. 2024

A teď jsem tam stál, sám jako blbec, pár metrů od přepážky Nových obzorů. Bylo to v sobotu ráno o svátcích, Roissy bylo jako obvykle nacpané k prasknutí. Jakmile mají obyvatelé západní Evropy pár dní volna, vrhají se na druhý konec světa, létají přes půl zeměkoule, chovají se doslova jako uprchlíci z vězení. Nevyčítám jim to; chystám se jednat stejně. / Moje sny jsou průměrné. Stejně jako všichni…

Více
  • 14. 9. 2024

Venuše a Mars /   / Po této noci jsem považoval za vhodné znovu zvážit návrh doktora Népota, týkající se pobytu v zotavovně. Vřele mé rozhodnutí schválil. Podle něho jsem tak nastoupil cestu k úplnému uzdravení. To, že iniciativa vychází z mé strany, je velmi příznivé; sám jsem tak vzal proces své léčby do vlastních rukou. To je dobře; dokonce velmi dobře. / Ohlásil jsem se tedy v Rueil-Malmaison, vybaven jeho…

Více
  • 14. 9. 2024

Nakonec mě spánek pohltil, bolestivý a prokládaný upíjením z bezčasého calvadosu z centra Leclerc v Coutances. Nepředcházel tomu žádný sen, ale uprostřed noci mě náhle probudil pocit dotyku nebo pohlazení na rameni. Vztyčil jsem se, začal jsem procházet po místnosti sem a tam, abych se uklidnil, šel jsem k oknu: tma byla naprostá, nejspíš jsme procházeli fází, kdy měsíc zůstává zcela skrytý, nebyla vidět…

Více
  • 14. 9. 2024

Nejstarší vzpomínku má Bruno na dobu, kdy mu byly čtyři roky; je to vzpomínka na ponížení. Chodil tehdy do školky v Laperlierově parku v Alžíru. Jednou na podzim odpoledne ukazovala učitelka chlapcům, jak vyrábět náhrdelníky z listů. Holčičky seděly opodál vpůli svahu, čekaly a projevovaly už známky stupidní ženské odevzdanosti; většina měla bílé šaty. Zemi pokrývaly zlatavé listy; rostly tam hlavně…

Více
  • 14. 9. 2024

Ranní rychlík spokojeně vytloukal nápravami uspávající rytmus, prodíral se chvostem dýmu kopčitou krajinou, vzdouvající se za okny vlnkami listnatých chlumů; prosmýkl se borovým hájem, zaklepal kovově na výhybkách před nádražím. / Krajina se vracela mírná, spanilá květnovým sluncem – a potom bukový les, řeka, bílá silnice; kyprá ornice pohýčkává paprsky slunce v milostné náruči. / Je hnědá, zelená, zlatá. / …

Více
  • 4. 9. 2024

Oliver Twist je jedním z prvních sociálních románů 19. století a jedním z nejznámějších děl Charlese Dickense. Byl několikrát zfilmován a i úspěšně hrán na divadelních scénách. Jeho napsání je údajně vedeno negativními důsledky novelizace chudinského zákona (rok 1834). Dříve byly chudobince na jednotlivých farnostech. Ty byly zrušeny a nahrazeny novými, centrálně organizovanými, kde byly kruté podmínky pr… / Hlavní postavou románu je Oliver…

Více
  • 13. 5. 2023

Petr je doktor filozofie, Ludmila je vysokoškolsky vzdělaná pedagožka. Oba jsou Pražáci, ale Petr se narodil na vesnici a zase po ní začíná toužit. Přestává jej bavit abstraktní filozofický svět a chce se zaměřit na něco hmotného, skutečného. Lehce proto přesvědčí Lu, aby se odstěhovali do odlehlého koutu Šumavy – do Jelení, do starého Liščího mlýna, ze kterého chce Petr udělat luxusní hotel. Lu je velký snílek a romantik, a proto s Petrem souhla…

Více
  • 13. 5. 2023

Lucien opustil Coralii a Camusota a odešel do Dřevěných galerií. Jakou to změnu v něm způsobilo to dnešní uvedení do tajností žurnalistiky! Beze strachu se vmísil do davu, jenž proudil galeriemi: tvářil se vyzývavě, protože měl svou maitressu, a k Dauriatovi vstoupil nenuceně, protože byl žurnalistou. Zastihl zde velkou společnost, podal ruku Blondetovi, Nathanovi, Finotovi a všem literátům, s nimiž se již týden přátelil. Pokládal se za osobnost …

Více
  • 13. 5. 2023

Chvíli je měřil pohledem – jako by uvažoval, má-li promluvit – či nemá. / „A že vám hanba není!“ řekl konečně a postavil se proti všem. / „Hanba? Jaká hanba? A proč hanba?“ zvedali se sedláci. / „Ano hanba – hanba proto, že tak dychtíte po krvi, hoříte zrovna touhou slyšet, jak naši vyhráli – kolik jich pobili – postříleli – koni pošlapali – a to jste křesťané? Až zlost máte, křivě podezříváte – na cti utrháte, když s vámi netáhne kdekdo za jeden provaz..…

Více
  • 13. 5. 2023