Osoby: / VLASTA / VAVROCH – její otčím / BÁRTA – podruh / VYPICH – rodinný lékař / VOGELTANZ – Šikovatel / INVALIDA / (Před oponou.) / VYPICH: Vážený pane starosto, páni radní, velevážené publikum! Naše divadelní společnost má tu čest hostovati ve vašem městě právě v den, kdy zde přítomný pan starosta slaví životní jubileum. Kus, který dnes uvidíte, nechť je kyticí podanou českými herci českému starostovi českého města. A v této kytici, uvité z prostého lučního kvítí… českého, skví se dnes květ nejvzácnější: jako host tohoto slavnostního večera vystoupí přední člen slavné divadelní společnosti Vendelína Budila z Plzně. Není to nikdo menší než sám Karel Infeld Prácheňský! / (Z magnetofonu zazní potlesk. Vavroch vyjde před oponu, ukloní se a přijme kytici umělých květin, kterou mu podá Vypich, a společně odejdou.) …

Více
  • 16. 12. 2024

  / V jeskyni nebylo nic. Byla přesně v takovém stavu, v jakém bývala dřív. Jen do vzdálených koutů navál průvan pár podzimních listů. A ze skalního stropu se odlouply kousky zvětralého kamene, droboučké důkazy nekonečného procesu eroze, který jeskyni vytvořil a za několik tisíc let ji možná opět vyhladí. / Daniels stál na úzké římse před jeskyní a hleděl do údolí. Překvapovala ho změna výhledu, která…

Více
  • 16. 12. 2024

ZHLUBOKA SE NADECHNĚTE / Už dávno jsem zjistil, že lidé, kteří nikdy neopustili Zemi, mají o podmínkách v kosmickém prostoru jisté utkvělé, ač naprosto mylné představy. Každý například ‚ví‘, že jestliže je člověk vystaven vzduchoprázdnu, které je nad atmosférou Země, zahyne okamžitou a strašnou smrtí. V populární literatuře naleznete bezpočet nechutných popisů explodujících kosmonautů a rozhodně vám…

Více
  • 16. 12. 2024

Od hostince k věži krajina stále víc a víc vysychala. Severně od věže se aridní charakter země změnil v poušť. Cestovalo se těžce. Písek ujížděl pod nohama a museli zdolávat duny. Vítr vytrvale vál ze severozápadu a metal jim písek do tváří. / Nepovídali si. S hlavami skloněnými proti větru, zatímco Jurgens kontroloval údaje na kompasu a určoval směr, se tvrdošíjně probíjeli na sever. Robot kulhal vepředu a…

Více
  • 16. 12. 2024

„Musíte si uvědomit jednu důležitou věc,“ vybafl na ně Horác, „a tou je, že tohle místo nesmíte nikdy opustit! Kdyby existovala možnost, že odejdete, byli bychom nuceni vás zabít!“ / „Horác je děsně urputný,“ upozornila je Enid. „Slušnost je mu cizí! Je jako slon v porcelánu! Všechno zkazí! Měl vám říci: je mi líto, že nemůžete odejít, ale ujišťujeme vás, že nás vaše přítomnost těší!“ / …

Více
  • 16. 12. 2024

Ráno, když Knight vyšel z domu, narazil venku na šerifa. Klobouk měl naražený přes obličej, opíral se o plot a snažil se nějak zabít čas. / „Dobré ráno, Gordie,“ řekl šerif. „Čekám tu na vás.“ / „Dobré ráno, šerife.“ / „Dělám to nerad, Gordie, ale patří to už k mé práci. Mám tady pro vás nějaké lejstro.“ / „Čekal jsem ho,“ odpověděl Knight rezignovaně. / Vzal si papír, který mu šerif podával. / …

Více
  • 16. 12. 2024

  / Harlow Sharp vypadal velice vyčerpaně. / „Promiň, že jsem tě nechal tak dlouho čekat,“ omlouval se Maxwellovi. „Byl to hrozný den.“ / „Jsem rád, že mě sem vůbec pustili,“ poznamenal Maxwell. „Ta tvoje sekretářka, co si hraje na hlídacího psa, mě chtěla napřed vyhodit.“ / „Čekal jsem tě,“ vysvětlil mu Sharp. „Podle mých předpokladů ses tu musel dřív nebo později objevit. Donesly se ke mně velice podivné…

Více
  • 16. 12. 2024

Vůbec venkov je zajímavé místo, jelikož je tam plno vůní a smradů. Vůně jsou třeba v lese a smrady zase v chlévech, i když maminka tvrdí, že ty smrady, to jsou taky vůně, jenže jiné. Já to nechápu a také si myslím, že by těžko někdy použila místo kolínské třeba močůvku. / Což jsem řekl a dostal jsem od tatínka pohlavek. Smála se jen pekelecká babička, ale té je stejně všechno k smíchu, což je k smíchu…

Více
  • 29. 10. 2024

Jelikož nejsme vůbec pověrčiví, tak nám nevadilo, že zrovna dneska je pátek a ještě ke všemu třináctého. Třináctka je přece číslo jako každý jiný a pátek má navíc tu výhodu, že po něm následují dva dny zaslouženého volna. / A když říkám zaslouženého, tak to myslím spíš obráceně. Totiž spravedlivější by bylo, kdyby jen dva dny v týdnu byla škola a těch zbývajících pět dnů jsme měli na to,…

Více
  • 29. 10. 2024

Všichni čtyři jsme se odpoledne loudali k Trojskému ostrovu a udíleli Čendovi poslední cenné rady. / „Hlavně nenápadně.“ / „Lstivě a obratně.“ / „Nesmíš se prokecnout.“ / „Jděte do háje,“ řekl otráveně Čenda. „Víte, jak už dlouho to do mě hučíte? Radši mi řekněte, kde vás najdu, až se budu z kurtů vracet.“ / Máme ve Stromovce takové místo, kde se občas scházíme. Je u rybníka a my jsme ho nazvali Tři…

Více
  • 29. 10. 2024

RODIČE PŘEJOU VĚTŠINOU ČLOVĚKU TO nejlepší, jelikož člověk je jejich jediná radost. Tak to alespoň říkají, když člověka vychovávají a zakazují mu všechno nejlepší, poněvadž si myslí, že kdyby nezakazovali, tak by z člověka nic nebylo a ještě by člověk špatně skončil, což rodiče často zdůrazňují, když čtou noviny. / To je jistá nevýhoda, ale zase je výhoda, že si můžu…

Více
  • 29. 10. 2024

Volavky / KDYŽ NASTANE DUSNO, tak obvykle bouřka na sebe nenechá dlouho čekat. Ale to by mezi námi nesměl být šaman, který i bouřky dokáže dokonale a elegantně zvládat. Mám pochopitelně na mysli Aleše. / „Vítejte na palubě,“ přivítal spolužačky bodře, „je libo taky doutníček?“ / Dámy se nervózně zahihňaly. / „Ty ses snad zbláznil, ne?“ zeptala se Palhounka. / „Nikoliv,“ galantně odvětil Aleš. „Možná si…

Více
  • 29. 10. 2024

Kdyby Šteky zase jen zdrhnul, těžko by to vzbudilo větší pozornost. Ale jelikož zdrhnul policejním autem a ještě ke všemu sebral dva policajty jako rukojmí, dostal se jeho útěk na titulní stránky novin. Naši školu začali obléhat novináři a pan ředitel byl nucen svolat tiskovou konferenci. / Konference se odehrávala v tělocvičně a publikum tvořili žáci a žákyně z naší třídy, Hamáček a novináři. Novinářů…

Více
  • 29. 10. 2024

V snack baru Plaváček se nachylovala zavírací hodina a Váně se Šťastným právě končili s večeří. / „Nebylo to špatný, ne?“ / „No,“ řekl suše Váně, „amirstanskej beránek to nebyl.“ / „Co to je?“ zeptal se zdvořile Šťastný, „jehněčí já stejně nerad.“ / „Literatura,“ informoval Váně, „horror. Mimochodem, zjistils heslo tý vkladní knížky?“ / „Jo. Řeckej zázrak!“ pokrčil Šťastný rameny,…

Více
  • 29. 10. 2024

NÁVRAT /   / Julius Mráček byl důchodce. Nikdo by mu, pravda, nehádal třiašedesát, ale nicméně už třetím rokem byl na zaslouženém odpočinku. Tak se alespoň píše nebo soudí. Julius Mráček měl však o tom odlišné mínění. Svět a život v něm je jedna velká křivda. Skutečné zásluhy zůstávají neoceněny a v dětech se člověk taky vděku nedočká. Taková byla životní filozofie důchodce Mráčka. Když…

Více
  • 29. 10. 2024