Část třetí / Londýn, 12. dubna 1937 /   /   / Když se včera Jennifer se slečnou Givensovou vrátily z nákupů, u mě v pracovně už bylo téměř šero. Náš vysoký a úzký dům, jejž jsem po tetině smrti koupil za zděděné peníze, stojí na náměstí, které, ač poměrně známé, není tak slunečné jako jiná v jeho sousedství. Pozoroval jsem Jennifer z okna pracovny, jak dole na náměstí pendluje mezi domem a taxíkem a…

Více
  • 16. 9. 2024

Třikrát čtyřikrát týdně ještě večer sejdu cestičkou k řece a k dřevěné lávce, známé dosud těm, kdo tu žili před válkou, jako Most váhání. Říkali jsme jí tak, protože ještě před nedávnem byste po ní přešli do zábavní čtvrti. Prý tu bylo možno vídat muže pronásledované výčitkami svědomí, jak se těžce rozhodují mezi noční zábavou a návratem k manželce. Ale pokud mě zahlédnou postávat na tom mostě a zamyšleně se opírat o zábradlí, není to proto, že bych váhal. Prostě odtud rád při západu slunce obhlížím okolí a pozoruji změny kolem sebe. / Na úpatí kopce, odkud jsem právě sešel, vyrostly skupinky nových vilek. A dál podél břehu řeky, kde se před rokem rozkládala bažinatá louka, …

Více
  • 16. 9. 2024

Po úsvitu zaskočil Mac do slepičího výběhu a našel tam tři vajíčka. Udělal z nich omeletu, naplnil ji troškou rýže, kterou měl schovanou od včerejška, a navoněl stroužkem česneku. / Odnesl to Petrovi, vzbudil ho a počkal si, až všechno sní. / Náhle do baráku vrazil Spence. / „Chlapi!“ křičel. „Do tábora přišla nějaká pošta!“ / Macovi se stáhlo hrdlo. Panebože, ať je tam dopis pro mne! / Nebyl tam žádný. / Pro deset…

Více
  • 14. 9. 2024

Silky. Silky Silk. Pod tímhle jménem už ho nikdo neznal přes padesát let, ale přesto pořád čekal, že někdo zavolá: „Hej, Silky!“, jako kdyby byl zpátky v East Orange, a šel po Central Avenue domů ze školy – místo aby přešel Town Street v Athéně a poprvé od svého odchodu ze školy zamířil na kopec ke škole –, šel po Central Avenue se svou sestrou Ernestinou a poslouchal tu neskutečnou historku, co si vyslechla…

Více
  • 14. 9. 2024

Přečetl jsem minulou kapitolu a pro klid svědomí i kapitolu následující: k valné hromadě, při níž byl na Peyssouův a Colinův návrh jednohlasně zvolen za malevilského abbého, Emanuel skutečně už nic víc nedodává. / Předpokládám, že je čtenář trochu překvapen. Já také. Není divu: všeho všudy tři řádky o výsledku zasedání, které trvalo tři hodiny. / Leckdo se může taky pozastavit nad tím, jak vůbec Peyssou…

Více
  • 14. 9. 2024

A doma jsem to později všechno pochopil. Po určité době, kdy jsem o tom znovu důkladně přemítal, mi to konečně došlo. Proč vůbec měla paní Fordová Adrianův deník. Proč napsala: „P. S. Možná to bude znít divně, ale myslím si, že během posledních měsíců svého života byl skutečně šťastný.“ Co měla ta černošská pečovatelka na mysli, když dodala „Zvlášť teď“. A dokonce i to,…

Více
  • 14. 9. 2024

Nakonec mě spánek pohltil, bolestivý a prokládaný upíjením z bezčasého calvadosu z centra Leclerc v Coutances. Nepředcházel tomu žádný sen, ale uprostřed noci mě náhle probudil pocit dotyku nebo pohlazení na rameni. Vztyčil jsem se, začal jsem procházet po místnosti sem a tam, abych se uklidnil, šel jsem k oknu: tma byla naprostá, nejspíš jsme procházeli fází, kdy měsíc zůstává zcela skrytý, nebyla vidět…

Více
  • 14. 9. 2024

Když vlak ujíždí z Richmondu k Port Warwicku, začne nabírat rychlost na okraji města, kolem tabákových továren s věčným mrakem štiplavého a nasládlého prachu, kolem řad jednotvárně okrových domků, pokrytých šindelem a táhnoucích se několik mil podél kopcovitých ulic, míjí stovky stříšek, odrážejících bledé světlo svítání, projede netečnou a ospalou periférií s časnou ranní dopravou, hbitě… / …

Více
  • 22. 8. 2024

(7) / Vůbec jsem nepočítal s tím, že se potkám se Zemánkem (Helena mi přece tvrdila, že pro ni přijede až odpoledne), a bylo mi ovšem krajně nepříjemné, že ho tu potkávám. Ale nedalo se nic dělat, stál tu teď přede mnou a byl si naprosto podobný: měl své žluté vlasy pořád stejně žluté, i když si je už nečesal dozadu v dlouhých kadeřích, nýbrž je měl krátce ostříhané a sčesané podle módy do čela,…

Více
  • 14. 5. 2024

Uvolnění nastalo znenadání devátého dne. Nejdříve v podobě dopisu, v nějž Michel už nedoufal. Spočítal si, kolik času potřebovala Santa Clara na cestu do Buenaventury, což byla první zastávka. Od té doby však přiletěla z Kolumbie už dvě letadla. Marně naléhal u okénka poste restante, kam chodil každé ráno a večer. Psal potom dopisy vyčítavé, vášnivé a ironické, načež začal opět prosit. / Ale paní Lampsonová přece jen napsala. Držel v ruce …

Více
  • 8. 2. 2024

Společenský román odehrávající se na počátku 60. let 20. století je věnován generaci poválečné mládeže, která byla více či méně zasažena politickými událostmi po roce 1948. / Hrdinou je čtyřicetiletý vědecký pracovník, který formou vnitřního monologu vypráví tragikomický příběh svého života. Vrací se a prodlévá na jeho klíčových bodech, evokuje své vlastní pocity i celkovou atmosféru doby a dokáže…

Více
  • 13. 5. 2023

Na základě soudního / rozhodnutí je z Pendletonské nápravní farmy předán do psychiatrické / léčebny pětatřicetiletý tulák a hazardní hráč Randle Patrick McMurphy. Už / na příjmu způsobí problémy svým svérázným chováním – nic si nenechá líbit / a nahlas se směje, což je v ústavu značně neobvyklé. Při příchodu / prohlásí, že „má ve zvyku bejt všude jednička a tudíž i tady bude magor / číslo jedna“. Do léčebny byl poslán na pozorování a případnou léčbu, / protože je pod…

Více
  • 13. 5. 2023

Zcela jinou povahu měl Kulťapka. Proč jsem ho ještě jako štěně přinesl z dílny do káznice, nevím. Blažilo mě ho krmit a vychovávat. Šaryk ho ihned vzal pod svou ochranu a spával s ním. Když Kulťapka povyrostl, dovoloval mu, aby mu kousal uši a tahal ho za chlupy, a hrával si s ním, jako si hrávají dospělí psi se štěňaty. Kulťapka kupodivu nerostl do výšky, ale jen do délky a do šířky. Srst měl huňatou, něja…

Více
  • 13. 5. 2023

Přiznávám se, bylo mi to nepříjemné. Byl jsem sice rozhodnut, že budu hrát, ale rozhodně jsem neměl v úmyslu hrát za někoho jiného. Byl jsem z toho až trochu zmaten a vešel jsem do herních sálů v nejmrzutější náladě. Na první pohled mi tam všechno bylo odporné. Nemohli vystát podlízavost fejetonů ve všech světových a hlavně v našich ruských novinách, ve kterých naši fejetonisté skoro celé jaro mluví o dvo… /   / *** /   / / „Ta neprohraje! Ne,…

Více
  • 13. 5. 2023

Oba byli mladí, oba si dělali tytéž naděje a oba měli jeden a týž cíl. Ale B. byl ještě hodně mlád, zažil ještě málo bídy a hoře; nadto byl především Němec a blížil se svému cíli houževnatě, systematicky, podle předem připraveného plánu, dokonale si vědom svých sil, zatímco jeho druhovi již minula třicítka a byl unaven, uštván, ztratil všecku trpělivost a vydal se z prvních, zdravých sil, neboť se cel… / „Nemám talent!“ prohlásil nakone…

Více
  • 13. 5. 2023