Ukázky

Rosa Coldfield speaks: / “Because there is something in the touch of flesh with flesh which abrogates, cuts sharp and straight across the devious intricate channels of decorous ordering, which enemies as well as lovers know because it makes them both ­touch and touch of that which is the citdel of the central I-Am’s private own: not spirit, soul; the liquorish and ungirdled mind is anyone’s to take in any darkened hallway of this earthly tenement. B…

MARIE A BÁSNÍK / Stále se na ni dívá. Jako by už slyšela jeho hlas. Na tuhle chvíli čekala. Nevěděla přeně, jak bude vypadat, ale čekala na ni. Teď ji nesmí nechat uplynout. Ruce se jí trochu třesou. Otevřela kabelku. Kapesník spadl do bláta. / Už tak dlouho nic nenapsal. Protože není o čem. Protože chtějí, aby psal o věcech, které mu jsou cizí. Protože lidé si lžou a protože už dávno není mladý. Protože lidé jsou prázdní a jemu je z nich úzko. I ze se…

/ Maurizio se na okamžik odmlčí, pohlédne na přítomné a potom se nevysvětlitelně zahledí na mne. Říkám nevysvětlitelně, protože pohnutku toho bezvýrazného, neslaného, nemastného apatického pohledu nechápu.Přesně tak se dívají postavy na obrazech v muzeu. Jsem zuřivý, zmatený, sklíčený, ale Maurizio jako by si to neuvědomoval, protože není »živý«, ale »namalovaný«. Po chvíli ticha pokračuje: »Vyložím vám, co se stalo. …

Arnošta jsem poprvé spatřila přesně před dvěma lety, jedenácti měsíci, třemi týdny a čtyřmi dny. Seděly jsme s Tanou na betonových dlaždičkách rozpálených červencovým sluncem a šlapky si máchaly v chladné, silně chlorované vodě bazénu. Ještě teď si přesně vybavuji tu dráždivou štiplavou vůni, když někdo postříkal vodou zaprášené dlaždice sálající horkem. / Bylo nám dobře. Upíjely jsme z papírových kalíšků zteplalé pivo a skoro nevnímaly monotónní vř…

„Tady!“ Tlustý vyloví z kapsy kalhot zvláště velké a zvláště krásné jablko a vezme hubenému klobouček. Pak mu postaví na hlavu jablko. To okamžitě spadne. Tlusťoch ho zvedne, znovu ho položí na hlavu malému a udeří na něj pěstí. Jablko spadne a hubeňour padne vedle něj. / Tlustý klaun hubeného popadne za kšandy a postaví ho před sebe. Položí mu jablko na čelo. Jablko spadne. Děti křičí a dospělí se smějí. / Mladá žena se láskyplně dívá na svého tleskaj…

Už jsem jako veřejná zpovědnice, / co lidí chodívá se ke mně zpovídat. / Beru na sebe všechny hříchy světa, / jak mám z nich potom rozhřešení dát? / Už jsem jako veřejná nemocnice, / kde není volný ani jeden kout. / Sám trpím všemi chorobami lidstva / a každý nemocný chce ve mně ulehnout. / Už jsem jako ty městské hřbitovy, / co leží ve mně mrtvých, kost na kosti. / Dlouhým schodištěm hrobů sestupuji / dolů až na dno, na tržiště marnosti. / Já také denně stokrát umírám, / uvnitř jak o…