Bylo nás pět

I vyslal posly pan maharadža po celé říši s rozkazem, aby všichni šlechticové, rytíři, knížata, náčelníci, generálové, admirálové, hrabata a starostové se v jeho paláci dali vynatrefiti. Když se tak stalo a veškeré panstvo se shromáždilo, tak kázal, aby vězňovi sňali okovy a vůbec ho dali do pořádku a pak ho přivedli před shromáždění.

A když se tak stalo a dva zbrojnoši přivedli Zilvara, promluvil k němu pan maharadža takto: "Mladý člověče! Měls býti za svou neslýchanou smělost potrestán na hrdle pro výstrahu a příklad ostatním, ale poněvadž jsem, jak známo, pán milostivý, tak jsem se ustanovil na jiném. Já to s tebou ještě zkusím. Ale budeš podroben těžké zkoušce. Můj nevyšší našeptavač a navaděč ti dá tři hádanky. Uhodneš-li je, máš míti moji královskou dceru za manželku. Avšak neobstojíš-li, pak běda tobě! Budeš odevzdán katu, abys viděl, kam vede nerozvážnost."

Pepek Zilvar odvětil: "Beze všeho, mocný králi, já jsem se vším svolný."

Načež pokynul pan maharadža svému nejvyššímu našeptavači a navaděči, co měl na nose brejle a vousy až na zem, a ten přistoupil k Zilvarovi a pravil: "Dostaneš tři přetěžké hádanky, abysem vyzkoušel tvůj důvtip a aby tak bylo proukázáno, zda se máš těšiti královské přízni či máš přijíti k zavržení."

Zilvar pravil: "Tažte se, co srdce ráčí. Jsem připraven." A kouřil cikáro a směle se mu díval do očí. A my jsme se na něho koukali, Eva se taky koukala a princezna se taky koukala.

Ten nejvyšší našeptavač a navaděč povstal a pravil: "Nuže, slyš a dávej pozor, vězni. Moje první hádanka zní: Má to bříško stejně velké jako hlavičku a hlavičku stejně velkou jako bříško a neslouží to k ozdobě."

"Chaha," odvětil Zilvar hrdopyšně, "to přece každý ví, že je to trojka z mravů. Musíte mi, pane, dávat těžší otázky, jináč to není žádná hra."

Veliký údiv propukl mezi přítomnými a my, hoši, jsme se taky divili a Eva se taky divila a princezna se radovala.

Nejvyšší našeptavač a navaděč se podrbal ve vousech a pravil: "Nuže, dávám ti druhou otázku, daleko nesnadnější. Uvidím, jak ji zodpovíš, smělý mladíče. Slyš: Utíká to a nemá to nohy. Co je to?"

Zilvar se zasmál a odvětil: "Ale co by to bylo jiného, holenku, ne-li čas? Ten přece utíká a nemá nohy. Musíte mně dávat těžší hádanky, jináč byste mne otrávil. Tohle není nic pro našince."

Všichni se děsně divili a nejvíc pan maharadža a pravil: "Ahá tě v kabátě! Ten kluk má, jářku, za ušima. Ministře, musíš mu dát něco těžšího, aby si tak nefoukal."

"Však ono mu to foukání přejde," pravil nejvyšší našeptavač a navaděč, "až uslyší tu třetí hádanku, kterou jsem si extra pro něho v bezesných nocích připravil. Už je mně ho napřed líto. Nuže, nešťastníče, pilně poslouchej a rychle odpověz, co je to:

Já jsem z jaké čeho, z jaké čeho čí co?

Já mám kde kolik co, až je co budou co.

Já jsem z jaké čeho, z jaké čeho čí co?"

"To ví každé malé dítě," odvětil Zilvar hrdě a začal zpívat

"Já jsem z Kutné Hory, z Kutné Hor

koudelníkův syn.

Já mám v Praze tři domy,

až je koupím budou mý.

Já jsem z Kutné Hory, z Kutné Hory

koudelníkův syn."

Když to Pepek Zilvar zazpíval, nastalo na všech stranách velké divení, hlavou kývání, krkem vrtění, rukama mávání a značné křičení, a pan maharadža pravil Zilvarovi: "Vidím, že máš dobrou hlavu, pročež se ve světě neztratíš," a všichni ministři, šlechtici, vévodové a radové a knížata, jakož i starostové a baroni taky pravili, že Zilvar má dobrou hlavu. A my, hoši, jsme byli velmi hrdi a radovali jsme se, že Pepek toho dědka tak převezl, a křičeli jsme sláva! a nazdar! Eva taky křičela a princezna křičela ze všech nejvíc.

Ale Zilvar neříkal nic a kouřil cikáro, nevšímal si, co se kolem něho dělo, a koukal se na princeznu, princezna se koukala na něho a koukali se na sebe oba dva.

Pan maharadža povstal z trůnu, zdvihl ruku zvolna a dosti vysoko a pravil mocným hlasem: "Kteří jste přišli, můžete si zase jít domů, jelikož slyšení jest skončeno." Pročež všecko panstvo, co tam bylo, se sebralo, vsedlo na koně a rozjelo se do svých domovů. My, hoši a Eva, jsme šli také pryč a po cestě jsme si povídali, že Zilvar je pašák, jelikož toho pána, co má ty vousy, ohromně probodl.

V paláci zůstal jenom pan maharadža s paní maharání a Zilvar z chudobince s královskou princeznou. Pili kafe a mluvili řeči a nejvíc mluvila paní maharání, že …