Tři muži ve člunu (o psu nemluvě)

Kapitola XVII

Pereme - Ryby a rybáři - O umění chytat ryby na udici - Svědomitý rybář, který chytá ryby na mouchy - Rybářská historka.

Ve Streatley jsme zůstali dva dny a dali si vyprat šaty. Pokusili jsme se vyprat si je pod Jiřího vedením sami v řece, ale dopadlo to špatně, ba dopadlo to přímo katastrofálně, protože po vyprání jsme na tom byli ještě hůř než předtím. Před vyprávím byly velmi, velmi špinavé, to je pravda, ale daly se nosit. Po vyprání - to musím přiznat - po vyprání našeho šatstva byla řeka mezi Readingem a Henleym mnohem čistší než předtím. Při praní se všechna špína, co jí bylo v řece mezi Readingem a Henleym, do šatů nachytala a my jsme ji do nich zaprali.

Pradlena v Streatley prohlásila, že je sama sobě povinována za vyptáni účtovat trojnásobek obvyklé ceny. To prý nebylo praní, ale úplné vykopávky.

Bez hlesu jsme účet zaplatili.

Do okolí Streatley a Goringu se sjíždí mnoho rybářů. Mohou si zde skvěle zarybařit. Řeka je tu plná štik, platýsů, parem, Iínů a úhořů. Můžete zde sedět a chytat celý den.

Jsou lidé, kteří to dělají. Nikdy nic nechytí. Nesetkal jsem se ještě s člověkem, který by v Temží kromě střevlí a zdechlých koček, což ovšem nemá s rybařením nic společného, něco chytil. Místní průvodce pro rybáře neříká ani slovo o tom, že by tu někdo něco chytil. Praví se v něm jen, že je tu "vhodné místo k rybařeni". A podle toho, co jsem viděl, jsem ochoten toto tvrzení hájit.

Na celém světě není místečka, kde byste užili víc rybařeni nebo kde byste mohli chytat ryby po delší období. Někteří rybáři sem jezdí na jediný den, jiní se tu zdrží celý měsíc. Můžete se tu usadit a rybařit třeba celý rok. Výsledek bude vždycky stejný.

Rybářův průvodce po Temží říká, že "tu můžete také chytit štiku i okouna", ale v tom se Rybářův průvodce mýlí. Je možné, že štiky i okouni tu jsou. Ba, vím zcela jistě, že tu jsou. Když se procházíte po břehu, můžete jich vidět celá hejna. Připlouvají a vynořují se do poloviny těla z vody s hubami otevřenými a čekají, že jim hodíte sušenku. A když si chcete zaplavat, shromáždí se kolem vás, pletou se vám do cesty a dopalují vás. Ale nedají se "chytit" na kousek červa na konci háčku nebo na něco podobného - ani je nenapadne! Nejsem dobrý rybář. Kdysi jsem věnoval tomuto sportu značnou pozornost a myslel jsem si, že mi to jde docela dobře, ale zkušeni lidé mě ujišťovali, že to nikdy nikam nepřivedu, a radili mi, abych toho nechal. Udici prý házím neobyčejně dobře, jsem prý celkem šikovný a od přírody Iíný, přesto jsou však přesvědčeni, že pořádný rybář ze mne nebude. Nemám dost obrazotvornosti.

Jako básník nebo spisovatel šilinkových krváků nebo reportér nebo něco na ten způsob bych prý to mohl někam dotáhnout, ale abych vynikl jako temžský rybář, k tomu bych prý potřeboval větší dávku fantazie a víc vynalézavosti, než kolik jí, jak se zdá, mám.

Někteří lidé si myslí, že člověku, aby byl dobrým rybářem, stačí umět snadno a bez uzarděni lhát. To je omyl. Obyčejný holý nesmysl není k ničemu. To dovede každý začátečník. Zkušený rybář se pozná podle zevrubných podrobností a zkrášlujících tahů provedených štětcem pravděpodobnosti. Kromě toho musí působit dojmem úzkostlivé - téměř pedantické - pravdomluvnosti.

Kdekdo může přijít a říct: "Tak včera večer jsem chytil patnáct tuctů okounů." Nebo: "V pondělí jsem vytáhl Iína, vážil osmnáct liber a od hlavy k ocasu měřil tři stopy."

K něčemu takovému není třeba ani uměni, ani dovednosti. To je drzost a nic víc.

Nikoliv; dokonalý rybář by takovouhle lež považoval za sebe nedůstojnou. Jeho způsob Ihaní je vědecký.

Přijde klidně s kloboukem na hlavě, obsadí nejpohodlnější židli, zapálí si dýmku a začne mlčky bafat. Nechá chvíli chvástat se ty mladší, a potom když na okamžik přestanou, vytáhne dýmku z úst, vyklepe ji o mřížku krbu a prohodí:

"No, v úterý večer jsem měl úlovek, že se mi o něm ani vypravovat nechce."

"Ale? A proč?" ptají se.

"Protože by mi určitě nikdo nevěřil," odpoví klidně starý sekáč bez sebemenšího nádechu trpkostí v hlase, znova si nacpe dýmku a požádá hostinského, aby mu přinesl tři skotské, ale chlazené. Nato nastane ticho, poněvadž si nikdo netroufá starému pánovi odporovat. Musí tedy pokračovat sám, bez povzbuzení.

"Ne," řekne zamyšleně, "sám bych tomu nevěřil, kdyby mi to někdo vypravoval, ale přesto je to pravda. Seděl jsem tam celé odpoledne, nechytil jsem doslova nic - kromě několika tuctů bělic a dvaceti štik, a právě když jsem toho chtěl nechat, protože to nestálo za to, ucítil jsem náhle silné trhnutí udici. Řekl jsem si, to bude zase nějaká drobota, a chtěl jsem udici vytáhnout. Ať visím, jestli jsem mohl prutem hnout! Trvalo půl hodiny - půl hodiny, pánové! - než jsem tu rybu vytáhl. Každou chvíli jsem čekal, že se mi přetrhne vlas. Konečně jsem ji dostal, a co myslíte, že to bylo? Jeseter! Čtyřicetilibrový jeseter! Chycený na udici, pánové! Ano, máte proč vypadat překvapeně - hospodo, ještě tři skotské, prosím."

A potom začne vykládat, jak všichni, kdo toho jesetera viděli, žasli, a co říkala jeho žena, když se vrátil domů, a co o tom soudil Joe Buggles.

Kdysi jsem se zeptal majitele jedné hospody na řece, jestli ho někdy nepohoršují pohádky, které mu rybáři vykládají, a on povídá:

"Ach ne, už ne, pane. Zpočátku mě to někdy trochu zarazilo, ale teď je já i ta moje můžeme poslouchat celý den. Víte, člověk si na všechno zvykne. Na všechno."

Kdysi jsem se seznámil s jedním mladým mužem, byl to nanejvýš svědomitý člověk, a když se naučil chytat ryby na mouchu, umínil si, že svůj úlovek nezveličí nikdy víc než o dvacet pět procent.

"Když chytím čtyřicet ryb," pravil, "řeknu lidem, že jsem jich chytil padesát, a tak dále. Ale víc jim nalhávat nebudu, protože lhát je hřích."

Ale pětadvacetiprocentní plán se nikdy neosvědčil. Nikdy ho nemohl použít. Za den chytil nejvýš tři ryby, a k třem se nedá dobře přidat dvacet pět procent - alespoň ne pokud se ryb týče.

Zvýšil tedy procenta na třiatřicet a jednu třetinu, ale to se zase nehodilo, když chytil jednu n…