Tři muži ve člunu (o psu nemluvě)

Jerome Klapka Jerome
(Hodnocení: 2)

79 

Elektronická kniha: Jerome Klapka Jerome – Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: jerome01 Kategorie: Štítky: ,

Popis

Jerome Klapka Jerome: Tři muži ve člunu (o psu nemluvě)

Anotace

Jerome Klapka Jerome – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

,

Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

2 recenze Tři muži ve člunu (o psu nemluvě)

  1. Olda Římský

    Starý dobrý suchý a sarkastický britský humor. Už je to hodně dlouho, co jsem tuhle knihu četl poprvé, ale pořád se k ní jednou za pár let rád vracím.

  2. J. Poustevník

    Měl jsem kdysi půjčenou a dost jsem si užil srandy. A protože jsem o něco dřív četl Jirotkovo Saturnina, hned mi bylo jasný, kde bral inspiraci.
    Teď jsem si chtěl Tři muže ve člunu přečíst po delší době znovu, ale do knihovny už léta nechodím, tak díky, že jsem se k ní mohl díky vám dostat v podstatě za pár korun, Směju se stejně jako tenkrát, to se neochodí 🙂

Přidat recenzi

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kapitola VIII

Vyděračství - Jak mu čelit - Sobecké a hrubé chování majitelů pobřežních pozemků - Tabulky s "výstrahou" - Harrisovy nekřesťanské pocity - Harris zpívá komickou píseň - Vznešená společnost - Hanebné chování dvou zpustlých mladíků - Několik užitečných informací - Jiří si koupí bandžo.

Zastavili jsme se pod vrbami blízko Kemptonského parku a obědvali jsme. Je to hezké místečko - rozkošná travnatá rovinka, táhnoucí se podél břehu pod převislými vrbami. Právě jsme začínali třetí chod - chléb s džemem, když přišel jakýsi pán ve vestě a s krátkou dýmkou a ptal se, jestli víme, že jsme neoprávněně vstoupili na cizí pozemek. Odpověděli jsme, že jsme té věci ještě nevěnovali dostatečnou pozornost, abychom si mohli v tomto ohledu utvořit konečný úsudek, a dá-li nám čestné slovo, že se skutečně dopouštíme přestupku, bez dalšího váháni mu uvěříme.

Dal nám žádané ujištěni, my jsme mu poděkovali, ale on se nehýbal a zdálo se, že je nespokojen, proto jsme se zeptali, co bychom ještě mohli pro něho udělat. Harris, který se vždy chová kamarádsky, mu nabídl krajíček chleba s džemem.

Domnívám se, že byl členem nějakého spolku zapřisáhlých odpůrců chleba s džemem, neboť jej příkře odmítl, jako by byl pohoršen, že jím měl být uveden v pokušení, a dodal, že je jeho povinností nás vyhnat.

Harris řekl, že je-li to povinnost, měla by být vykonána, a zeptal se, co podle jeho mínění je nejlepší způsob, jak této povinnosti učinit zadost. Harris je to, čemu se říká dobře urostlý muž velikostí asi tak číslo jedna, a je svalnatý a kostnatý. Chlapík si ho změřil od hlavy k patě a řekl, že se půjde poradit s majitelem a nahází nás do vody.

Samozřejmě že jsme ho už nespatřili, chtěl jenom dostat šilink. Na březích řeky se člověk setká s mnoha hrubci, kteří si v létě opatřuji docela slušný příjem tím, že se potloukají po břehu a vydírají tímto způsobem nezkušené hlupáky. Tvrdí, že je posílá majitel. Správný postup vůči takovým lidem je říci jim, jak se jmenujete, kde bydlíte, a nechat na majiteli - má-li s tím skutečně něco společného -,aby vás žaloval a dokázal, jakou škodu jste mu způsobili tím, že jste seděli na kousku jeho pozemku. Ale lidé jsou většinou tak nesmírně líní a bojácní, že raději podporují podvod, podvolujíce se mu, než aby jej s trochou ráznosti odmítli. Jsou-li někdy skutečně vinni majitelé, měli by být pranýřováni. Sobectví majitelů pobřežních pozemků rok od roku roste. Kdyby mohli, nejraději by celou Temži uzavřeli. Na menších přítocích a v zátokách to už dělají. Zarazí do dna řeky kůly a od jednoho břehu k druhému natáhnou řetězy a na každý strom přitlučou obrovskou tabuli s výstrahou. Pohled na tyto výstrahy probouzí v mém nitru všechny zlé pudy. Zmocní se mě touha strhnout je a otloukat je o hlavu toho, kdo je vyvěsil, tak dlouho, až ho zabiju. Potom bych ho pochoval a tu tabuli bych mu položil na hrob jako náhrobní kámen.

Zmínil jsem se o těchto svých pocitech Harrisovi a ten prohlásil, že jeho pocity jsou ještě horší. Nejenže by chtěl zabít toho, kdo ty tabule dal vyvěsit, ale nejraději by povraždil celou jeho rodinu, všechny přátele a příbuzné a potom by mu podpálil dům. To mi připadalo příliš silné a nijak jsem se tím netajil, ale Harris odpověděl: "Patřilo by jim to a ještě bych nad spáleništěm zazpíval komickou píseň."

Krvelačná Harrisova řeč mě zarmoutila. Nikdy bychom neměli dovolit, aby se smysl pro spravedlnost zvrhl v obyčejnou pomstychtivost. Trvalo dlouho, než jsem přiměl Harrise, aby zaujal k té věci křesťanštější stanovisko, ale konečně se mi to podařilo a Harris slíbil, že by rozhodně ušetřil přátele a příbuzné a že by nad spáleništěm komické písně nezpíval.

Nikdy jste Harrise neslyšeli zpívat komickou píseň, proto nemůžete ocenit službu, kterou jsem prokázal lidstvu. Jednou z Harrisových utkvělých myšlenek je, že umí zazpívat komickou píseň. Naproti tomu utkvělou myšlenkou Harrisových přátel, kteří ho slyšeli, jak se pokouší takovou píseň zazpívat, je, že to neumí, umět nikdy nebude a že by se mu nemělo dovolit, aby se o to pokoušel. Když Harrise ve společnosti požádají, aby zazpíval, odpoví: "Dobrá, ale já umím zpívat jen komické písně." Řekne to tónem, který naznačuje, že to, jak on tyto písně zpívá, je cosi, co byste měli uslyšet a umřít.

"Ach, to je hezké," pronese hostitelka, "zazpívejte nám, pane Harrisi." Harris vstane a kráčí k pianu s blahovolným úsměvem šlechetného muže, který se právě chystá někoho obdarovat. "Teď prosím o ticho," požádá hostitelka otáčejíc se, "pan Harris zazpívá komickou píseň."

"Ach, to se nasmějeme," šeptají hosté, přibíhají ze zimní zahrady, vyběhnou po schodech a začnou shánět jeden druhého po všech koutech domu, nahrnou se do salónu, usednou kolem a všichni se zubí už napřed.

Potom Harris začne.

Nu, při komické písni se na hlas mnoho nehledí. Neočekáváte správný přednes a správné tvořeni tónů. Nevadí vám, když zpěvák uprostřed nějakého tónu zjistí, že je příliš vysoko, a přeskočí níž. Na nějakém tom taktu nesejde. Nevadí vám, když je zpěvák dva takty před doprovodem, uprostřed verše přestane, aby se dohodl s pianistou, a pak začne znova. Očekáváte však slova.

Neočekáváte, že si zpěvák nepamatuje víc než první tři verše první sloky a že je bude opakovat tak dlouho, dokud nepřijde na řadu sbor. Neočekáváte, že zpěvák zmlkne uprostřed verše, zasměje se a prohlásí, že je to zvláštní, ale že si nemůže zaboha vzpomenout, jak je to dál, neočekáváte, že se bude snažit dát si to v duchu dohromady, že si na to najednou vzpomene, až když se dostal k docela jiné části písně, bez jediného slova upozornění zpěv přeruší, vrátí se a ihned vám to přednese. Neočekáváte ale bude nejlíp, když vám předvedu ukázku Harrisova způsobu zpěvu komické písně. Úsudek si udělejte sami.

HARRIS (stojí před pianem a osloví nedočkavý dav): "Víte, obávám se, že je to velice stará věc. Patrně ji všichni znáte, že ano? Je to však jediná píseň, kterou umím. Je to soudcova píseň ze Slintáčku ne, ne ze Slintáčku - chci říci - vy víte, co chci říci - z…

Mohlo by se Vám líbit…