Ukázky

Kdo / je to děvče? / Madam / Fondánová, ředitelka Fondánové akademie a / průkopnice Fondánové metody Škola hrou, se často / přistihla, jak si při rozhovorech se slečnou Zuzanou klade právě / tuhle otázku. Ta dívka byla samozřejmě jejím / zaměstnancem, ale… nuže, madam Fondánová nebyla / velkou přítelkyní disciplíny, a proto / pravděpodobně vymyslela Metodu, kte…

Uvnitř panoval neuvěřitelný nepořádek. Baráky byly prakticky tvořeny jedinou velkou místností, která sloužila současně jako klubovna, jídelna i kuchyně mužstva, a za ní bylo několik velkých místností s palandami, což byly ložnice. Budova byla prázdná a neměla daleko k tomu, aby se rozpadla. Střecha protékala, vysoká okna byla většinou rozbitá, vítr dovnitř navál vrstvu suchého listí, které se mísilo s krysím trusem. Uvnitř nebyly hlídky ani jedin…

Stařenka Oggová si sedla do písku a několikrát se zavrtěla, aby se jí sedělo pohodlněji. Pak vytáhla svou dýmku. / „Tak,“ prohlásila k nehybné postavě, „a kromě toho všeho, jak se cítíš?“ / Žádná odpověď. / „Potkala jsem se dneska ráno s paní Paternosterovou,“ pokračovala Stařenka konverzačním tónem. „S tou z Dílů. Jen tak si krátila dlouhou chvíli. Říkala mi, že paní Břečtaníková se drží dobře.“ / Vyfoukla oblak dýmu. / „Vysvětlila jsem jí pár v…

„To je všechno?“ / „Ano, tak to obvykle bývá,“ přisvědčil / Karotka. „Je to speciální zaštěkání, víte. Oběti se při něm okamžitě srazí krev / v žilách čiročirou hrůzou. / Vždyť se ho ani nedotkl! / A k čemu by to bylo dobré?“ opáčil / Karotka. Slezl z koně, protlačil se kruhem čumilů, zvedl vlčí tělo a / přehodil ho přes koně za sedlem. / „Teď zavrčel! Já to slyšel -“ začal jeden / z přihlížejících. / „To byl pravděpodobně jen vzduch, který / byl nárazem vytl…

Začalo svítat. / „Tím chcete říct, že to všechno budeme / jen předstírati“ řekl Viktor. / Trollové si vyměnili kratičký pohled, / který ovšem stačil vyjádřit: No není to nesmysl, že takové bytosti vládnou / světu? / „Správně,“ řekl Rambonit. „Teď ty to / trefil. Všechno my jen jako.“ / „My tebe nesmíme zabít,“ ujišťoval ho / Mořena přátelsky. / „Jasný že ne,“ přikyvoval Rambonit. „Kam / bysme zašli, kdyby jsme tady měli zabíjet člověkově?“ / „Kdyby my udělali něco takovýho, určitě

Univerzitní zahradník Afekt si pobrukoval jakousi / veselou melodii a vlekl za sebou podivné vozítko na cestě do svého malého / soukromého království mezi knihovnou a budovou Silnoproudé magie*, kam / vezl náklad vysekaného plevele, určeného na / kompost. / Zdálo se, že v té chvíli všude kolem panuje jakýsi / zmatený ruch. Je to opravdu velmi zajímavé, pomyslel si Afekt, pracovat mezi / všemi těmi mágy. / Týmová práce, to je ono. Oni dohlíželi na běh galaxie, / soulad vesm…