Na prahu neznáma

HLAVA ŠESTÁ

Poslední zápas Sparta–Slavia – Jak to dopadlo? – „Nechť rozsoudí sám Bůh všemohoucí,“ voláme s katolickým Čechem

Tentokráte se vědecké výpočty shodovaly s předpověďmi všelijakých proroků, chiliastů, blouznivců, kartářek, rozumářů, písmáků i vědem. Všecko vyřklo nad Zemí ortel smrti. Za tuto planetu by nekavíroval^[12] ani padesát korun pan Doppelgeleisig Árpád, slovenský příslušník. Věda vypočítala, že zbývá Zemi a všemu tvorstvu na ní asi tak ještě čtrnáct dní života. Tuto krátkou lhůtu využívali lidé různým způsobem. Noviny přinesly zprávu, že na nádvoří paláce Sylva-Tarouccy tančily tyto dny v pravé poledne nahé ženy krajně obscénní tance a k tomu jim hrál na housle p. Charles Kejla, človíček jako lunt, v obnošeném císařském kabátě, písničku Nechtěla jsem, musela jsem… Policie se nad tím velmi mrzela a dala si paničky předvolati. Když se však pan policejní komisař dověděl, že to bylo bakchanále k poctě svatého Tomáše Kempenského, pochválil ženy za jejich zbožnost a propustil je domů.

Tenhle pan Doppelgeleisig Árpád, slovenský příslušník, odebral se jednou na lichevní soud a tam k obecné veselosti vypravoval, jak pašoval přes hranice, ukazoval, jak falšoval dovozní povolení, a přednášel povídky, jak šidil celní orgány. Pan soudce a lichevní detektivové povídali, že se ještě nikdy tak nenasmáli. Ale potom zavedli s ním protokol, neboť to už je takový zvyk, že žádná rozmluva při soudě neobejde se bez protokolu. Mnoho obchodníků prozradilo, jak přihlašovali svoje příjmy a fingovali bilance, a berní referenti se divili, že na to dříve nepřišli.

Avšak u nás bylo třeba důležitého vyúčtování. Dlouholetá rivalita dvou vedoucích klubů, Sparty i Slavie, potřebovala zakončení. Bylo nutno rozhodnouti posledním zápasem, kterému z obou mužstev náleží titul mistra republiky. Oba tábory přívrženců byly stejně veliké. Poukazovali-li stoupenci Sparty na nerozbornost obrany svého klubu, chválili slávisté agilní, obětavý a rychlý útok červenobílých. Sparťané odmítají s opovržením domněnku, že by jejich klub byl stejný, nebo dokonce horší Slavie; poukazují na mistrovství, které jejich klub drží již po řadu let. Naproti tomu Slavie odvolává se na svoji slavnou historii; její teoretikové dovozují, že výsledek zápasu prvotřídních klubů je více méně náhoda. Konečně bylo z řad fotbalových proneseno slovo závažné: „Nechť rozhodne Boží soud!“ Budiž uspořádán rozhodující zápas! A výsledek se vryje do bronzového obelisku, který se postaví na Letné, a ten bude vydávati svědectví pravdě, který klub možno považovati za lepší. A jestliže naše planeta zahyne, nechť zbytek její s bronzovým obeliskem letí jakožto zářivý meteor světovým prostorem; a padne–li na nějaký jiný svět, který je obydlen tvory nám podobnými, nechť hlásá slávu československé kopané navěky!

Je známo, že i za normálních poměrů je zápas těchto dvou urputných soupeřů tvrdým oříškem. Nejnebezpečnější však a nejméně spolehlivý činitel zápasu je obecenstvo. Bylo nutno vydati provolání k uvěd…