Edudant a Francimor

17
Hostinec na stromě – Vypravování o lidožroutském králi

Hoši a děvčata v čele s Edudantem vydali se do světa, aby vypátrali ztraceného Francimora. Cestovali drahně dní a ani v noci si odpočinku nedopřáli, protože měli velkou starost, aby se Francimorovi něco zlého nepřitrefilo.

Desátého dne na své pouti přibyli do krajiny, kde ničeho nebylo kromě košatého a velikánského dubu. Když pak přišli blíže, tu zpozorovali, že v koruně toho stromu je stavení, které nese nápis „Hostinec a hotel U dvora krále metuzalénského“. Naši putovníci měli radost, že je tu hostinec, kde by se nasytili a napojili a také svým údům odpočinku dopřáli. Jenomže potíž spočívala v tom, kterak se do toho hostince dostati, neboť budova byla ve velké výši, zavěšena na mohutné železné řetězy.

Edudant, přiloživ si dlaně k ústům, zvolal velkým hlasem: „Holá, hospodo!“

Nedostalo se mu odpovědi. Zdálo se, že v hostinci není živé duše.

Edudant zavolal podruhé, a zase mu nikdo neodpověděl. Tu zavolal potřetí a naši poutníci zpozorovali hlavu člověka s okrouhlou čepičkou na hlavě v okně té hospody, člověk zvolal: „Haló, jste Čechové nebo Kruťáci?“

Edudant odpověděl: „Jsme Čechové a mírumilovní poutníci.“

„V tom případě,“ odvětil onen pán, „račte okamžik posečkati. Můj hostinec je vám k službám.“

Po chvíli naši poutníci uslyšeli, že železné řetězy zaskřípěly, a viz! budova hostince se pomalu snášela k zemi.

Když byl hostinec na zemi, tu otevřely se dveře a na prahu stál hostinský. Smekl kulatou čepičku a se zdvořilou poklonou zval poutníky dovnitř. Hoši a děvčata uposlechli pozvání a vstoupili do hostinské místnosti. Nato hostinský uzamkl dveře, opět zaskřípěly řetězy a budova se počala vznášeti do výše.

Všichni zasedli za stůl a hned počal číšník obsluhovati, přinášeje chutné krmě a osvěžující nápoje. Hostinský přisedl ke stolu a s radostí pozoroval, jak dětem chutná.

Edudant měl starost o motocykly, ale hostinský jej upokojil řka, že kázal stroje uložiti do garáže.

Když se všichni nasytili, tu počal se jich hostinský vyptávati na jejich jméno a vlast. Zdálo se, že byl spokojen s jejich odpověďmi, a sám začal povídat o sobě. Jeho hostinec, pravil, jest pod panstvím osvíceného krále Kruťáků jménem Dyldylbuma Osmnáctého z rodu Blamatých.

Edudant se ho tázal, proč jeho hostinec není na zemi, ale je upevněn na řetězích v nepřístupné výši.

Hostinský se opatrně ohlédl na všecky strany, a pak sníživ hlas, odpověděl: „To je tak, vzácný cizinče… Náš vznešený panovník – bůh mu žehnejž! – je pán náramně dobrotivý. Proto se mu také říká Dyldylbum Šlechetný. Ale jednu chybičku má, malou chybičku… On totiž rád lidské maso. Mému nebožtíku tatíčkovi ráčil náš panovník sežrat všecky hosty a tím ho náramně poškodil. Všichni hos…