35 sloupků

Časopisy

Vídáváme, jdouce po ulici, v oknech kavárny lidi s cementovými obličeji, vždy v téže kavárně, v témž okně tytéž, a vždycky probírají se s mučednickým výrazem v obrázkových časopisech, kterých jim přináší ochotný číšník plnou náruč. Lidé prolistují obrázkové sešity dychtíce zvěděti něco zajímavého, a když se probrali onou hromadou potištěného papíru, upadnou ve strnulý klid mouchy v pavučině, která došla k vědomí, že její mladý život je zmařen, a upadá v tichou rezignaci.

Zvláštní přednost našich literárních časopisů je, že vezmouce kterékoliv číslo do rukou, najdeme vždycky pokračování románů tam otiskovaných, zřídka konec, začátek však nikdy. A když přečteme toto pokračování, máme dojem, že jsme začátek již někde četli, a poznáváme znovu a znovu hrdiny a hrdinky, kteří trpí blíže neoznačitelným bolem; jakési neurčité, obyčejně manželské problémy jim způsobí utrpení. Zřídkakdy dovedeme si hmotně představiti ony všeliké Valeriány, v poslední době Ivany, kteří hovoří ke svým Sylvám a Evám divnou a dosti nesrozumitelnou mluvou; a oplývají lyrickými řečmi, které jsou tak pestré jako rekrutská kytka. Otevřeme-li však číslo časopisu z druhého konce, nalezneme tam kritické rozbory těchto a jiných Valeriánů, v knižní úpravě vydaných, a mluví se v nich pochvalně či odmítavě o tom, jak Valerián se rozešel s Evou, a to právě pro Sylvu, kterou dříve miloval jeho přítel malíř. A máme dojem, že celý vesmír je vystlán koberci, po kterých neslyšně kráčejí Valeriáni a zhrouceně na ně klesají Sylvy; že vůbec není jiných věcí na světě kromě lyriky, tajemně a slovíčkem napovídaného utrpení, skvostných bibelotů, sloupkových hodin a estétského cizoložství. …