Vše pro firmu

8

Štorkán mladší se přívětivě usmál, když spatřil vcházeti svého otce, a uvítal ho: „Už jste tady, tatínku? Jak dopadla konference?“

Štorkán starší si vzpomněl na podivné dobrodružství s otylým pánem a odvětil chmurně: „Konference neměla pozitivního výsledku, poněvadž do jednání zasáhly rušivé živly.“

„To jináč nejde,“ mínil mladší přemýšlivě.

Potom řekl: „Za vaší nepřítomnosti, otče, učinil jsem jakési technické opatření. Doufám, že je schválíte.“

„Jaké to bylo technické opatření?“ chtěl věděti senior firmy.

„Vyhodil jsem na hodinu tu figuru… toho pána v pletené vestě a s licousy.“

Starý pán se zaradoval.

„Á, mladého Strnadela! Ovšem, schvaluje se.“

„Nějak se mi nechtěl líbit,“ konstatoval syn lhostejně.

„Ovšem, ovšem… Haha, to je výborné… Tak jsme se toho mladíka zbavili…“

Pohlédl s úctou na syna.

„A jaks to provedl?“

„Docela jednoduše. Řekl jsem mu, aby šel, a on šel.“

„Zajímavé… Už jsem se několikrát chystal, že mu dám výpověď. Byl mně protivný jako osina v hrdle, ale to je zvláštní… Vždycky jsem řekl něco jiného, než jsem chtěl. Já neumím lidi vyhazovat. Nemám to srdce.“

„A to zas já rád.“

Starý pán se zamyslil a pak děl lítostivě: „Snad jsi ho neměl dávat pryč… On by si třeba dal říci. Kde má ten mladý člověk dneska hledat místo? Je nutno uvážit nynější hospodářskou tíseň…“

Štorkán mladší se podivil.

„Snad vám ho není líto, otče?“

„Líto… že by bylo líto, to zrovna ne… Ale bolí mi nad ním srdce.“

„Jsou tu potřebnější a zdatnější než on, kteří chodí bez práce,“ odpověděl syn přísně.

„Pravda, pravda…,“ přisvědčil otec chvatně, „on bez chleba nezůstane. Má bohatého tatínka. Ten nedělá nic jiného, než stříhá kupony. Ale přece jenom…“

Starý pán si povzdychl.

Syn nic neříkal, ale nasadil si brýle a počal se obírat nějakými papíry.

Sluha Hustoles se vrací z nákupu.

„Tak už jsem tady,“ hlásil bodře. „Nesu páreček, houstičku, jogurt a fernet-branku. Všecko všecinko jsem pořídil, na nic jsem nezapomněl.“

„Pšššt!“ zasyčel účetní výstražně.

„Co je?“ zeptal se sluha.

Pan Julínek ukázal prstem na dveře šéfovy kanceláře.

„Už je tu,“ zašeptal, „přijel.“

„Kdo?“

„No mladý pan šéf…“

„A jejej!“ zajásal sluha. „Tak náš mladej přijel! To mám radost! Musím se na něho podívat, abych věděl, co je to zač.“

Dříve než jej mohl účetní varovat, vpadl do dveří jako voda.

„Tak jsme teda přijeli,“ hlaholil, „no, vítám vás pěkně…“

Štorkán mladší sňal prudce brýle, pohlédl na příchozího s mrazivým podivem a udělal si: „A?!“

„Máte velkýho syna!“ volal Hustoles s obdivem a prohlédl si protektorsky černovlasého pána.

Pronesl poučně: „Je radost, ale je také starost s dospívajícím synem.“

„Kdo jste?“ zařval nenadále Štorkán mlad…