Stín nad Innsmouthem a jiné horrory

III.

Musela to být vrtkavost osudu, nebo cynický vliv temných skrytých sil, který mě přiměl změnit mé plány. Byl jsem dlouho před tím rozhodnut omezit svá pozorování jen na architekturu a právě jsem spěchal na náměstí, abych nalezl nějaký dopravní prostředek a rychle se dostal z tohoto rozpadajícího se města smrti a zničení; ale pohled na starého Zadoka Allena dal nový směr mým myšlenkám a přiměl mě zpomalit mé kroky.

Byl jsem ujištěn, že ten starý muž dělá jen narážky na divoké, nesouvislé a neuvěřitelné historky, a byl jsem varován, že vzhledem k domorodcům není bezpečné být viděn v rozhovoru s ním, nicméně pomyšlení na tohoto letitého svědka rozkladu města, se vzpomínkami sahajícími zpět do raných dnů lodí a továren bylo tak lákavé, že ani množství protidůvodů nemohlo způsobit, abych mu odolal. Konec konců, nejpodivnější a nejbláznivější mýty jsou často spíš symboly nebo alegorie, založené na pravdě – a starý Zadok musel vidět vše, co se dělo kolem Innsmouthu v posledních devadesáti letech. Zvědavost vzplála nesmyslně a neopatrně a ve své mladické samolibosti jsem si představoval, že bych mohl být schopen vyloupnout jádro skutečných událostí ze zmatených fantastických výlevů, které bych mohl možná z něho vytáhnout pomocí čisté whisky.

Věděl jsem, že ho nemohu ihned oslovit, protože by si toho hasiči jistě všimli a nesouhlasili s tím. Místo toho jsem uvažoval, že bych se mohl připravit tím, že seženu nějaký pašovaný alkohol tam, kde podle mladíka z potravinářství ho je dostatek. Pak bych mohl bloumat zjevně bez účelu kolem hasičské zbrojnice, dát se do řeči se starým Zadokem a přimět ho začít jednu z jeho častých nesouvislých řečí. Mladík říkal, že je opravdu neklidný, zřídka sedává v okolí hasičské zbrojnice déle než jednu až dvě hodiny.

Litrová láhev whisky byla snadno k dostání, i když ne levně, v zadní části ušmudlaného krámu se s smíšeným zbožím v Eliotově ulici hned vedle náměstí. Špinavě vyhlížející chlapík, který mě obsluhoval, měl náznak zírajícího „innsmouthského vzhledu“, ale byl svým způsobem celkem zdvořilý; asi byl zvyklý na klientelu těch družných cizinců, jako řidičů nákladních aut, nákupčích zlata a podobných lidí, kteří byli příležitostně ve městě.

Když jsem se vrátil na náměstí, viděl jsem, že mám štěstí, neboť když jsem se vlekl z Painovy ulice kolem rohu Gilmanova domu, nezahlédl jsem nikoho jiného než vysokou hubenou a v hadry oblečenou postavu starého Zadoka Allena. V souladu se svým plánem upozornil jsem ho na sebe máváním právě zakoupenou lahví a brzo jsem zjistil, že se za mnou začal toužebně šourat, když jsem zabočil do Waitovy ulice směrem k nejopuštěnější oblasti, jakou jsem si kdy dovedl představit.

Sledoval jsem směr podle mapy, kterou mi nakreslil mladík z potravinářství, a zamířil jsem na zcela opuštěný úsek jižního pobřeží, který jsem před tím navštívil; jediní lidé na dohled byli rybáři na vzdáleném vlnolamu. Když půjdu několik bloků dolů na jih, dostanu se mimo jejich dohled, najdu místo k …