Sny v čarodějnickém domě a jiné horrory

Přízrak temnoty

(Připsáno Robertu Blochovi)

Viděl jsem zející vesmír černý,bezcílně v něm krouží hvězdy temné,otáčí se v děsu neskrývaném,bez vědění, lesku, bezejmenné.

Nemesis

Ti, kteří se zabývají vyšetřováním tohoto případu, budou sotva vyvracet všeobecné přesvědčení, že Robert Blake byl zabit bleskem nebo že zemřel následkem elektrickým výbojem způsobeného těžkého nervového šoku. Okno, k němuž měl obrácenou tvář, sice nebylo rozbité, ale což příroda už často neukázala, čeho všeho je schopna? Výraz jeho obličeje mohl snadno být výsledkem nějaké svalové křeče, aniž by souvisel s čímkoli, co Blake spatřil, zatímco zápisky v jeho deníku jsou očividně plodem jeho úžasné představivosti, rozjitřené jistými místními pověrami a starými záležitostmi, které odhalil. Pokud jde o nezvyklé události v opuštěném kostele na Federal Hill – bystrý badatel je bez váhání přičte na vrub vědomému či nevědomému šarlatánství, do kterého byl určitě alespoň částečně Blake tajně zapleten.

Koneckonců – obětí se stal spisovatel a malíř, zcela pohroužený do světa mýtů, snů, hrůz a pověr a dychtící po bizarních, přízračných scénách a efektech. Jeho předchozí pobyt ve městě, spojený s návštěvou podivného starce, stejně hluboce jako on sám oddaného okultismu a zakázanému učení, skončil smrtí a plameny, a musil to být nějaký chorobný pud, který jej sem znovu přivedl z jeho domova v Milwaukee. Možná, že navzdory tomu, co si psal do deníku, ty staré příběhy znal, a jeho smrtí byl snad v zárodku zmařen nějaký povedený žertík, který měl být literárně zpracován.

Avšak mezi těmi, kdo prozkoumali a porovnali všechna svědectví, zůstává několik lidí, kteří se přidržují méně racionálních, obecnějších teorií. Mají sklon brát většinu toho, co se píše v Blakeově deníku, doslova, a významně poukazují na jistá fakta, jako například na nepochybnou autentičnost starého zápisu nalezeného v kostele, na ověřenou existenci nenáviděné neortodoxní sekty Hvězdná moudrost už před rokem 1877, na zaznamenané zmizení jednoho zvídavého reportéra jménem Edwin M. Lillibridge roku 1893 a – a to zejména – na výraz příšerného, znetvořujícího děsu na tváři mladého spisovatele v okamžiku jeho smrti. Jeden z těch, kteří všemu uvěřili, zašel do fanatické krajnosti a vhodil do zálivu kámen podivného tvaru spolu s jeho neobvykle zdobenou kovovou schránkou, které byly nalezeny ve špici věže starého kostela – v temné špici bez oken, a ne ve věži samé, kde se podle Blakeova deníku měly tyto věci původně nacházet. I když za to byl veřejně i neveřejně přísně odsuzován, tento muž – vážený lékař se zálibou ve zvláštním folklóru – tvrdil, že zbavil svět něčeho, co bylo příliš nebezpečné, než aby to na něm mohlo zůstat.

Čtenář si musí na základě těchto dvou stanovisek udělat závěr sám. Zápisy deníku uvádím s konkrétními detaily z pohledu skeptika a nechávám na každém, aby si dokreslil výjev do té podoby, jak ho viděl sám Blake – nebo si myslil, že vidí – nebo předstíral, že vidí. Teď, když můžeme zkoumat de…