/ Střešní terasa mrakodrapu E. M. Tower, Manhattan, 29. listopadu 1906 /   / „Viděl jsem ji. Po všech těch letech jsem ji znovu spatřil a srdce se mi rozbušilo tak, jako kdyby mi chtělo vyskočit z hrudi. Stál jsem na střeše skladiště nedaleko od přístavu, díval se dolů a tam na molu zářila Ona. Díval jsem se, dokud jsem nezachytil odlesk slunečního světla na čočkách něčího zvědavého dalekohledu a nemusel…

Více
  • 22. 3. 2024

Nálada na nádvoří strašnického krematoria byla více než znamenitá. Člověk, který, jak napsal denní tisk, během svého života nikoho nezarmoutil, se nedopustil této nevkusnosti ani nyní. Všem, kteří se přišli se známým humoristou naposledy rozloučit, připadala jeho náhlá smrt nesmírně zábavná a atraktivní. Bylo to, jako by se přemožitel kanálu La Manche Venclovský utopil ve vaně, nebo kdyby se kosmonautu… / Vápenec s Kotáskem se k obřa…

Více
  • 8. 2. 2024

„Hele, to je Babinskej!“ zašeptal otec synkovi a ukázal na šourající se postavu vetchého, ale dosud pohledného kmeta s šedivým plnovousem. „To je ten ukrutnej mordýř a lotr mexickej! Tomu se hned tak někdo nevyrovná! Jsme sice malej národ, ale loupežníka máme velikýho! Celej svět nám ho může závidět!“ / / Václav Babinský, starý a zamračený zahradník klášterního nalezince v Řepích, se zvolna hrabal do hospody na Pohořelci. Nohy mu už dávn… / Posluc…

Více
  • 8. 2. 2024

Doopravdy jsem nešpicloval! Vůbec mě Marceliny verše nezajímaly! Ale když už se mi ten její sešit připletl pod ruku, tak jsem ho otevřel, abych se přesvědčil, jak sestra poslední dobou básnicky roste. A mohu říct, že poslední báseň mě doopravdy zaujala: /   / Probuzení / (Připsáno básníku J. T.) /   / Člověk si někdy myslí, že žije, / ale zatím nežije, jen spí. / Spí staletým spánkem / jako Šípková Růženka / a čeká na svého prince, / až přijde s mečem břitkým …

Více
  • 8. 2. 2024

Škvírou jsem ovšem mohl pozorovat dílo zkázy. Ačkoliv mě těšilo, že se v rakvi vzdaluji od přepadené lodi, nemohl jsem nepolitovat cestující i posádku. Piráti si počínali přesně dle kapitánovy předpovědi. Mordovali všechno živé a kořist házeli do svého plavidla. Jejich fortel byl obdivuhodný. Vraždili svědomitě a s potěšením se cachtali v právě prolité krvi. Pak nadělali díry do dna lodi a zapálili … / Brzy bylo po všem. Moře se záhy…

Více
  • 8. 2. 2024

Uvolnění nastalo znenadání devátého dne. Nejdříve v podobě dopisu, v nějž Michel už nedoufal. Spočítal si, kolik času potřebovala Santa Clara na cestu do Buenaventury, což byla první zastávka. Od té doby však přiletěla z Kolumbie už dvě letadla. Marně naléhal u okénka poste restante, kam chodil každé ráno a večer. Psal potom dopisy vyčítavé, vášnivé a ironické, načež začal opět prosit. / Ale paní Lampsonová přece jen napsala. Držel v ruce …

Více
  • 8. 2. 2024

Došli nad jižní stěnu šachty. Zůstal stát zády k parapetu, opřel se o něj dlaněmi a vyhoupl se nahoru. Pohodlně se usadil, patami okopával zídku. / „Nesedej si tam,“ ozvala se Dorothy s obavami v hlase. / „Proč ne?“ zeptal se a podíval se na bílou kamennou stříšku. „Je to široké skoro třicet centimetrů. Kolikrát jsi seděla na stejně široké lavičce a nespadla jsi.“ Povzbudivě popleskal kámen po své levé straně. „Posaď se.“ / „Ne,“ řekla. / „Bázlivko.“ / Dotkla s…

Více
  • 13. 5. 2023

Otočila se a podívala se vzhůru, na Art Deco lustr s chromovaným středem. / Na něho. „Nechápu,“ řekla. / „Mezi podlažími je instalovaná kamera,“ vysvětlil a dálkovým ovládáním zhasl televizi. „A tyčí lustru prochází skleněné vlákno.“ / Zamrkala očima. „Proč?“ zeptala se. „Děláš pro CIA? Nebo pro FBI?“ / „Ne,“ řekl, „ale oni používají stejné zařízení. Takai, Japonsko, světovou jedničku. Bývalý plukovník od CIA mi pomáhal ten systém instalovat a všechno opatři…

Více
  • 13. 5. 2023

Námět: Realistické dílo odehrávající se v druhé polovině 19.stol v ruském Petrohradě. / Hlavní hrdina Rodion Romanyč Raskolnikov opustil z nedostatku peněz právnickou univerzitu. Pobývá v pronajatém zatuchlém pokojíku nedaleko centra města. Jeho jediný příjem jsou peníze občasně zasílané od jeho matky, Pulcheriji Raskolnikové, která je pro něj šetří ze své nuzné penze. / Raskolnikov již několik dní hladověl. Přesto neměl zájem najít si nějakou poctivou…

Více
  • 13. 5. 2023

Příběh začíná jednoho zářijového dne odpoledne roku 1974. Do japonské restaurace v Sao Paulu dorazí muž jménem Aspiazu, který zde pořádá tajnou schůzku. Aspiazu je pouze jeho krycí jméno, tím mužem totiž je doktor Mengele, jenž prováděl své „pokusy“ v Auschwitzu. Mengele se v restauraci setká s několika muži, kteří mají za úkol zavraždit 94 mužů, převážně 65letých. Celá akce začala již v roce 1960, kdy Frida Maloneyová zprostředkovávala adopce d…

Více
  • 13. 5. 2023

Podtitul: Magazín ukájení kolem roku 2000 /   / Sarkastický obraz životního stylu a mentality člověka v totalitním režimu je situován do průmyslového Ústí nad Labem v 60. letech 20. století. / Autor se snaží především analyzovat dobové životní mechanismy a stereotypy formou velkého společenského románu. Osou děje je věčný zápas několika hrdinů, jejich hledání a ztrácení životních hodnot, proměna jejich konečných cílů, v obecnosti pak proces nasycení …

Více
  • 13. 5. 2023

17.7.1998 /   / Vítejte v starém dobrém Old Heap City. Vlastně ani ne tak dobrém, jako starém. Mám dojem že my dva jsme se už někde potkali, ale jen tak pro pořádek, jmenuji se Mike M. Dexter. / Zapálil jsem si cigaretu a pokračoval ve studiu komplikovaného obrazce ze rzi a zčernalé barvy na dveřích. Ještě nedávno to byly ty nejmodernější (taky pěkně drahé) a svým technologickým způsobem nádherné pancéřové dveře. Exploze předimenzované časované nálo…

Více
  • 13. 5. 2023

Téměř o dvacet let později se Richard M. Nixon, po tom, co se stane prezidentem Spojených států, podiví nad tím, co se ze mne stalo. Určitě by se nikdy nestal prezidentem, kdyby se nestal národní osobností jakožto odhalitel a pronásledovatel prolhaného Lelanda Clewese. Jeho emisaři mě najdou, jak pomáhám, jak už jsem řekl, své manželce s její živností bytové architektky, kterou řídila z našeho malého cihlového bungalovku v Chevy Chase v Marylandu…

Více
  • 13. 5. 2023

Bylo to na mně, protože to byl můj případ a Wolfe mi pouze pomáhal, ale on mě také mnohokrát požádal o můj názor a nic se nestane, když mu to oplatím. Tak jsem vkročil do dveří kanceláře a řekl: „Cramer a Judy Bramová. Mám -“ / „Judy!“ vykřikla Mira. „Ona je tady?“ Vynechal jsem ji. / „Mám se slečnou Holtovou odsvištět a nechat je vám?“ Zavřel oči. Za tři vteřiny je opět otevřel. / „Řekl bych, že ne. Rozhodnutí je na vás.“ / „Pak zůstaneme. Stejně chci s Jud…

Více
  • 13. 5. 2023

Bylo to ve čtvrtém poschodí starého domu bez výtahu kolem Západní devadesáté ulice blízko Amsterdam Avenue. Nevím, jak to tam vypadalo, co se týče kuchyně a ložnice – nebo ložnic -, protože jediná místnost, kterou jsem viděl, byla ta, v níž jsme seděli. Byla průměrně veliká a gauč, židle a koberce vypadaly útulně – byl to ten druh útulnosti, kterou nábytek získá tím, že jej padesát nebo šedesát let používá spousta různých lidí. U židle, na které …

Více
  • 13. 5. 2023