Byl jednou jeden domeček a v tom domečku stromeček. Na stromku byla svíčička a u stromečku babička. / Babička řekla Mince: / „Ten tvůj táta nemá rozum. Jenom se na nich přerazíš.“ / Pod stromkem totiž ležely lyže. Táta je Mince nadělil. / „Co by se přerazila?“ namítal dědeček. „Párkrát se vyválí a bude jezdit jako čert!“ / „Copak čerti lyžují?“ špásovala s dědou Minka. / „To bych řek! Čerti jsou výborní lyžaři. Aby nebyli, když to mají snadné. Při sjezdu si pomáha…

Více
  • 13. 5. 2023

A teď jdu ven obhlédnout, nad čím ta ženská spráskla ruce. Aha, z přepadové trubky hučí voda. Boha jeho, co se vlastně stalo? Ále, jen tlak páry pumpuje vodu z chladiče. No maucta! / Rozhlížím se, jak obrátit. Jenže na první pohled vidím, že to neudělám. Jezdí tu vůz za vozem, zastavil bych provoz. Vozovka úzká, a za mnou sešup; spustit se pár metrů dolů, už bych to neubrzdil, zastavil bych o protější stráň a jsme děsně vysoko nad údolím, ne, neobrá…

Více
  • 13. 5. 2023

Až si budete vybírat volské spřežení, neberte si ta menší zvířata. Tuhle chybu jsme udělali my s Čestmírem Uhrem, když jsme byli určeni za voláky. Nemuseli jsme si vybírat ty nejmenší, protože jsme na přidělování párů přišli do chléva první. Zdeněk Mužík, Jiří Řezníček, Miloslav Doubrava a další lajdáci se dostavili bůhví jak dlouho za námi, když už jsme si definitivně vybrali nejdrobnější pár roháčů. Ale jaképak roháče, ona to byla jen taková vo…

Více
  • 13. 5. 2023

ve které se přistěhuje do Lesa Klokanice s Klokánkem a Prasátko dostane lázeň / Nikdo nevěděl, odkud přišli, ale najednou byli v Lese: Klokanice a Klokánek. Když se Pú zeptal Kryštůfka Robina: „Jak se sem dostali?“, Kryštůfek Robin řekl: „Obvyklým způsobem, jestli víš, jak to myslím, Pú,“ a Pú, který to nevěděl, řekl: „Aha!“ Pak dvakrát kývl hlavou a řekl: „Obvyklým způsobem. Ach tak!“ – A pak šel navštívit své milé Prasátko, aby se dověděl, co si o…

Více
  • 13. 5. 2023

ve které přijde Kryštůfek Robin a Pú na začarované místo a tam je opustíme / Kryštůfek Robin byl na odchodu. Nikdo nevěděl proč; nikdo nevěděl kam; dokonce ani nikdo nevěděl, odkud to vlastně ví, zeje Kryštůfek Robin na odchodu. Ale ať tak či onak, každý v Lese věděl, že už je to tu. I Mrně, přítel a příbuzný Králíčkův, kterému se zdálo, že jednou zahlédlo nohu Kryštůfka Robina, ale nevědělo to jistě, protože to mohlo být také něco jiného, i Mrně si…

Více
  • 13. 5. 2023

Bernhard se vznášel ve vesmíru asi dvacet stop od meteority zjizveného pláště Comet. Všiml si, že by potřebovala generální opravu. Zvlášť poslední přepadení ji výmluvně poznamenalo po celém trupu. Pak si uvědomil, že je ve vakuu bez skafandru a začal řvát hrůzou. / Ječel, dokud mu nedošel dech a pak přestal. Byl si jist, že umírá. Pomalu se obrátil, aby si dobře prohlédl vesmír, který konečně opouští. Comet zmizela ve věčné noci. Viděl blízké slunce…

Více
  • 13. 5. 2023

kdy Emil vytáhl Idičku na vlajkový stožár /   /   / V neděli 10. června měli mít na Kočindě hostinu. Z Javorova i odjinud čekali spoustu hostí. Emilova maminka už několik dní předem vařila, pekla a smažila. / „Tohle nás přijde zpropadeně draho,“ říkal tatínek. „Ale když se má slavit, tak pořádně. Žádné škudlení. Ačkoliv ty karbanátky by snad mohly být trochu menší.“ / „Dělám je takové, jaké mají být. Akorát velké, akorát kulaté a akorát usmažené,“ ned…

Více
  • 13. 5. 2023

Jsou dvě věci které, závidím Brittě a Anně. Zaprvé je to dědeček. Dědeček říká, že když je nás dětí tady v Bullerbynu tak málo, tak že může docela dobře být dědečkem nás všech. Ale / Anna pokaždé říká: / „Ano, je to možné. Ale doopravdy, doopravdy jsi jenom můj dědeček. A taky Brittin, samozřejmě!“ / A když jsme u dědečka a čteme mu noviny, tak mu vždycky / Anna sedí na klíně a on jí říká pořád jenom „děvenko“. / Nechápu, jak to dokáže, rozeznat Annu od nás ost…

Více
  • 13. 5. 2023

Konec dovolené / Slečna Barbora myslí samostatně / Vzpomínka na muže, který nedovedl vyprávět / Zítra u Národního divadla / Vesničky s červenými taškovými střechami vypadaly jako korály navlečené na bělošedé stužce silnice, po níž slečna Barbora řídila svůj rapid jistě a bezpečně jako šofér z povolání. Veliká reklamní tabule s obrazem pneumatiky vrhla nám do očí svůj nápis a zmizela za námi. Mohutné lípy kolem silnice míjely nás v pravidelných intervalech. Š…

Více
  • 13. 5. 2023

Když Grace šéfovi druhého dne zavolala, nevěřil svým očím. „Prokristapána, děvče,“ vykřikl. „Co jsi provedla se svými vlasy?“ / „Našli jsme toho chlápka,“ vysvětlila stručně. „Má slabost pro blondýnky.“ / „Taky sis odbarvila kůži.“ / „Přirozeně. Jak se vám líbím?“ / „Vypadáš skvěle, i když předtím ses mi líbila víc. Co si o tom ale myslí Šance?“ / „Nevadí mu to, bere to jako součást našeho povolání. Abych se dostala k věci – celkem není co hlásit. K té míse se …

Více
  • 13. 5. 2023

„Já se rád napiju na každý kšeft,“ řekl tlouštík a zvýšil hlas, aby překřičel vzdychání větracího zařízení. „Napijte se, profesore. Vedu před váma o dvě.“ / Vzhlédl od stolu, když se dveře od výtahu naproti nim otevřely. Do chladného soumraku baru vstoupil jakýsi muž a chvíli stál, mžouraje očima, jako kdyby sem právě přišel zvenčí z žáru pouště. / „Hej, Frede – Fred Nolan,“ vykřikl tlouštík, „pojďte sem!“ Obrátil se k svému hostovi. „To je chlápek, se…

Více
  • 13. 5. 2023

STŘIH NA ROZMAZANÝ DETAIL ZAFODA SPÍCÍHO NA PODLAZE. / FORD: Zafode! Probuď se! / Zafod: Hmmmmfffvrr? / TRILLIAN: Tak dělej, probuď se. / OBRAZ SE ZVOLNA ZAOSTŘÍ. / ZAFOD: Nerušte mě z toho, v čem jsem dobrej, jo? ZNOVU USNE. / FORD: Chceš, abych tě nakopnul? / ZAFOD: Potěšilo by tě to hodně? / FORD:Ne. / ZAFOD: Mě taky ne. Tak co by ses namáhal? Přestaň mě buzerovat. / TRILLIAN: Dostal dvojitou dávku toho plynu, má dvě průdušnice. / ZAFOD: Hele, nechtě toho žvanění, jo? Už tak …

Více
  • 13. 5. 2023

Tenhle příběh by měl vyprávět někdo jiný, kdo rozumí tomu komickému druhu fotbalu, jaký se hraje dole v Jižní Americe. U nás doma v Moscow ve státě Idaho míč popadneme a pak se s ním běží. V té malé, ale bohaté republice – budu jí říkat Perivie – ho kopou sem tam nohama. A to ještě není nic proti tomu, co tam dělají se soudcem. / Hasta la Vista, hlavní město Perivie, je pěkné moderní město nahoře v Andách, skoro dvě míle vysoko nad mořem. Je velice …

Více
  • 13. 5. 2023

Babička soudila, že nápad je to úplně strašný; jenže ona pamatovala ještě doby, kdy existovali lidští sluhové a služky. / „Jestli si myslíš,“ bručela, „že budu v jednom domě s opicí, tak se moc mýlíš.“ / „Nebuď taková staromódní,“ odpověděla jsem. „Koneckonců Dorcas není žádná opice.“ / „A tak co je to vlastně zač, ta Dorcas, nebo to Dorcas?“ Zašustila jsem stránkami katalogu Společnosti pro biologické inženýrství. „Poslechni si to, babi,“ řekla jsem. „Su…

Více
  • 13. 5. 2023

The first thing Arthur Dent had to do, he realised resignedly, / was to get himself a life. This meant he had to find a planet / he could have one on. It had to be a planet he could breathe / on, where he could stand up and sit down without experiencing / gravitational discomfort. It had to be somewhere where the acid / levels were low and the plants didn’t actually attack you. / `I hate to be anthropic about this,‘ he said to the strange / thing behind the desk at t…

Více
  • 13. 5. 2023