Barvitý, rozmarný i patetický obraz středověkého života, ve kterém se střídají šprýmy, pohádkové fantasie, tklivé milostné příběhy i zbožné legendy tak, jak si je navzájem vypravují v hostinci „U kabátce“ účastníci pouti z Londýna do katedrálního města Canterbury. / Děj knihy začíná v hostinci U kabátce v Southwarku, kde se zastaví devětadvacetičlenná výprava převážně drobných měšťanů, kteří konají pravidelnou pouť do Canterbury k hrobu Tomáše Becke…

Více
  • 13. 5. 2023

Soubor povídek. Jejich hlavními hrdiny jsou muži se zvláštní povahou, mají mimořádné cíle, sny nebo schopnosti. / Příběh neurofyziologa dr. Bl. / Dr. Bl. vynanezl přístroj, který dokázal změřit inteligenci. Doktor byl velmi nerudný a nespolečenský. Vůdce země, diktátor, se s profesorem spřátelil a dlouho s ním spolupracoval. Doktor Bl. změřil inteligenci i diktátorovi a výsledek zalepil do obálky. Zanedlouho zemřel. Diktátor měl mít významnou řeč. Chtě…

Více
  • 13. 5. 2023

Básnická sbírka Po nás ať příjde potopa představuje Gellnerovu poezii, která je již od samého počátku nesena silnou protispolečenskou revoltou a rodí se z konfliktu mezi autorovou dychtivou a neutuchající touhou po lásce, upřímnosti i sociální spravedlnosti na straně jedné a malostí doby, pokrytectvím a maloměšťáctvím na straně druhé. Gellnerova revolta zde nabývá často ironické či cynické podoby. / Má milá rozmilá, neplakej! / Život už není jinakej. / Dn…

Více
  • 13. 5. 2023

O ČECHOVI / V charvátské zemi, kde žil Čech a jeho bratr Lech, se strhly krvavé boje. Čech a Lech se dohodli, že opustí svou rodnou zem a vyhledají si nová sídla. U hory Říp se usadili. Tuto zemi nazvali podle Čecha. Když měl Čech osmdesát šest let, zemřel. Všichni lidé ho oplakávali a po jeho úpálení vzali kosti a popel, uložili do popelnice a dali ji do jeho hrobu. / O KROKOVI A JEHO DCERÁCH / Krok byl soudce, starosta mocného rodu. Měl tři dcery – Kazi…

Více
  • 13. 5. 2023

Má veselá jitra je kniha povídek o reálném socialismu. Jedna z nejčtenějších knih Ivana Klímy vznikala jako ironizující relaxace při práci na jeho stěžejním románu Soudce z milosti. Autor zpracoval nadhledem sobě vlastním obyčejné i nezvyklé zážitky všedního dne v jednom týdnu. / Šmelinářská povídka: hlavní hrdina doprovází dítě svého nenapravitelného souseda Šmelináře na ošetření. / Sentimentální povídka: autorovi telefonuje žena, s kterou kdysi prož…

Více
  • 13. 5. 2023

Neruda zobrazil osobní a společenské poměry doby, ve které žil a kterou intenzivně prožíval. Ze základních motivů lze připomenout společenskou krizi po revolučním roce 1848, spojení jednotlivce s údělem národa, i věčnou touhu po svobodě. / První básnická sbírka Hřbitovní kvítí vyšla Nerudovi roku 1857, je reakcí na skleslost a strach českých lidí po Bachově reakční éře. Po prohrané revoluci literatura dožila s Tylem a Havlíčkem, zbývalo jen starobud…

Více
  • 13. 5. 2023

Tato kniha patří k největším Nerudovým dílům. Jsou v ní obsaženy povídky z Prahy na Malé Straně. Vystupují v nich různé postavy a mají různorodý děj. Například: /   / Pan Ryšánek a pan Schlegel / pojednává o hospodě na Malé Straně do které chodili jen vážení pánové a obchodníci. Do této hospody chodili také pánové Ryšánek a Schlegel. Seděli u jednoho stolu, ale nikdy spolu nepromluvili slova. Nemluvili spolu, protože když bývali ještě mladí líbila se…

Více
  • 13. 5. 2023

Spolu s Erbenovou kyticí jsou Nerudovy Balady a romance naší nejvýznamnější epická sbírkou 19. století. Z 18 básní je jen málo klasických balad s tragickým závěrem. Je to dáno Nerudovým optimismem i mimořádným darem hluboce lidského humoru. I baladické látky jsou jím nadlehčeny. V názvech Neruda pojem balady či romance zaměňuje, někdy s účinkem humorným (Balada rajská, Balada májová jsou tragédiemi jen žertem), naopak názvy Romance italská, Roman…

Více
  • 13. 5. 2023

Prométheovi bylo na opuštěné zemi smutno, a tak z hlíny a dešťové vody, které dávaly život rostlinám, vymodeloval člověka, kterému bohyně Athéna vdechla duši. Prométheus začal lidi učit stavět domy, zapřahat zvířata, léčit nemoci, stavět lodě, zpracovávat kovové rudy… . Zeus, nejvyšší z bohů, který sledoval Prométheovy lidi z posvátné hory Olympu, Prométheovi poručil, aby lidi donutil k uctívání bohů a přinášení obětí, sic je stihne jejich hněv. …

Více
  • 13. 5. 2023

Těžká hodina je dobou dozrání chlapce v muže, snílka v bojovníka. Chlapec smí stavět vzdušné zámky, muž „alespoň skutečnou hospodu u silnice / pro ušlé poutníky a pro poutnice“. / Ač obě sbírky nedělí ani rok a půl, je atmosféra nové knihy od základu odlišná. Mizí hravá básnivost i radostný, důvěřivý vztah k světu. Básníkův hlas zvážněl, je v něm smutek, bolest, soud i bojové odhodlání: „… svět musí být spravedlivý“ (Kázání na hoře). Vysvětlení na…

Více
  • 13. 5. 2023

Nic nesplete člověka tolik jako jméno vesnice. Třeba Hrdlořezy. Kdo se bojí do Hrdlořez kvůli hrdlu, bojí se zcela zbytečně, protože v Hrdlořezích, a to je statisticky dokázáno, hrdla se neřežou o nic víc než kde jinde. / Nebo nedaleko Konstantinových Lázní je vesnice Úterý. Přijďte tam ve středu a jste zase v Úterý. Šest dní v týdnu to jméno lže. / A zrovna tak lhalo jméno vesnice Dejvice, když ještě Dejvice byly vesnice, když z Dejvic do Prahy se cho…

Více
  • 13. 5. 2023

Daleko na severu Indie, nedaleko svahů Matky Světa porostlých hustými lesy, bylo kdysi malé království. Jeho král měl deset bílých slonů a velkou pokladnici, do které postupně nashromáždil obrovský poklad. Byly tu celé pytle zlatých a stříbrných peněz, na podlaze se třpytily diamanty, rubíny, safíry a topasy, na zlatých podstavcích stály zlaté sochy bohů, stěny pokrývaly drahocenné látky. / Král často proseděl v klenotnici celý den a sledoval, jak s…

Více
  • 13. 5. 2023

O ZÁLUDNOSTI ŽELEZNIC, O ÚTULNOSTI HOSPOD, O NÁMAZE PÁDLOVÁNÍ, O HRŮZÁCH NOČNÍ JÍZDY, PŘEDEVŠÍM PAK O SUMCOVĚ VÁŠNI A O CESTĚ OPOZDILÉ KÁNOE /   /       Tenkrát čekal Keny dva dny na loď a parta čekala dva dny na Kenyho. Třetího dne Keny prohlásil, že koho tu ještě v poledne zastihne, tomu udělá do lodi díru. Vyžádal si Sumce a láhev rumu. S těmito pomůckami partu hravě dohoní, jakmile odnese loď z nádraží. Ráno parta vyplula. /   /       Mávali, d…

Více
  • 13. 5. 2023

„Víme, kdo jsme a co být chceme,“ říkají obyvatelé Zářícího města pokaždé, když cítí, že jsou něčím uvedeni do rozpaků. Zářící město je staré nejméně tisíc let. Mohlo by být i starší, ale kdo to může dokázat? Stojí uprostřed pouště purpurového písku, pouště, která se rozprostírá od Jezera bez návratu k Řece bez ryb. Město je určeno asi pro šest set tisíc lidí. Současná populace čítá možná šest set lidí. Lidí, kteří vědí, kdo jsou. Vědí, co být ch…

Více
  • 13. 5. 2023

Na pár dní se zdálo, že se všechno vrátilo do normálních kolejí. Řítili jsme se kupředu ke Slepé uličce. Plnil jsem své všední povinnosti podle rozpisu, i když se mi některé z nich zdály nesmyslné. Většina. Stále ještě jsem nezískal pocit, že velím na Meči Orionu doopravdy, ne jen teoreticky. Přesto jsem poctivě dělal všechno, co jsem dělat měl. / O bludné matrici přede mnou nikdo nemluvil. Ve vzácných případech, kdy jsem na svých pochůzkách po lodi…

Více
  • 13. 5. 2023