Ukázky

Valili se tmavomodří brouci / kolem takové té zlaté hromádky. / Míjeli ji jako zámek z pohádky / rytíři, jen břichy už se dmoucí. / A z rozmaru si na ni volali: / páchni, ať víme, zdali táhneš s námi! / Ona však měla (jako prázdné chrámy / bez kadidla) svůj dech už zvětralý. / Chřadla a schla, až mezi podběly / v prach se rozpadla — a modré bubliny / deště pozvaly ji k sobě do hlíny. / A na tom místě vyrostl pak světlý, / křehký trs trávy, v kterém rozekvetly / fialky, aby voněly a vo…

Loupal jsem zuby hořký prut a kůry / do vody plival, na běžící pás / řeky — a voda zrcadlila nás / jak marně do skla bijící dvě můry. / Poodešla ode mne — a hned si bral / proud její stín a trhal od mého. / A hořká kůra plula u něho, / než ji proud strhl o mnoho vln dál. / Potom se ke mně vrátila a chtěla, / abychom vešli do řeky a těla / nechali v proutí na břehu jak šat. / Začali jsme se svlékat… Svlékáme se / dodneška. Marně. — Proud pod námi nese / jak hadí kůže dlouhé kůry z kl…

Ufo, ufo, ufoni přiletěli k Mimoni,snesli se k nám na zahradu pod velikou jabloní. / Je to vážně k nevíře – vyskákali z talíře a hned se mě vyptávali,co jsem vlastně za zvíře. / Já jsem člověk, živý tvor,přednáším jak profesor,nejmoudřejší ze všech tvorů,vládce země, vod i hor… / Řehtali se velice:Jste jen pyšné opice! Máme pro vás připravenou rezervaci v Africe! / Světovláda člověčí zeměkouli nesvědčí,experiment Člověk končí,ohrožoval bezpečí! / A mě hrůzou po…

Nebijte svou matku, velectěná dítka,když vám při vaření šlápne na medvídka. / Ani nestřílejte, když jste zrovna v ráži,svého otce kvůli nízké apanáži. / Apanáž se zvýší, medvídek se spraví,můžete být rádi, že jsou oba zdraví. / Maminka je hodná, tatínek je čtverák,sežene vám prachy na váš koks a herák. / Když jim dáte šanci, pak se rádi činí,prokážou vám ještě mnohá dobrodiní. / Velectěná dítka, přemýšlejte trochu:kdo vás bude živit, až vyjdete z lochu? / Česká čt…

Za dveřmi čeká celý svět, / svět ztrát a nálezů, svět věčných vart a štací. / Dítě se učí odcházet / a dospělý se celý život vrací. / V dětství jsme všichni byli žháři. / Milenci, hořte zvesela! / Tristanům zbude oheň v tváři / a v srdci trocha popela. / Záleží hlavně na tuze, / jestli text dojme nebo raní. / Tvrdá nám škrtá iluze / a měkká píše něžná psaní. / Zatímco nám v sklenkách taje led, / zatímco my oba s klidnou tváří / hrajeme svůj ping-pong bezvýznamných vět, / naše kabáty se na v…

Bůh stvořil člověka a zálibně si ho prohlížel. Vtom se objevil ďábel, odkašlal si a pochvalně pronesl: / „Roztomilý majstrštyk, Hospodine. Ale něco mu přece jenom chybí. Bloumá od ničeho k ničemu, nic ho nenadchne, nic ho nevzruší… Probuď v člověku touhu, pak bude dokonalý!“ / „Ano, touhu,“ zaradoval se Bůh, „aby mohl toužit po kráse, po lásce, po pravdě a spravedlnosti…“ / A Bůh v člověku pr…

Usměvavý strýček Jean,to je pravý Pařížan.S růží v klopě, plný žáruprochází se po bulváru,smeká klobouk a má knírJako chrabrý mušketýr. / Elegantní strýček Jean,to je velký bonviván.Každý večer zpívá světuv nejslavnějším kabaretu.Pod pařížskou oblohousvět mu leží u nohou. / Strýček Jean je idol dam,chtějí od něj autogram.Každé z nich se podepíšena kolínko – občas výše.Ať má pořád v očích žár –Paříži, au revoir!

Jeden sedlák měl tři syny,nebáli se žádné dřiny.„Kubo, dojdi pro kládu!“Kuba kývl: „Tak já jdu.“Šlapal, šlapal, přišel k lesu:„Já tu kládu neunesu!“Posadil se, vzdychl: „Ech,co mám dělat? Je to pech!“ / Kuba nejde… Co se děje?Zavolali pro Matěje.„Matěji, běž pro kládu!“Matěj kývl: „Tak já jdu.“Šlapal, šlapal, přišel k lesu:„Já ji taky neunesu!“Posadil se, vzdychl: „Ech…“Kuba dodal: „Je to pech!“ / Matěj nejde… To je doba –ztratili …