Ukázky

Na nebi se kupily těžké temné mraky. A zatímco se slečna Murgatroydová bezradně dívala za odjíždějícím vozem, začaly padat první vydatné kapky. / Rychle obrátila pozornost k prádelní šňůře, na kterou si před několika hodinami pověsila nějaké halenky a pár kousků vlněného prádla. / „To je opravdu zvláštní,“ mumlala si ještě zamyšleně pod nos a pak si povzdychla: „Ach bože, proč to nikdy nesundám včas, vždyť už to bylo úplně suché…“ / Jak tak marně bojov…

„Byl to pro mne strašlivý šok, pane inspektore, to si jistě umíte představit.“ / „Zajisté, pane Fortescue,“ řekl inspektor Neele. / „Mohu říct jen tolik, že otec byl naprosto zdráv, když jsem předevčírem odjížděl z domu. K té otravě jídlem – nebo co to vlastně bylo – muselo dojít velice náhle, že?“ / „Ano, přišlo to velice náhle. Nebyla to však otrava jídlem, pane Fortescue.“ / Percival vytřeštil oči a zatvářil se užasle. / „Ne? Tak proto tedy -“ zarazil se. / / „Ta…

O čtrnáct dní později vedl Bland dlouhý a neuspokojivý rozhovor s policejním velitelem hrabství. Major Merrall měl divoké rozcuchané obočí a vypadal trochu jako navztekaný teriér. Ale jeho lidé ho všichni měli rádi a respektovali jeho úsudek. „No tak,“ začal major Merrall, „co vlastně máme? Nic, čeho bychom se mohli chytit. Co ten De Sousa? S případem té skautky ho prostě nijak spojit nedokážeme. Kdyby se bylo našlo…

„Ona nevypadá jako šílenec,“ přemítala Pentlička. „To je na tom to nejstrašnější. Nevypadá, protože ve svých vlastních očích je úplně normální. Ona se považuje za úplně normální, rozumnou lidskou bytost – to si myslí! – Ach Tommy, Tommy, co jsem to zase provedla.“ / Zachvátila ji závrať a skleslost. Její svaly ochably – někde se ozval silný praskot skla. To ji uvrhlo do tmy a bezvědomí. / „Konečně začínáte přicházet k sobě. Napijte se, paní Be… / P…

Proč? No ano, proč? Bylo mou ctižádostí vymyslet vražednou záhadu, kterou nikdo nebude schopen rozřešit. Avšak žádný umělec, to si teď uvědomuji, se nemůže spokojit jen a jen s tím, že vytvořil umělecké dílo. Každý přirozeně touží po uznání, to je nepopíratelná skutečnost. A já mám, k tomu se pokorně přiznávám, ubohoučké, přirozené lidské přání, aby se aspoň někdo dozvěděl, jak jsem byl chytrý… / Z toho všeho je zřejmé, že se domnívám, …

Alix si úlevně vydechla. Nicméně do výstřižků stejně nakoukla, zvědavá, co může Geralda natolik zajímat, že si dal práci uchovávat to v téhle zaprášené roličce. Skoro všechno to byly americké noviny, staré tak asi sedm let, a pojednávaly o notorickém bigamistovi a podvodníkovi Charlesi Lemaitrem. Lemaitre byl rovněž podezřelý, že svoje dámské oběti zprovodil ze světa. Pod podlahou jednoho z domů, které si pronajal, byla nalezena kostra a o většin…

Přejděme raději co nejrychleji utrpení následujících čtyř hodin, během nichž se o Paličku pokoušely co chvíli křeče. Odhadovala, že zasedání – pokud k nějakému zasedání vůbec dojde – se bude konat v době, kdy je klub plný hostů, čili někdy mezi půlnocí a dvěma hodinama ráno. / Právě když měla pocit, že už musí být nejmíň šest hodin ráno, dolehl k jejímu sluchu vítaný zvuk odemykaných dveří. / Vzápětí se v místnosti rozsvítilo elektrické světlo. …

„Obvinit je možné jednoho každého z vás. Začneme, pane Georgi Lee, s obviněním proti vám. Vy jste otce neměl rád! Vycházel jste s ním jen kvůli penězům. V den své smrti pohrozil, že vám zkrátí apanáž. Věděl jste, že po jeho smrti zřejmě zdědíte dosti značnou sumu. To je váš motiv. Po večeři jste šel, jak vy říkáte, telefonovat. Opravdu jste telefonoval – ale hovor trval jen pět minut. Poté jste snadno mohl… / „Avšak,“ pokračoval Poirot po k…

Slečna Marplová se vyšplhala po schodech a zaklepala na dveře ložnice paní Serrocoldové. / „Mohu vstoupit, Carrie-Louiso?“ / „Samozřejmě, drahoušku.“ / Carrie-Louisa seděla u toalety a kartáčovala si své stříbrné vlasy. Obrátila se. / „Je to policie? Budu hotova za pár minut.“ / „Cítíš se dobře?“ / „Ale samozřejmě. Jolly mne donutila snídat v posteli a Gina přišla do pokoje po špičkách, asi aby nerušila mé umírání. Lidé si neuvědomují, že tragédi… / „No – ano,…

Když Deirdre Hendersonová připustila, že byla na scéně zločinu, pojal nápad zastrčit fotografii do jejích věcí. Pokoušel se o to pomocí žebříku, který nechal zahradník stát opřený o zeď. Avšak paní Wetherbyová byla nervózní a trvala na tom, aby všechna okna byla stále pevně zavřená, a tak se Robinovi záměr nepodařil. Vrátil se přímo sem a strčil fotografii do zásuvky, kterou jsem já, naneštěstí pro ně…