Vydali se s podivným skřetem na cestu, přestože se třásli hrůzou a slzy se jim koulely po tvářích. Procházeli tajnými soutěskami, postupovali spletitými zkratkami stále hlouběji a hlouběji do nitra kamenného království. Konečně vešli do sluje, do jedné z mnoha zavrtaných ve skále. / Tehdy začal šaman s výukou chlapce pro roli následníka trůnu. Vyjevil mu mnohá tajemství, ale nenaučil ho ovládat hlasy duchů, vrhat oheň natažením prstu a… / A prá…

Více
  • 8. 2. 2024

Doktor Stander sjel na prašný okraj, dvanáctiválec zaparkoval pod korunami stromů a pomalu kráčel zpět. / Věděl, že nemusí spěchat. Řidiči z dvojice těch plouživých vehiklů už tam byli. Právě se snažili jeden druhého o čemsi přesvědčit, ale vzrušení z takového zážitku i úleva z vlastního úniku před jakoukoliv škodou jim v dohodě překážely. / „Jsem lékař,“ představil se Dan. Oba ihned ustoupili v uctivém respektu. / „Ten blázen ale doktora nepotřebuje!…

Více
  • 8. 2. 2024

V klínu těch nejhustších temnot se vytvořila společnost nových bytostí, které se navzájem znají, aniž se kdy viděly, které si rozumějí, aniž si kdy co vysvětlily, které si slouží, aniž by byly přáteli… Tato společnost převzala od jezuitů zásadu slepé poslušnosti od zednářů důkazy a vnější ceremonie, od templářů představy o podzemí a neuvěřitelnou odvahu… Učinil snad hrabě Saint-Germain něco jiné… /   / (Marquis de Luchet, Essai sur la secre…

Více
  • 8. 2. 2024

Ještě-liž nyní toho nevidíme, že pravý Čech, by pak dobrýž muž byl, neumí-li cizích jazykův, za nic vážen není? Mnohý cizozemec sedě mezi námi dvaceti, třidceti a více let a neuměje třeba slova česky, nic se za to nestydí. Odkud to jde, že cizí národové jazyk náš tak sobě zlehčili? Vidí Čechy, an ho sami sobě málo váží, a protož myslí, že ho nepotřebují. / Ale snad příčina té potupy na díle z toho pošla, že málo jest kněh v jazyku českém vůbec vydan…

Více
  • 13. 5. 2023

Pozdvihla se v Římě obec proti pánům radním, protože se obec domnívala, kterak je páni a bohatí příliš ztěžují a sužují. A protož nemohouce toho děle snášeti, vytáhli ven z města u velikém množství a položili se na jednom vrchu, kterýž Svatou horou nazvali, vzali své zbroje s sebou i jiné potřeby, nejinak než jako by chtěli polem ležeti a s nepřátely se potýkati. I byl k nim od pánů k jednání míru a pokoje vyslán nějaký Menenius Agrippa. Ten zase…

Více
  • 13. 5. 2023

Krásně bylo v Lešetíně: / Vesnička ta prostomilá / jak robátko v matky klíně, / utajena světu, snila / ve hvozdnatém údolí. / Vížkou rděl se nad dědinou / kostel mezi topoly, / a kol něho v zeleň stinnou / třešní, jabloní a hruší / tísnila se chatek tlupa / jako slípky, když je vzruší / na blankytu přelet supa. / Měly štíty z prken sbité, / výstupky v nich kruhovité / jako kazatelen krovy, – / s holubičkou mnohdy také. / Koberec tkal sametový / v pěkné barvě všelijaké, / do zelena, ruda, hněda, / mech …

Více
  • 13. 5. 2023

Hromu rachotem a vichru letem / vozy Husitů se valí světem, / vojínů v nich tváře opálené, / žen i dívek prsy rozhalené; / uprostřed tam kalich zlatoskvoucí / bledý kněz hle! tyčí ku nebesku – / uhánějí jako orkán řvoucí / za lomozu zbraní, bubnů vřesku. / Kmet je vede. Vlas mu bělí stáří, / z obrví však jarý oheň září. / Jako dóm, kdy již již v prach se boří, / však v něm dosud věčná lampa hoří. / Na čele mu šišák bleskem hraje, / na hrudi se třpytí šupin řada, / po pleci mu jako prapor…

Více
  • 13. 5. 2023

Tam, kde splývá Východ se Západem, leží mizivě malá země Kanaan. A země na jihu, prastarý Mizraim, vyplazuje jazyk, olizuje toto rozmezí. Tam, kde se setkávají cesty Východu s cestami Západu, leží město Jeruzalém, hrad Sión. A když židé při západu a východu slunce vyznávají Boha izraelského, jediného, nadskutečného, Jahveho, stojí s nohama pevně přitisknutýma k sobě a hledí k městu Jeruzalému, k hradu Siónu, židé na západě hledí k východu, židé n…

Více
  • 13. 5. 2023

Manfred Proell předložil článek Vůdci. Tomu se líbil. ”Není to špatné,” řekl. ”Taková mračna visí nad hlavami plutokratů jako Damoklův meč.” ”Odpusť Adolfe,” řekl Proell, potlačuje mírnou podrážděnost, ”neobtěžoval bych tě tímto článkem, kdyby mi šlo jen o to, abys mi vyjádřil své pocity. Pochop prosím, že tento článek znamená politickou aféru.” ”Shledávám,” řekl Hitler umíněně, ”že takový Damoklův meč bude dělat plutokratům jen dobře.” ”Dělá ji…

Více
  • 13. 5. 2023

Tehdy se na Západě žilo daleko veseleji, líp, daleko líp než teď, to vám povídám, a tak tomu můžete věřit! Indiánů se tu prohánělo mnohem víc než dneska a člověk musel mít oči otevřené, když se nechtěl večer uložit ke spánku a ráno se probudit bez skalpu v nebi. Ale tak hrozné to zase nebylo, protože čtyři nebo víc Indiánů si člověk dokáže udržet od těla. Vedle nich se tu však potloukala také všelijaká bílá sebranka a tih…

Více
  • 13. 5. 2023

Za ními bylo as dvanáct jezdců po městsku oblečených, přílbice a náprsníky měli z blýskavého ocele. Všickni drželi meče vytasené, které však při spatření Stivína do pošev vráželi. Uprostřed nich vynikaly dvě vysoké postavy, jež mezi ostatními na první pohled znamenitě se dělíce, pozornost budily. První, na krásném broni, byl asi třicetiletý, štíhlý; kaštanové, dlouhé, dolem zakroužené vlasy padaly kolem vysokého čela, které, spolu s ními, červená…

Více
  • 13. 5. 2023

V jedné vesnici byla stará děvečka, jménem Káča. Měla chaloupku, zahradu a k tomu ještě pár zlatých peněz, ale kdyby byla celá v zlatě seděla, nebyl by si ji ani ten nejchudší chasník vzal, protože byla jako čert zlá a hubatá. / Měla starou matku, a leckdy posluhu potřebovala, ale kdyby byl mohl někoho krejcar spasit a ona dukáty platila, nebyl by jí toho nejmenšího udělal, protože se hned pro každé slovo soudila a vadila, až to bylo na deset honů s…

Více
  • 13. 5. 2023

Zatím velbloudi pádili jako uragán po písku, třpytícím se v měsíčním světle. Nastala hluboká noc. Rudý měsíc, zpočátku velký jako kolo od vozu, zbledl a vystoupil vysoko. Vzdálená pouštní návrší se pokryla mušelínovým stříbrným oparem, který je nezahaloval docela, ale proměnil je v jakési světelné přeludy. Chvílemi se za skalami, porůznu rozsetými, ozývalo žalostné vytí šakalů. / Zase uplynula hodina. Staš objal Nelu rukou a podpíral ji, aby tak zmí…

Více
  • 13. 5. 2023

„Sloužit ne nynějšímu státu, ale vlasti. Vlast je to, co vytvořilo nás všechny. Stojí výš, výš než všechny pomíjivé ústavy. Ať nyní mnohotvárný život Ruska přebývá v jakémkoli nalomení, máme ještě čas uhájit se a být hodni své nesmazatelné jedenáctisetleté minulosti. Ta je majetkem desítek generací před námi i po nás. Přece se nestaneme tou, která by je všechny zradila.“ / Jistě si asi, byť ne mnozí, vzpomínáte, jak před nedlouhou dobou někteří naši…

Více
  • 13. 5. 2023

Pokud se dá dnes zjistit, Andrej Andrejevič Vlasov nedokončil pro revoluci kněžský seminář v Nižním Novgorodu, byl v roce 1919 odveden do Rudé armády a bojoval jako řadový voják. V bojích proti Děnikinovi a Wrangelovi na jižní frontě povýšil na velitele čety a pak roty. Ve dvacátých letech absolvoval kursy Vystrel, v roce 1930 se stal členem VKS(b) a v roce 1936, už v hodnosti velitele pluku, byl poslán jako vojenský poradce do Číny. Zřejmě nebyl…

Více
  • 13. 5. 2023