Ukázky

Máš po sněžence bledou pleť, / však ústa po růži ti voní. / Jsou slova lásky monotónní, / co počít si mám s nimi teď. / když čekám na tvou odpověď / a zmaten pospíchám si pro ni? / Máš po sněžence bledou pleť, / však ústa po růži ti voní. / Jen nakonec mě nepodveď, / a strach, který ti oči cloní, / ať zmizí rychle, prosím, hleď, / jako ten sníh, co padal loni. / Máš po sněžence bledou pleť, / však ústa po růži ti voní. / Měl jsem ji na památku, / kdos drahý mi ji dal; / pak hrst růžových plátk…

Za sto let možná děti našich dětí / svým dětem budou teskně vyprávěti / o šedém ránu čtrnáctého září, / navěky označeném v kalendáři. / To kalné ráno, to si pamatuj, / mé dítě. / Až ze všech nás budou jenom stíny / či prach, jejž čas bude klást na hodiny / života příštích, v ranním šeru / chvíle se ozve bez úderu. / To kalné ráno, to si pamatuj, / mé dítě. / Tu chvíli před půl čtvrtou ranní, / ten okamžik a konec umírání, / když smrt se dotkla vrásek čela / a ranní mlhou odcházela. / To kalné …

Dejte mi, chlapci, trochu hlíny, / chtěl bych si s vámi stavět hráz / a nedívat se na hodiny / a neslyšet, jak míjí čas. / A brouzdati se chladnou strouhou, / vždyť ruce, nohy nezebou. / A život, cestu krásnou, dlouhou, / teprve míti před sebou.

Noc, věčné mraveniště hvězd, / a co ještě? / V nazelenalém přítmí altánku / líbali se šťastní milenci. / Rty stokrát zulíbané / šeptaly stokrát zulíbaným rtům / hořící slova / a ta svítila na cestu krvi / spěchající do končin vášně. / Jako dvěma dýkami / probodávali si jazyky navzájem / pootevřená ústa. / A večernicí byla tehdy Venuše. / Když korálový hrot / jednoho ze dvou oblých vrcholků / spanilé umíněnosti / napsal mi při tanci na kabát / pár znaků Morseovy abecedy, / nemusilo to ještě nic zname…

Především hudbu! V poesii / dej přednost všemu lichému / bez tíhy, nestrojenému, / rozptylné, vzdušné melodii! / Vol slova nečekaná, až / matoucí smyslem: jak je milý / zpěv, kde se mlhy zasnoubily / s tím jádrem, o němž zpívat máš. / Toť krásné oko pod závojem, / polední slunce s chvěním duh, / podzimní nebe, chladný vzduch, / v němž blýská se to hvězdným rojem. / My chceme básnit odstínem, / nikoli barvou. V odstínu je, / co lesní rohy zasnubuje / jen flétnám a snu zas jen sen. / Pointa báse…

Především hudbu! V poezii / dej přednost všemu lichému, / bez tíhy, nestrojenému, / rozptylné, vzdušné melodii! / Vol slova nečekaná, až / matoucí smyslem: jak je milý / zpěv, kde se mlhy zasnoubily / s tím jádrem, o němž zpívat máš. / Toť krásné oko pod závojem, / polední slunce s chvěním duh, / podzimní nebe, chladný vzduch, / v němž blýská se to hvězdným rojem. / My chceme básnit odstínem, / nikoli barvou. V odstínu je, / co lesní rohy zasnubuje / jen flétnám a snu zas jen sen. / Pointa bás…

Tout enfant, j’allais ręvant Ko-Hinnor, / Somptuosité persane et papale, / Héliogabale et Sardanapale ! / Mon désir créait sous des toits en or, / Parmi les parfums, au son des musiques, / Des harems sans fin, paradis physiques ! / Aujourd’hui, plus calme et non moins ardent, / Mais sachant la vie et qu’il faut qu’on plie, / J’ai dű refréner ma belle folie, / Sans me résigner par trop cependant. / Soit ! le grandiose échappe ŕ ma dent, / Mais, fi de l’aimable et fi de la lie! / Et …

Sám sklon a ston, / svých viol tón / podzim roní, / a duši mou / rve touhou mdlou, / monotonní. / Skláním se níž / a blednu, když / chvíle zazní. / Vzpomenuv dnů, / propadlých snu, / pláču v bázni. / A odcházím / ve vichru zim, / který svistem / žene mne z chvil, / jako bych byl / suchým listem. / Ó podzime, / tak dlouze tvé / housle lkají, / mou duši tou / hrou unylou / utýrají. / Dýchaje tíž, / zesinám, když / orloj slyším, / vše je to tam, / ten žal, co mám, / neutiším. / I odcházím / povětřím zlým, / jehož svistem / jsem hnán sem tam / jak by…