Ukázky

A prošel vším. Znal všechny světa díly. / Znal pyšná města, pouští němý kout. / Výš zlezl hor, jež nedostupny byly. / Přes všechna moře vedla jeho pout. / A prošel vším. A poznal všechny vášně. / Znal opojení a znal jeho rmut. / A prošed vším, vším unaven byl strašně. / Tak pravdu znal, že byla jako blud. / Procházel světy. Vlekl jako břímě / své miliardy, o nichž blouznil svět. / On tropy šel a kráčel jako v zimě. / Tak krásu znal, že byla jako led. / Být něčím zchvácen! Úzkostí č…

Jdou udušené sny, zkrocené záchvaty; / jdou lesklé vidiny, jež nikdy nejaty… / A bledé tolik jsou, jak mor by na ně dých, / jak dole mrtvoly v jezerech zelených. / Tam na dně hnijí teď – a zhyzděná jich líc… / My mnoho cítili a neřekli jsme nic. / Až bude smutno nám, tam k jezeru jen pojď, / my tiše sedneme a odvážeme loď. / (A divno bude nám po vodách těchto plout!) / Pochodně dohasly, a nelze dohlédnout / jen v svitu měsíce, jenž čistý, nejatý, / na lesklé vidiny, zkrocené…

Tvrdá matka byla jsem tobě. / Těžce chléb jísti dala. / Nehýčkala jsem robě, / muže jsem zraňovala. / Když prohlédly poprvé tvé oči vyjevené, / smutný se obzor před tebou šířil. / Mluvila jsem o ráně zasazené, / kterou čas neusmířil. / Na nás oba padal těžký stín. / Matka tvrdá byla jsem, ty tvrdý syn. / Nepozdvihl jsi pro mne rámě. / S láskou jsi nepomyslil na mě. / Když vítr zahučel, zapraštěl mráz, / neslyšel jsi můj hlas. / A já přec mluvila, vidouc tvou psotu, / bídu, jež věčně tě štve…

Plynuly chvíle v moře času. / Podivný večer: žel a žel. / Dnes ani u jednoho hlasu / jsem přízvuk něhy neslyšel. / Ni jeden úsměv. V pláni kdesi / klekání dlouze naříká. / Dráždivým steskem šumí lesy / a vše je drsná tragika. / Já cítím v srdci záchvěv zimy, / mráz tuším, který zazebe. / Věci a lidé říkají mi: / My žalujeme. Na tebe! / A naslouchám teď s mrazným klidem, / jak hlad ten splývá s klekáním. / Já odpovídám věcem, lidem: / Je dobře. Vždyť se nebráním. / Šli němě ptáci v hnízda svoje…

Ne, nenávist to není mdlá a líná, / jež utiší se pohříchu. / Nebudu říkat slova Markétčina: / „Jde hrůza z tebe Jindřichu.“ / Nebudu, nechci marně napodobit / na měsíc štěkající psy. / Pro postrach dětí nechci z tebe robit / příšeru z Apokalypsy. / Nač zbytečný klam a nač fikcí přepych? / Kdo bude mluvit o soudci? / Ne tak. Já půjdu, třeba v množství slepých, / sok hrdý a sok vidoucí. / Tvou velkost měřím, tvoje nebezpečí, / expansi tvoji do šíra, / tvou schopnost ničit. Budiž sebe větší…

Otče náš jenž spíš na nebesích / obrať se v rakvi své / než svět se změní / V řiť grázlovství ponořena / je vůle tvá / prd platná v nebi / jako na zemi / V chlév náš zdejší dej se vést / alespoň třikrát denně / a odpusť nám skopičiny / neboť i my odpouštíme / všivárny hříšníkům / A neuveď nás v podroušení / příliš často ve všední dny / ale zabav nás / pomocí chleba a her / a měn

Svět je báječné místo / k narození / jestli vám nevadí / že štěstí vždycky není / tak velký požitek / jestli vám nevadí že si tu a tam / šeredně spálíte prsty / zrovna když je všechno tak prima / to víte ani na nebesích / nezpívají / po celý čas / Svět je báječné místo / k narození / jestli vám nevadí že někteří lidé umírají / po celý čas / nebo snad mají jen hlad / čas od času / což se dá celkem snést / pokud to nejste zrovna vy / Ó svět je báječné místo / k narození / jestli vám příliš nevadí / pár měknoucích…

Koně koně divocí koně na úsvitě / jako na akvarelu Bena Shahna / žijí na horské louce / v horách na daleké mese / vidíš jak pádí tryskem / vidíš jak odfrkávají / slyšíš zdaleka jejich hromový dusot / slyšíš to malé / hromobití malých kopyt / zní vytrvale / jako když dřevěná kladiva v dálce / buší na buben / Slunce chrčí & / vyhazuje jejich stíny / z noci / Čtu si tu Apollinaira / a sedím s nohama křížem / na spacím pytli & na ponču / ve stínu obrovského kopce / dřív než jej slunce setře / Probudil jsem se…

Počali mě v létě devatenáct set osmnáct / (nebo to bylo v třicátém osmém) / kdy ta či ona válka byla v plném proudu / což nezabránilo dvěma lidem / aby se ten rok v Ossiningu nemilovali / Rád myslím na říční břeh ve slunci / na piknik u Hudsonu / jako na obraze od některého z malířů Hudsonské školy / nebo snad výš na Medvědí hoře / když si vyjeli starou Hudsonskou paroplavební linkou / na výletním parníčku s lopatkovým kolem / (to lopatkové kolo jsem si možná přidal – / Hudson byl …