V soumraku neznámého světla uzřel jsem Město. A slunce, / zbledlé a zbavené záře, viselo nad ním, / nic více než hvězda uprostřed hvězd. / Tisíce věží vyrostlo k oblakům a věže zbořené dávno / se zdvihaly stíny. Nesčetné davy se valily k bránám a z bran, / k neznámým slavnostem zvonily hudby, průvody kajících táhly, / vojska se vracela z bojišť, v železech kráčeli vězni, / a stíny, jež vystouply z hrobů, bloudily uprostřed davů / a hlas jejich mísil se do hlasu živých a…

Více
  • 13. 5. 2023

Viděli jsme zástupy nesčíslné. Ponurou majestátností věcí / kráčeli smutni. Cizí byly si duše, jak by každá z jiného světa / po tajemném ztroskotání zachránila zem. / I snily o svých ztrátách. / O samotách uprostřed magických lesů, nad nimiž slunce / podobno ptáku se zlatými křídly nekonečnými brázdilo éter; / celým vesmírem letěla jeho píseň o slávě a života harmonického, / o zázracích tvůrčího jitra v zahradách země a podmořských nížin, / v modrých prériích vzduchu a …

Více
  • 13. 5. 2023

Atomová válka byla tehdy pořád ještě novým pojmem. Jako ze všeho nového a / děsivého, šel z ní přirozeně strach. Dokonce panika. U nás, i kdekoli v Evropě a / v Americe. Děti v mateřské školce se na ni denně připravovaly. Vykládaly se jim, / částečně v jejich zájmu a částečně z blbosti, hrůzostrašné věci. Některé tří- až / pětileté deti prosily rodiče, aby se s nimi odstěhovali někam, kde není nebe, / protože z nebe padají jenom bomby. / … a důstojně pochodovat …

Více
  • 13. 5. 2023

Seděl jsem v kině na detektivce / a co chvíli jsem si přímo s bolestí připomínal / že až to skončí budu zas muset jít domů / a to dokonce za tmy – den je zase v háji / Ale když jsem vyšel / přece jen ještě mě přivítal soumrak / Nad střechami viselo šedivě modré nebe / odspodu ozařované oranžovou a bledě rudou / Šel jsem až na Jiřák nespouštěje z něj oči / Rychle se stmívalo / Uvědomil jsem si / že vlastně jen a jen pro pár takovýchhle chvil / jsem byl živ / Ostatního mě nic nezajímalo

Více
  • 13. 5. 2023

Ó, vesno s rosou v kadeřích, jež v svět / zříš jasným okem jitra, andělský svůj zrak / teď obrať již v náš ostrov západní, / jež plným sborem vítá příchod tvůj! / Vrch vrchu hlásá to, a každý dol / je slyší, touhou vzhlíží každý zrak / k tvým praporcům: ó, vystup již, / svou nohou posvátnou v náš kraj již vstup! / Přijď přes východní hory – vonný šat / dej zlíbat našim větrům, dechni v nás / svým jitrem, večerem, skrop perlami / zem naši, láskou k tobě nyjící. / Ach, svými prsty k…

Více
  • 13. 5. 2023

V čas setí se uč, o žních vyučuj, v zimě užívej. / Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých. / Cesta krajnosti vede do paláce moudrostí. / Opatrnost je bohatá, ošklivá stará panna, / o niž uchází se Neschopnost. / Kdo touží, ale nejedná plodí mor. / Rozříznuti červ opouští pluhu. / Vhoď do řeky toho, kdo má rád vodu. / Hlupák nevidí tentýž strom, jako moudrý. / Člověk, jehož tvář nevyzařuje světlo, / se nikdy nestane hvězdou. / Věčnost je zamilována do plodů času. / Včela nemá čas na…

Více
  • 13. 5. 2023

Snila jsem sen – co to znamená? / Byla jsem přece princezna / a andělíček při mě stál! / Plakala jsem ve dne v noci, / on utíral mi oči. / Plakala jsem v noci ve dne, / neřekla mu, kterak je mě. / Rozpřáh křídla, uletěl, / den už červánky se rděl. / Slzy jako hrách, i všechen strach – / kolem nich se krunýř stáh. / Andělíček se mi vrátil / mám svůj krunýř, jen čas tratí. / Mládí přece je to tam, / když už hlavu šedou mám. / Zem hlavu pozvedá / z příšerné a pusté tmy. / Ze světla / zbyla tma! / Ze zoufa…

Více
  • 13. 5. 2023

(…) / Ale teď slyším jako když v parku navečer hvízdají kosi / pozor to nejsou šípy jsou to pušky / a děla jež konají polní práci / kam dopadnou granáty tam vyrostou zelené palmy / je vidět pod nimi plazí se negři / ty jejich zuby hned hasnou hned zase svítí / na dlouhý nůž / a na jejich ruce zbrocené krví jež potom schne a černá / Jsme jiní lidé válka nás křtila znova / dala ti nové zvučnější jméno / jsi básník Smrti vrhač nádherných min / už mizí válečná loď jako na moři západ …

Více
  • 13. 5. 2023

Tyčinky v tichých i bílých liliích / ve světlezeleném světle zeleně / Lolo Lolo / tma padá na jantar jak zlatá harfa v barvách sálá / žluť smutku purpur strun / jdou loukou tmou

Více
  • 13. 5. 2023

Z generace meziválečných avantgardistů vždy jaksi vyčníval autor, který sice vzal poetistické a později surrealistické ideály svých souputníků za své, ale který se raději uchyloval k soukromému prožitku než k hlasitým proklamacím. Konstantin Biebl. Jako by se vedle bouřliváckého Nezvala, úderně ideologického Teiga, k sobě i k jiným nekompromisního Štyrského a mezi mnohými dalšími ztrácel. Nenápadný mladý muž s jemnou, takřka chlapeckou tváří, kte…

Více
  • 13. 5. 2023

Vždycky jsem pušku pozorně sňal / ale nikdy tak tiše / aby jeden hrob neprocit v Polsku / Nějaký chlad táhne po válce ze všeho železa / vojáčku ty který máš malárii / mluv jak nás mrazila karabina / nebo kříž polního kuráta / Studila i železná klika po návratu / doma u dveří / Vzít pušku znamená radostnou událost za kamny / Můj pes / už třetí z dynastie ušlechtilých Emírů / zívá a vstává / Jednou též zahyne postřelen v cizím revíru / běhával po svých / domů zkusí to po krvi / O třech se ještě …

Více
  • 13. 5. 2023

Biebl vytváří obrazy z tropického pásma na základě cesty na Cejlon, Sumatru a Jávu. Básnická hra s významnou i zvukovou stránkou slova je kombinovaná s asociacemi na přetrvávající zoufalství člověka z války. / Konstantina Biebla, jenž tvořil ve stejné době jako například Seifert nebo Nezval, řadíme do českého poetismu. / Kniha především líčí autorovo okouzlení krásami rozlehlého světa. / Obsah / Sbírka se skládá…

Více
  • 13. 5. 2023

Jsme slabí, malí — Dosti těchto řečí! / Jen kdo tak zoufá, sláb a malý jest. / Oč byla Hellas, byla Roma větší, / než skrání nesmrtnou se dotkla hvězd? / Jak směšné byly našich předků cepy, / když celý svět se zdvihl proti nim, / a hle, svět celý zdrtil vůdce slepý / a Táboru se klonil věčný Řím. / Jen v srdce zápal, chrabrost bohatýrů, / a budem vojskem netušených sil! / Sláb jenom ten, kdo ztratil v sebe víru, / a malým ten, kdo zná jen malý cíl. / Nevěřme nikomu na světě š…

Více
  • 13. 5. 2023

was a truly amazing man / he pretended to be / rich / even though we lived on beans and mush and weenies / when we sat down to eat, he said, / „not everybody can eat like this.“ / and because he wanted to be rich or because he actually / thought he was rich / he always voted Republican / and he voted for Hoover against Roosevelt / and he lost / and then he voted for Alf Landon against Roosevelt / and he lost again / saying, „I don’t know what this world is coming to, / now we’ve got that…

Více
  • 13. 5. 2023

Ale nikam to nevede, a / ani to nikam vést nemá. Byl jsem ze tří čtvrtin mrtvý. Zapnul jsem si televizi. / Byla tam reklama. CÍTÍTE SE OPUŠTĚNÍ? SKLÍČENÍ? HLAVY VZHŮRU. ZAVOLEJTE JEDNÉ / Z NAŠICH KRÁSNÝCH DÍVEK. PŘEJÍ SI S VÁMI MLUVIT. ZAPLAŤTE KREDITNÍ KARTOU. VOLEJTE / KITTY NEBO FRANCI NEBO BIANCE. TEL: 800-269-9667. Pak se ty holky ukazovaly. Kitty / vypadala nejlíp. Dal jsem si hlt skotské a vytočil číslo. / „Haló.“ Ozval se mužský hlas. Zněl hrozivě. / „Kitty, …

Více
  • 13. 5. 2023