Pulchra – Příběh o krásné planetě

Josef Škvorecký

55 

Elektronická kniha: Josef Škvorecký – Pulchra – Příběh o krásné planetě (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: skvorecky27 Kategorie:

Popis

E-kniha Josef Škvorecký: Pulchra – Příběh o krásné planetě

Anotace

O autorovi

Josef Škvorecký

[27.9.1924-3.1.2012] Josef Škvorecký, český spisovatel, překladatel a vydavatel (po roce 1968) české a slovenské exilové prózy v kanadském Torontu, přichází na svět 27. září roku 1924 v Náchodě v rodině bankovního úředníka. V mládí Škvorecký studuje na gymnáziu v rodném Náchodě (maturuje v roce 1943), po maturitě je pak pracovně nasazen jako pomocný dělník. Po skončení druhé světové války Josef...

Josef Škvorecký: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Pulchra – Příběh o krásné planetě“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

VI.
Výprava na Menší Měsíc

U snídaně mi řekl Bill, že se dnes poletíme podívat na menší z obou satelitů Pulchry. Podivila jsem se, protože nám přece řekli, že raději než do astronautiky investovali do vývoje teleskopu na principu zkratky, a zeptala jsem se, jestli poletíme naším Templetonem. Bill pravil, že nás omylem špatně informoval. Loď, která nás tam dopraví, je pouze pro čtyři pasažéry a dvoučlennou posádku. Vlastně ji nepovažují za meziplanetární letadlo, protože její akční rádius stačí právě jen k oběma Měsícům a zpátky. Protože se tam vejde tak málo lidí, vybral náš kapitán mě a Gertu, a ostatní se na cestu vypraví ve skupinách po nás.

S námi poletí Bill a samozřejmě náš kapitán. Příjemné mi to nebylo. Nenáviděla jsem ho, ne proto, že mi dal košem, ale že mě svedl k tomu těžkému hříchu. A já se neměla komu vyzpovídat.

Ani v myšlenkách pro mne kapitán už nebyl Patrick.

Loď měla na přídi nápis VLAŠTOVKA. Byla maličká, ale stejně rychlá jako Templeton.

Na Zemi jsme měli meziplanetárních lodí víc. Druhá se jmenovala Gordon F. Manning, ta zmizela v Moorově konstelaci a s ní moje mamka i táta. Třetí, C. Blix van Haakon, se pár dnů před startem Templetona vrátila s nepořízenou ze spirální galaxie v souhvězdí Selena. Kdo byl Gordon F. Manning nebo van Haakon, jsem netušila, nevěděla jsem ani, po kom pojmenovali souhvězdí. Když se mě ráno Bill zeptal na J. B. Templetona, nevěděla jsem ani, kdo byl Templeton. Možná slavný výrobce podprsenek, pomyslela jsem si ze vzteku, že budeme mít na palubě našeho kapitána. Kdo byl J. B. Templeton, nevěděla ani Gerta, ani kapitán, a to už jsem se ušklíbla. Přede mnou si vždycky hrál na encyklopedický slovník. Strejček takovým říkal „Děda vševěda“, a to jsem taky neměla tušení, kdo byl ten děda. A zeptat se strejčka mě tenkrát nenapadlo.

Nevěděla jsem mnohem víc, než kdo je Děda Vševěda, J. B. Templeton, Manning nebo van Haakon. Z hlavy mi vypadlo, jen tak namátkou, jak se počítají odmocniny, všechny chemické vzorečky kromě H2O a bůhvíco ještě. Na to, že jsem měla doktorát z historie na slavné Miskatonické universitě, kde se pyšnili nejlepším ženským družstvem amerického fotbalu, zely mi ve znalostech povážlivé díry. Jenže stejně děraví byli všichni, co jsem je znala, studenti i profesoři.

* * *

Hodinu po startu už jsme letěli kolem Většího Měsíce, abychom ho prý viděli zblízka, a já si najednou vzpomněla. J. B. Templeton byl snad někdy v polovině třetího tisíciletí prezident Spojených států, jehož zavraždila milenka se svým novým milencem, když ji Templeton opustil kvůli jiné ženské. Co vykonal jinak, se mi z hlavy vykouřilo. Kdo byl J. B. Templeton, jsem proto Billovi radši nevysvětlila.

Na Větším Měsíci nebylo moc k vidění. Krátery po sopkách a jednotvárná šeď země bez rostlin.

„Kolik je na Pulchře sopek?“ zeptala se Gerta v křesle vedle mě. Bill se k nám otočil:

„Žádná.“

„Čím to? Tady jich musela být spousta.“

„Větší Měsíc byl původně planeta,“ řekl Bill.

„A Menší Měsíc?“

„Menší Měsíc…