Tankový prapor

Lekce z katolického náboženství

Po službě se rotný u velitele nehlásil. Táhlo ho to do Prahy, neboť na to poukazovala konstelace okolností: nadporučík Pinkas trávil (toho roku už třetí) víkend v kruhu rodinném, naproti tomu z vojenského tisku se dočetl, že v divizním kině n-té divize je dnes slavnostní večer na počest vítězů soutěže tvořivosti. Bylo tedy jasné, že vítěz této soutěže v oboru poezie nebude ten večer na propustce ani načerno u své manželky. A rotný, přes novou a zcela jinou poezii svítících střel, hvězd nad tankodromem a ložnice, odkud je na ně z okna vidět, nehodlal propást takovou příležitost k novému pokusu o manželskou věrnost té zvláštní dámy.

Aby se vyhnul případným komplikacím s kapitánem Matkou, použil obvyklé ilegální cesty, jíž se příslušníci Sedmého tankového praporu dostávali na svobodu. Hned z věznice odešel na půdu v budově praporu, kde byla šatna, navlékl se do vycházkové uniformy, zjistil si u služby, že velitel je na večeři, u staršiny si předčasně vyzvedl dovolenku, padělal na ní kapitánův podpis a zastavil se u svobodníka dr. Mlejnka, písaře praporu: ten paklíčem otevřel ocelovou skříňku s útvarovými razítky a jedním z nich potvrdil pravost falešného dokumentu. Pak rotný zmizel v houstnoucím šeru na cestě vedoucí mezi budovami kasáren k železniční stanici. Ale přestože byl vybaven tak dokonalým falsifikátem, přes bránu nešel. Volil méně nebezpečnou cestu přes parčík za hlavními lázněmi a dírou v plotě pod železničním náspem, přes potok a po mezi v polích, až dorazil na silnici do Kostelce. Tímto způsobem bezpečně opustil přísně střežený výcvikový prostor a vydal se pěšky do města, aby stihl rychlík do Prahy.

Byl už večer, setmělo se, naskákaly hvězdy, kolem rotného přejížděla nákladní auta z posádky. Mohl na některé kývnout, jistě by ho byli proti předpisu vzali, ale nechtělo se mu. Bylo dost času, měl náladu jít sám po silnici, která se příjemně táhla přes hřeben terénní vlny pod městem, na západ, ve směru, kde leželo město. Večer byl stejný jako nedávná noc se švestkami a tanky, voňavý a barevný jako večery babího léta každý rok po celých těch deset nebo patnáct let, co pro něho měly letní večery poetické kouzlo související s vývojem pohlavních žláz. Rozdíl oproti někdejším večerům byl v tom, že pomyšlení na úspěch u Janinky naplňovalo ho spíše než něžnými myšlenkami na ni čilou činorodostí, směřující k odstranění dosavadních neúspěchů u manželky básnického vítěze.

Když dorazil mezi první domy města, snesla se noc, a maloměstské ulice byly špatně osvětleny. Prošel městem, před hotelem U Jana Žižky z Trocnova stál džíp lítačky a vedle něho dva zkroušení a vystřízlivělí opilci v uniformě, jimž byly právě odebírány propustky poručíkem v nažehlené uniformě se vzorně složenými faldy. Desátník s páskou kontroly na rukávě stál skromně v pozadí a snažil se dát postiženým najevo, že za to nemůže. Poručík se samozřejmě pokusil dostat i rotného, ale zvadl, když všechna razítka, podpisy i kontrolní známku (…