Tankový prapor

Bakchanálie

Obrana lidu začala uveřejňovat úvodníky určené politickým pracovníkům a nadepsané Za správné zhodnocení práce politických pracovníků či Za morálně politickou pomoc vojínům a poddůstojníkům odcházejícím mimo činnou službu nebo konečně Za získání záložníků za zemědělce. Uvnitř tohoto oblíbeného listu objevovaly se články, v nichž vojíni n-tého útvaru nebo útvaru, kde je politickým pracovníkem poručík Jahoda, dojatě opěvovali ony dva krásné roky, strávené v chlapském kamarádství v naší lidově demokratické armádě, aby naši milí doma mohli klidně spát, teď ve chvíli, kdy se vracíme k plnění svých budovatelských úkolů a ke svým milým doma a na naše místo přicházejí jiní, mladší soudruzi. Ozval se i jakýsi lemoun, který ještě vojenskou službu nemohl ani nastoupit, protože čas rukování dosud nenadešel, ale který se už předem pokoušel udělat si oko a ujišťoval starší soudruhy, odcházející do plnění budovatelských úkolů, že uchopí jejich zbraň, aby mohli svoje budovatelské úkoly plnit v klidu, kdyby se nepřítel pokusil rušit klid naší krásné vlasti. Vojíni a poddůstojníci různých zbraní se slzavě loučili se svými puškami, tanky, děly, minomety, ženijním náčiním a jedovatými plyny v článcích tak přetékajících citem, že to svobodníka dr. Mlejnka pohnulo k podvrhu Za prodloužení milované služby vlasti, v němž se přimlouval za znovuzavedení tereziánské prezenční doby a který do redakce poslal pod pseudonymem vojína Pravomila Poslušného. Úvodník nevyšel, jenom vojín toho jména byl předvolán na OBZ a později, po propuštění do civilu, na sedm let uvězněn pro urážku lidově demokratického zřízení.

Úslužní vojíni, kteří si až do těchto posledních chvil nejšťastnější doby svého života uchovali respekt před náčelníky klubů a politickými pracovníky, naposled zdobili kulturně masové světnice a nástěnky útvarů hesly, v nichž podle pokynů politického oddělení jménem všech vojáků odcházejícího ročníku nabádali přicházející brance, aby kráčeli ve stopách slavného n-tého praporu za velkými výcvikovými tradicemi tohoto útvaru, a tváře vzorných vojínů, vypadající na fotografiích v tankových kuklách neobyčejně bojovně (kuklu ovšem za příplatek půjčoval fotograf Kulínský v Kobylci i příslušníkům jakýchkoliv jiných zbraní), byly lepeny na tabule cti, aby v přicházejících lemounech roznítily latentní pudy tankistického rváčství. Ačkoliv se to neříkalo ani na instruktážích politických pracovníků, počítalo se s tím, že většina lemounků zanechává po sobě v civilu dívku, a tak jednou z nejúčinnějších vzpruh jejich vojenské horlivosti bude slib této zakuklené fotografie. Když byl později poručíkem Hospodinem objeven Kulínského meloušek, byl i fotograf na deset let uvězněn, pro sabotování psychologické přípravy vojsk.

Nikdy, pokud se rotný Smiřický pamatoval, nebyla Obrana lidu listem tak čteným – alespoň v kruzích intelektuálních poddůstojníků – jako v těchto dnech. Do tábora přijel pracovník Úřadu ochrany práce a v sále posádkového kina se konal velký náborový a…