Mirákl

Kapitola pátá
HYDE PARK

1)

Uhlíky v krbu se podobaly mrtvole upáleného mučedníka.

„Tohle má kvalitu,“ řekl Gellen a ocitoval z článku v Tribuně: „Řádění kontrarevoluce se maximálně vystupňovalo v jarních a letních měsících. Poctiví komunisté se čím dál víc stávali terčem skandalizujících útoků a brali si život, nemohouce snášet pohled na to, jak vše, co jim bylo svaté a za co po dlouhá léta bojovali, je denně popliváváno a hanobeno. Psychologický bílý teror se rychle měnil v teror krvavý.“

Odložil Tribunu vedle černé svíčky na kávovém stolku. Stékaly po ní smolné slzy.

„Takovýhle psaní má šťávu,“ řekl můj přítel. „Obzvlášť dobře musí působit na soudruhy na Západě, kteří to všechno znají pouze z rychlíku svého levicového tisku a trpí habituálním syndromem důvěra-nedůvěra. Ta apokalyptická obrazivost! Ten krvavý efekt na konci – kde by člověk, jako protiklad k teroru bílému, čekal ovšem spíš teror rudý. To by se zde ale nehodilo. A povšimni si: ten obratný neurčitý plurál ‚poctiví komunisté‘ ve spojení s jiným neurčitým plurálem ‚brali si život‘. Sémanticky je tohle prvotřídní kousek. Sugeruje to představu masovosti.“

Naklonil se k černé svíčce, o plamen si zapálil vyhořelou sirku a od té novou nálož v lulce. „Náhodou mám o tom trochu přehled. Při naší klinice je katedra soudního lékařství. Víš, kolik podle mejch informací bylo těch, co si kvůli poplivání všeho svatýho sáhli na život?“

Nevěděl jsem to, ale věděl jsem, kdo je autor citované filipiky. Vohnout. Jako střídavě básník, šéfredaktor, politický esejista a všeobecně partajní literát osvojil si metodu vědecké generalizace, jež spočívala na analýze a syntéze fixních idejí rozšiřovaných vedoucími Strany. Apokalyptický styl byl tradičním prostředkem marxleninské sugesce. U některých autorů se měnila v autosugesci, takže tomu, co napsali, občas i skutečně věřili. Nepředpokládal jsem ovšem, že tak tomu je v případě Jana Vohnouta, ani že za jeho neurčitým plurálem se skrývá zvlášť velký zástup nevinných.

„Tři,“ pravil můj přítel. „Slovy: tři. Mimoto došlo k ještě o něco málo početnějším záhadným úmrtím, u nichž byl učiněn nesmělý pokus vydávat je za sebevraždy. Ale protože proti nim sebevražda Honzy Masaryka je nezvratně prokázaný fakt, později se o nich pomlčelo. Ta tři uváděná suicidia nejsou sice taky nijak mimořádně košer, ale dají se jakž takž prezentovat. Jeden byl politickej generál. Ten se patrně zaplet do toho nedomrlýho puče, co jím generalita hodlala vyjádřit vůli lidu.“ Gellen se odmlčel, aby z úst mohl vypustit voňavý kroužek bleděmodrého dýmu. Nemusel mi říkat, koho myslí. Díky ústnímu podání byl puč dost znám a generálové si to, na české poměry, představovali trochu moc bolivijsky, takže to nevyšlo. Hodlali přijet s tankovou divizí před sekretariát Strany a zasáhnout do diskuse ústředního výboru. Vyskytl se však mezi nimi Jidáš, tanky na něčí rozkaz vyjely, pak se na rozkaz někoho jiného zastavily, a vůle lidu, jako vždy, přišla zkrátka.

„Ten je nejvěrohodnější,“ ře…