Ze života české společnosti

Kterak Petr opatřil si saxofon

Domácí práce z jazyka českého Josefa Macháně,
žáka III. b obecné školy chlapecké v K.

Na reálném gymnasiu založili symfonický orchestr. Též můj starší bratr Petr chtěl tam hráti pod taktovkou pana ředitele Hejdy, avšak klavíristů měli sdostatek. Požádal tedy Petr otce, by zakoupil mu hoboje nebo fagot. Avšak máti pravila: „Lidé na fagot hrající stávají se hloupými. Nástroj chvěje se a s ním i mozek. Poté lidé blbnou.“ Pročež otec věnoval Petrovi pouze klarinet.

Tu však Petr záhy zanechal hraní v symfonickém tělese a věnoval se jazzu, jejž tajně založíce s několika spolužáky, hráli vidy v sobotu večer v baru „U modré kočky“, nalepujíce si za tím účelem vousy, aby nedošlo k odhalení. Avšak došlo k odhalení pomocí pana Kadeřávka, jenž v baru tom kontroloval věk přítomných dívek. Tehdy Petr obdržel zákonnou známku z mrav a načas byl mu odňat klarinet.

Tu neděli poctil nás návštěvou pan rada Prudivý, jenž jest městským radním. Vyslechnuvši, kterak potrestal Petra, schválil otcovo opatření a pravil: „Dnes mládež jest samý jazz, samá hudba cizácká. Avšak co jest to jazz? Vždyť nelze na něm rozpoznati lahodných melodií, jaké dávají kupříkladu národní naše písně české, v podání kapely Kmochovy. Jaká pak také může to býti hudba, když k jejímu provozování stačí pět či šest hudebníků. To naše dechová hudba městská zaměstnává čtyřicet hudebníků a o státních svátcích i více, a může proto veřejnosti posloužiti nejlepším z nejlepšího. Já sám vyžaduji pouze nejlepší z nejlepšího, neboť pouze to jest pro mne dosti dobré. Šunku kupuji výhradně u Chmela, šiji toliko u Knížete a obrazy na stěnách mám pouze a jedině od Mistra Brožíka. To jest malíř! Jest zcela jiný než kupříkladu onen Filla, jehož obrazy jsou pouhými mazanicemi. Vlastním Mistra Jana Husi před Koncilem kostnickým. Zde Mistr Brožík vymaloval jednomu kardinálu v popředí takové boty, že jsou vskutku jako …