Nápady čtenáře detektivek

NÁPAD 6
Dorothy L. Sayersová
neboli Detektivka ve slepé uličce

Člověk není schopen napsat román,
pokud nemá co říct o životě…
– Dorothy L. Sayersová

Pro anglickou literární kritiku a „vážné“ spisovatele přestala detektivka v období šarád existovat; už proto, že valná většina jejích autorů na něco víc než na prozaickou křížovku nestačila, neboť svou zdánlivou literární „lehkostí“ lákal nový populární žánr prozaiky druhého a třetího řádu. Hammett reagoval na tento stav pokusem o realistické vylíčení milieu a vycházel přitom především ze svých bohatých osobních zkušeností u Pinkertona; pokud jde o koncepci, navazoval – patrně podvědomě – i na tradici pistolnického westernu, a v jeho pokusech jsou rozeznatelné i literární vzory – skvělé literární vzory, zejména Hemingway. Ale úvahy, které ho přivedly k literatuře, nebyly nijak literátské. Literární inspiraci je u něho rovnocenná inspirace životem, hektickou Amerikou dvacátých let, kusou mluvou drsných lidí. Pokud jde o obsah, ožila v knihách hard-boiled school Amerika v podobě pro tu dobu nejpříznačnější; velkoměsto, gangy, prohibice, masový zločin – tedy fenomény výrazně společenské, ukazující jasně na jádro společenské problematiky dějinné éry. A v Anglii? Žádný literární druh dlouho nevydrží, napsala žena, která vedla útok, Dorothy L. Sayersová, je-li odříznut od velkých otázek lidstva a od hlavního proudu současné literatury. Béřeme-li detektivky jen jako druh literatury, a ne jako druh hádanky (které se nikdy nedotkly „velkých otázek“, a přece jsou staré jako lidstvo samo), nelze přirozeně než souhlasit. Nadešel čas, uvažovala Sayersová jinde, vrátit se k viktoriánské koncepci detektivky jakožto zároveň psychologického a společenského románu. Od úvahy přešla k činu a napsala první román o Lordu Petrovi Wimseym Vražda žádá metodu (Whose body?).

Je tu tedy, hned na začátku, důležitý rozdíl v přístupu k věci. Sayersová, dcera duchovního, absolventka oxfordské univerzity, věřící křesťanka a pozdější autorka několika teologických pojednání a náboženských her, literárně kultivovaná žena, napojená tradicí novel of manners, románu psychologicko-společenské drobnomalby – a na druhé straně Hammett, muž devatera řemesel, voják, samouk a Pinkertonův detektiv. Sayersová, třebaže vytýká detektivce „odživotnění“, vychází především ne ze života, ale z literárních tradic; na žánru, pro nějž se rozhodla, jí vadí spíš to, že má hezky mizernou reputaci a neočekává se, že by měl obsahovat něco, co by si čtenář mohl splést s „vážnou“ literaturou, než to, co vadí Hammettovi: že takhle se zločin ani nedělá, ani neodhaluje.

Ovšem, Sayersová ani nemohla vycházet ze života, to jest z té jeho sféry, v níž se dělá a odhaluje zločin, protože o ní prostě nic nevěděla. Kritizuje-li „křížovkářskou“ detektivku z hlediska „velkých otázek lidstva“, pak tyto otázky zná spíš z klasické literatury, jíž se věnovala na univerzitě, než z reality světa. Pokouší se vytvořit něco, na co nestačí a nemůže sta…