Povídky z rajského údolí

Podle Poea

Freudovská povídka

„Hnětl jí ňadra, olizoval bradavky, Aimée ucítila, jak jí jeho penis bloudí v pubickém ochlupení. Vlna vášně jí zalila mozek, otevřela se mu. Palcem a ukazováčkem vedla Jamesův penis do své vaginy. Byl veliký, ztopořený, ale do lůna jí vklouzl snadno, protože je orosila vlhkost.“

Přestal jsem poslouchat povídku, kterou bez známek rozpaků nahlas předčítal James Gordon Buchanan, a pohlédl jsem z okna. Jako vždy v tuhle dobu kráčel po zasněžené pláni od krčmy The Lame Duck k zamrzlé tůňce edenvaleský havran. Co by se mi – ve věku Jamese Gordona Buchanana – asi bylo stalo, kdyby mi Vojta v sešitě na domácí kompozice objevil takovouhle pornografii? Vojta byl nejen češtinář, nedostudovaný, protože Němci zavřeli univerzitu, ale taky pastor Jednoty Chelčického. Žádná svíčková bába – v jeho církvi se ten lidský typ snad nevyskytoval –, nemravnosti však rád neměl. Jednou o přestávce uviděl otevřenými dveřmi sexty A mapu Velkoněmecké říše, připravenou na stojanu pro hodinu zeměpisu, vešel dovnitř a začal na ní hledat Lešno. Irena si ho za tou mapou nevšimla, a jak umývala tabuli (po latině, za trest), postříkala si špinavou vodou z houby nové šaty a ulevila si úslovím, jež pochytila od horolezců. Vojta se dal spatřit, neřekl nic, ale pozval si do školy pana radu. Irena přestala chodit na skály. Já taky.

Havran se otočil a půlkruhem šel zpátky ke krčmě. V čerstvém sněhu za sebou zanechával stopy, a jak se nyní vracel, přeťaly šlápoty předchozí stopu, jíž bílou pláň označil cestou k jezeru. Potom si to zas rozmyslel, obrátil se a novým půlobloukem se vydal opět k tůňce. Na sněhu vznikl symbol nekonečna, vyťapkaný tříprstými nožičkami.

Nestalo by se asi tak moc. Vojta by si do školy pozval otce, ten by mi pornografii zabavil, na nějakou dobu by mi zarazil apanáž a dílo by polohlasem dával k lepšímu v restauraci Sokolovna, kde se scházela jeho stolní společnost. Horší by bylo, kdyby na takový text přišel pan profesor Hrubec. Tomu jednou padla do ruky báseň o rytíři Smilovi, tradičně připisovaná Jaroslavu Vrchlickému, a někdy taky Svatopluku Čechovi, jíž se pod lavicí těšil Josef Krátký, básník z kvarty A. Na Hrubcovo udání vyloučili Krátkého z našeho ústavu, takže musel gympl dochodit v Mýtě a vlastně na tom vydělal: Mýto nebyl takový palác hrůzy jako kostelecké reálné gymnázium. Jenže to se stalo před válkou. Za protektorátu by si i pan profesor Hrubec jenom pozval pana disponenta Krátkého do školy. Němci tvrdě prosazovali mravnost a za rytíře Smila by se Krátký vez do rajchu, ne-li rovnou do koncentráku. Jaký byl pan profesor Hrubec netvor, život českého studenta by si na svědomí nevzal. Nebo spíš nevěřil na vítězství Říše a bál se, že by se mu taková forma mravnosti po válce nevyplatila.

Vrátil jsem se k Buchananovi. Pořád bezvýrazným hlasem předčítal svůj opus a ti dva se stále zabývali děláním lásky (love-making). Po nějakém jiném ději ani stopy. Jenom technika se změnila. Aimée nyní vykonávala fellatio a do…