Poezie italská nové doby VI

Jaroslav Vrchlický

2,12 $

Elektronická kniha: Jaroslav Vrchlický – Poezie italská nové doby VI (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: vrchlicky48 Kategorie:

Popis

E-kniha Jaroslav Vrchlický: Poezie italská nové doby VI

Anotace

O autorovi

Jaroslav Vrchlický

[17.2.1853-9.9.1912] Jaroslav Vrchlický, vlastním jménem Emil Frída se narodil roku 1853 v Lounech v rodině kupce. Jeho zájmy v mládí nejvíce ovlivnil jeho strýc, farář v Ovčárech u Kolína, kde chlapec trávil svá dětská léta. Vrchlický studoval na gymnáziu v Klatovech a po maturitě roku 1872 začal studovat teologii. Již v prvním semestru přestoupil na filozofickou fakultu, kde studoval filozofii,...

Jaroslav Vrchlický: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Série

Pořadí v sérii

6

Jazyk

Žánr

, ,

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Poezie italská nové doby VI“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

LXI.
ARRIGO BOITO

(1842–1918)

Boito jest poeta a skladatel. Svým „Mefistofelem“ klestil dráhu Wagnerovi v Itálii. Napsal opery Hero i Leander, pak Nero, a několik kantát. Texty k operám sám si psal. Básnický svět Boitův jest malý, však originální až k bizarnosti, jak nejlépe ukazuje jeho větší báchorkovitá skladba „Král medvěd“ (1870). I v jeho novelách převládá zvláštní fantastičnost.

Listí

…. la première faute
fut le premier poids…

— V. Hugo

Hvězdy plály. Z chrámu smutnou notou
hlahol zvonů v souzvuku se třás,
výčitkou zněl v krok můj polem snivý,
                    an tu náhle hlas
ze stínu zněl, jakby kdosi živý
                    děl mi v tichu:
                    „Co je hmotou,
                    žije v hříchu.“

Já se zachvěl, na mne padly dumy,
nikoho jsem kolem neviděl.
Noc dál spěla nebes krajem tiše,
                    jenž se v modru skvěl;
byl čas, v kterém všecko smutek dýše,
                    smutek loudí
                    v sadech, rumy
                    mrtví bloudí.

Smutné slovo! Otřáslo jak rána
mého srdce kořen. V bolu tom
duch můj vzpjal se, oř, který se plaší.
                    Větrem chví se strom,
smečka listí z větví se mu snáší
                    vírem, níží
                    jakby hnána
                    velkou tíží.

Nejsou-li to pouze bludné zjevy,
jenž mne šálí? Rcete, jaký hřích
vámi zmítá listy kol a kolem?
                    Vedle mne hlas vzdych:
„My se chvěly chlípností a bolem,
                    když jsme v žasu
                    kryly Evy
                    nahou krásu.“

Mohlo by se Vám líbit…