Poezie italská nové doby X

Vystěhovalci

To zvláštní divadlo! Zde děti, ženy
a statní muži a mdlí kmeti spolu,
jimž včera koncem světa
štít Alpský byl jich rodném ve údolu,
krb rodný opouštějí, roztoužený
zrak jejich dále vzlétá,
kde ty jim kyneš, Ameriko!

Tak prodali svých dědů chatky
i chudé krby, sporou půdu již
i zdroj vzpomínek sladký;
a teď je zříš
bez pochyb, bázně, bez výčitky, strasti
dát sbohem rodné vlasti,
jen naděj dodává jim odvahy,
tam větší najít mzdu a měně námahy.

Však láska k vlasti, když vás nezadrží,
ni nebezpečí moře,
ni divých zvířat zub,
ni tuzemců vztek, lesů děs a strží,
ni nemocí a chorob hrůzný sup,
ó zbavte aspoň děti svoje hoře!

Vždyť Itálie volná teď a silná,
má velký poklad půdy nevzdělané,
zkad, je-li ruka pilná,
dost práce a s ní chleba pro vás skane,
nač odcházet, když všecky světa dary
nám též přál bůh ve rozkvět náš a…