Poezie italská nové doby VII

LXIX.
ANTONIO FOGAZZARO

(1842–1911)

Studoval práva a krátký čas setrval v úřadě. Nyní žije v zátiší jedině svému umění. Novela veršem „Miranda“ (1874) a sbírka lyriky „Valsolda“ (1876) obrátily rázem na něho pozornost a pojistily mu velmi čestné místo na moderním Parnasse italském. Fogazzaro je pravý umělec, tvoří poměrně málo, ale vše dýše citem a delikátností neobyčejnou. V době poslední pěstuje román moderní s úspěchem skvělým, jak svědčí jeho znamenité dílo „Malombia“.

V dešti

Juž prší. Husté páry
břeh jezera mi halí
a z dáli, dáli, dáli
skrz vzduch, jenž mlhy plný,
se nesou zpěvu vlny
tak sladké, klidné, vážné.

Kam dosáhne jen oko,
tam voda prostírá se
a zase, zase, zase
neznámá melodie
se mlhou blíže lije
tak sladká, klidná, vážná.

Jak na moři by plavci,
na nekonečném moři
od vlasti dál, v svém hoři
při slunce zapadání
ve modlitbě a lkání
hlas k Pánu s prosbou zvedli.

A hle, juž skrze mlhy
se hnědé lo…