Devět kapitol o novějším románu francouzském

III.
Alfons Daudet

Povaha — Dílo — Sapfó — Nesmrtelný

Ušlechtilý obličej vroubený bohatým rámcem hustých kadeří a ozdobený vousem španělského střihu! Vlasy nedbale do čela přehozené, oči hluboké a smutné, nesoucí stopu unavenosti a dlouhé noční práce. Tahy tváře neobyčejně jemné, nepokojného výrazu, jakoby se stále nervosně zachvívaly, celý zevnějšek jakási směs aristokratického dandysmu a duševní noblesy – toť Alphonse Daudet, autor Numy Roumestana, duchaplný povídkář, syn jihu francouzského, který pod jeho praporem vtrhl vítězně do literatury, v níž si čestné místo své statečně vybojoval.

K doplnění charakteristiky leží přede mnou kus jeho autografu: písmo tenké, samé vlasové čáry, při veškeré korektnosti dosti nečitelné, bez rasur, úhledné, ale i v té úhlednosti nervosní. Vidíme, jak ruka se chvěla, která je črtala.

* * *

Daudet začal kariéru svou básněmi. Jsou v jeho první knize Les amoureuses některé opravdu hezké kousky a chápeme, že koketní, rozmarné a delikátní veršíky tyto byly oblíbenou lekturou císařovny Eugenie. Je to vše tak uhlazené, tak koketní, cit jen na povrchu se mihne a zmizí hned jak zlatá rybka ve vlně rytmu.

V době této své první produkce byl autor churavý — obávali se anemie a poslali ho do Alžíru. Slunce mu pomohlo. Roku 1870 stál 30letý muž v řadách bojovníků pro vlast. Slušelo prý mu to výborně.

Však ani lyrika ani pozdější pokusy dramatické nebyly tou pravou cestou pro něho. Daudet oddal se zcela próze a už první kroky na této dráze byly korunovány úspěchem. Stačí jmenovat; jen Petit chose a duchaplný román humoristický Tartarin de Tarascon.

To však nebyl ještě ten pravý úspěch. Tím byl teprve Fromont jeune et Risler aîné, to byl ten pravý úspěch, po kterém touží každý autor francouzský. Kniha musí elektrizovat, musí býti událostí. Nyní jen rychle dál, dokud interes obecenstva je vzbuzen! Vyšel „Nabob“, úspěch rostl ještě více! Nepřihlížeje ani k umělecké ceně románu byl v jistém ohledu sensační, vystupujeť v něm pověstný Morny, jeden z tvůrců druhého císařství. Daudet byl druhdy jeho sekretářem a měl nejlepší příležitost seznati „až do kosti“ tuto pochmurnou postavu. Mohl úspěch ještě růsti dále? Vyšel Jack. Nejsem zrovna ctitelem tohoto „slzavého“ románu, ale třeba míti ohled na dámský svět – a tento pomohl této dlouhé historii, ve které vliv Dickensův na Daudeta jest nejvíce patrný, k úspěchu slušnému. George Sand byla historkou tohoto malého mučedníka tak dojata, že prý nebyla tři dni schopna práce. Flaubert, kterému kniha věnována, přijal ji s úsměvem dobráckým a podotknul jen ironicky: „Dva svazky – je to trochu příliš mnoho papíru, můj hochu!“

Ano, Flaubert řekl to pravé! Jeden svazek byl by také dostačil, ale autor se zrovna zamiloval do svého hrdiny a hájil toto své zamilování v udatné předmluvě. Věříme rádi, že život sám jest ještě krutější, ještě pochmurnější – ale míra umělecká je také něco, čemu i nutno obětovati trochu skutečnosti a i zdánlivé životní pravdy.

Králové ve vyhnanství, romá…