Devět kapitol o novějším románu francouzském

VII.
Eduard Rod

Obětovaná — Běh za smrtí

V řadě moderních psychologů francouzského románu zaujímá vedle Bourgeta bez odporu první místo Eduard Rod, toho času profesor university Ženevské. Logickou přesností a hloubkou analýzy vyniká i nad Bourgeta, avšak není poetou, a jen tímto nedostatkem vysvětluje se jeho menší oblíbenost a populárnost. V poslední době jaksi s příhanou vytýkalo se Bourgetovi, že jest romanopiscem žen, a hlavně žen aristokracie pařížské. Je v skutku něco pravdy na této výtce, avšak stejně lze Roda nazvati po výtce romanopiscem mužů, ovšem s tou odchylkou, že nevybírá si látky ze světa aristokratického, že na úspěch v kruzích těchto nepočítá, nýbrž každého myslícího, vážného ducha zajímati může. Rod jest poněkud doktrinář, jemu nikdy nejde o efektně vystrojený děj, o luzně vyšperkované scény. Na dně všeho, co píše, leží vždy myšlenka etická, vždy k slovu hlásí se nějaký sociální problém, který má býti rozluštěn; po této stránce je Rod více sociálním filozofem než básníkem romanopiscem. S tím docela je v souhlase i zevnější forma jeho děl. Románová forma jest při nich věcí nahodilou, myšlenky jejich stejně by vyplnily závažné eseje, ba skoro zdá se nám, že forma moralizující rozpravy jest duchu jeho bližší a příbuznější než forma ryze románová. Ze všech jeho děl teprve poslední román Obětovaná^[12], který v poměrně krátké době dočkal se již druhého vydání, má ve všem formu veskrze románovou. Vše, co předcházelo, jako díla: Běh za smrtí, Smysl života, Scény ze života světoobčanského, ani sbírku jeho novel nevyjímajíc, jest zřejmým dokladem, jak Rod formu románovou s velikým úsilím teprve hledal. V posledním románu vystupuje teprve vypravovatel v obrysech určitějších vedle moralisty. Jen mimochodem budiž podotknuto, že stejně jako na poli výpravné prózy a snad i více vyniká Rod na poli studií literárních a uměleckých, ba skoro lze říci, že činnost jeho rozdělena je stejnoměrně mezi tyto oba druhy písemnictví. Stačí vytknouti jen jeho Studie o 19. století, obsahující sbírku menších statí o Leopardim, Praerafaelitech anglických, o Wagnerovi a hudební estetice německé, o verismu v poezii italské, a dále jeho knihu nadepsanou Morální myšlenky doby přítomné, v níž se snaží shrnouti všecky nejzávažnější myšlenky doby naší, pojednávaje se vzácným důmyslem o různém proudění myšlenkových směrů od Renana až k Tolstému. V stejný obor spadají jeho dvě samostatná díla, koncem minulého roku vydaná, jedno o Dantovi a jeho době, v kterém snad až s přílišnou skepsí probírá stav otázky Dantovské, podávaje vedle kritických svých poznámek podrobný rozbor Božské komedie; druhé větší dílo o Stendhalovi, na něž jsme se již v druhém článku těchto studií odvolávali. Na místě tomto chceme se zabývati jen Rodem romanopiscem, a tento jeví se nám nejúplněji v třech dílech svých, o nichž zmíniti se chceme. Jsou to: Běh za smrtí, Smysl života a Obětovaná.

Běh za smrtí^[13] jest nejstarší práce Rodova. Byl původně uveřejněn v časopise La revue contempo…